Minule vše vzniklo jako jeden z prvních hraných webseriálů pro platformu Mall.tv. A průkopnický projekt režiséra Pavla Soukupa se nestal jen jedním z nejuznávanějších českých děl tohoto ražení, ale prorazil ve světě. Jako vůbec první domácí počin #martyisdead získal prestižní cenu Emmy. Byť jde o mezinárodní odnož slavnějších "televizních Oscarů", určených převážně pro americkou tvorbu, stále to byl významný úspěch.
Nový film nazvaný #annaismissing, který od minulého čtvrtka promítají kina, sdílí se svým předchůdcem mnohé znaky - kladné i ty zápornější.
Třiatřicetiletý Soukup znovu dokazuje svůj režijní cit, ať už pro zachycení světa mládeže, či budování napětí. Právě v žánrových momentech snímek působí nejsebevědoměji. Bohužel o nich se nelze příliš rozepisovat, protože právě detektivní rozměr a zkoumání, kde je Anna a co přesně provedl Ninin otec, stojí na mnoha zvratech. Vlastně na více, než by bylo žádoucí.
Stačí však elegantní úvodní záběr na protagonistku, podle níž se snímek jmenuje, jak sedí s krví a zděšeným výrazem na tváři, a je jasné, že režisér zná své řemeslo. Podobných atmosférických okamžiků následuje ještě mnoho. Ale stačí to?
Scenáristka Lucie Kryzová, která vystřídala předchozí dvojici Martyho autorů Jaroslava T. Mišku a Jana Stehlíka, navzdory formátu celovečerního filmu staví zvraty v pravidelném seriálovém rytmu, který při sledování "na jeden zátah" ke konci občas začne lehce unavovat. Hlavně už je těch odhalení a point moc. Což vadí, hlavně když kvůli tomu nezbývá dost prostoru pro některé vedlejší postavy.
Už #martyisdead se snažil působit výchovně, především na téma kyberšikany a jejích následků. Vzdělávací rozměr ale poměrně zdařile vyvažoval thrillerovým tempem nebo výrazným stylem.
Tentokrát tvůrci pokračují v podobném duchu, #annaismissing je na české poměry po většinu stopáže dost suverénní thriller, ale podobně jako řada zdejších audiovizuálních děl cílených na mladé vyznívá zvláštně konzervativně.
Autoři na jedné straně mají cit pro zachycení obyčejné mluvy mládeže, některé debutující herečky a herci podávají přesvědčivé výkony - obzvlášť Alexandra Vostrejžová v roli Niny. Jenže zároveň seriálem prostupuje perspektiva lidí, kteří internet a jeho zákoutí považují za zlotřilá místa. A velká část děje nakonec souvisí s Nininým otcem, s udržením rodinného klidu i bezpečí.
Nic proti tradičním hodnotám, jen je zvláštní, jak často i ta povedenější domácí díla cílená na mladé mají potřebu neustále tahat za jakousi záchrannou brzdu, snad aby se moc neodvázala. Nina je sice aktivní hrdinka, ale ty nejbolavější a emocionálně nejpřesvědčivější scény patří spíše jejím rodičům.
Film řeší mnoho témat - od nevěry přes vztahy rodičů a dětí po nástrahy sociálních sítí, jež svádí ke zkratkovitému, mnohdy toxickému chování. Za mnoha falešnými stopami ohledně zmizení Anny se vedle uspokojení milovníků detektivek skrývá i ponaučení, že ne každý, kdo na první pohled vypadá jako predátor, musí být monstrum. V těchto odsudcích zkratkovitého škatulkování lidí, jakému přeje dnešní zrychlená doba, je snímek přesvědčivý.
Jenže každá dobrá detektivka potřebuje buď skvělou pointu, anebo se z klasických žánrových mantinelů musí umět nápaditě vykroutit. A právě tady Anna nejvíce selhává. Ne všechny zákruty děje jsou nečekané. Finále vede spíše k rozpačitému pokrčení ramen.
#martyisdead byl průkopnický projekt pro mladé i solidní thriller, byť už tehdy existovaly nápadité a formálně výrazné počiny jako seriál Semestr režiséra Adama Sedláka. #annaismissing stále působí nadprůměrně v ranku tuzemské filmové konkurence. Ale spoléhá na podobné postupy jako Marty, je o něco více svázaná ušlechtilými úmysly, a byť v jednotlivostech umí přiblížit svět dospívajících, jako celek zdaleka není tak svěží.
Při odchodu z kina převládá pocit, že režisér Pavel Soukup, jenž své schopnosti na půdě thrilleru či hororu ukázal už v krátkometrážním filmu Lesapán z roku 2015, by zasloužil o něco lepší scénář.
Film
#annaismissing
Režie: Pavel Soukup
Aerofilms, v kinech od 10. srpna.
