Křídlo nad zahradou. Jak se malá liberecká vilka proměnila v moderní domov pro rodinu

Vilka v Liebigově městečku dnes dokazuje, že i drobná stavba může nést silný architektonický příběh.

Dnes je tato stavba, kde dominuje zelená barva či dřevo, znovu plnohodnotným domovem pro čtyřčlennou rodinu a za její citlivou obnovou stojí ateliér atakarchitekti, konkrétně architektky Jana Janďourková Medlíková a Michaela Doležalová.

Kuchyně pak přirozeně funguje jako skutečné srdce domu, přičemž přes průchozí spíž propojuje pracovní část s obytným prostorem v přístavbě, kde se jídelna a obývací pokoj otevírají velkorysými výhledy do zahrady. Podkroví zase definují vikýře a sloupky nesoucí vaznicovou soustavu stanové střechy a severozápadní část skrývá koupelnu s tím, že jihovýchodní a jihozápadní sektor patří dětským pokojům. A v domě nechybí ani malý sklad - často opomíjená, ale důležitá součást obydlí.

Tvůrkyně projekt odstartovaly již v letech 2020–2022 a stavba probíhala mezi roky 2022–2024. Kolaudace se však rodina dočkala až v červenci 2026 - je ale evidentní, že na tento skvost se jí vyplatilo čekat.

Objekt dříve pravděpodobně sloužil rodině zahradníka či hlídače – nebyl tedy určen k okázalému bydlení, nýbrž k praktickému každodennímu životu. A jak se běžně stávalo, jeho klidná symetrie byla v devadesátých letech narušena nevhodnými úpravami a přístavbou garáže, čímž zmizela původní jednoduchost i vyváženost návrhu. Dům tak začal obrazně řečeno „kulhat“.

Vilka v Liebigově městečku dnes dokazuje, že i drobná stavba může nést silný architektonický příběh. |

Foto: Tomáš Souček

V klidné části Liberce stojí drobná vilka z roku 1914, která si i přes svou půvabnost uchovává spíše nenápadný výraz. V Liebiegově městečku ji navrhl architekt Jakob Schmeissner, jenž roky úzce spolupracoval se slavnou libereckou průmyslnickou rodinou Liebiegů. Citlivá rekonstrukce jí pak po letech vdechla nový život, a tak dnes vypráví překvapivě vrstevnatý příběh domu s jedinečnými detaily.

Dnes je stavba, kde dominuje zelená barva či dřevo, znovu plnohodnotným domovem pro čtyřčlennou rodinu a za její citlivou obnovou stojí ateliér atakarchitekti, konkrétně architektky Jana Janďourková Medlíková a Michaela Doležalová.

Tvůrkyně projekt odstartovaly již v letech 2020–2022 a stavba probíhala mezi roky 2022–2024. Kolaudace se však rodina dočkala až v červenci 2025, ale čekat se vyplatilo.

Kulhající dům a klíčový zásah

Schmeissner, tvůrce původní podoby stavby, zasadil dům téměř ze všech stran mezi komunikace, což mu sice ubralo na soukromí, ale naopak dodalo osobitý urbanistický výraz. Objekt dříve pravděpodobně sloužil rodině zahradníka či hlídače – nebyl tedy určen k okázalému bydlení, nýbrž k praktickému každodennímu životu. A jak se běžně stávalo, jeho klidná symetrie byla v devadesátých letech narušena nevhodnými úpravami a přístavbou garáže, čímž zmizela původní jednoduchost i vyváženost návrhu. Dům tak začal obrazně řečeno „kulhat“.

Po letech se dům konečně dočkal lepších vyhlídek. Současní majitelé si totiž uvědomili hodnotu místa i samotné stavby. Proto se rozhodli vrátit budově její architektonickou i urbanistickou integritu, přičemž základní bylo odstranit nepůvodní garáž a znovu zdůraznit čtvercovou hmotu. Pro čtyřčlennou rodinu byl však dům příliš malý a podkroví stísněné, a tak povalovaný ateliér vytvořil novou přístavbu, která je nízká a symetricky navazuje na západní stranu původního domku.

Střecha se pak rozpíná napříč celou šíří pozemku a působí jako rozepjaté křídlo od plotu k plotu. Přestože je velkorysá, nepřebíjí historickou stavbu. Naopak – původní dům zůstává hlavním aktérem. Pod severní částí střechy dále vznikl dřevěný box na zahradní náčiní, jižní část u vjezdu poskytuje kryté parkovací stání. A samotná obytná část přístavby je zasazena uprostřed za domem, přičemž díky mírnému zkosení stěn je z ulice téměř neviditelná.

Dva světy jedné zahrady a obnova

Novotvar přístavby rozdělil zahradu o ploše 591 metrů čtverečních na dva odlišné prostory: přední část zůstává vizuálně propojena s ulicí, zatímco zadní část nabízí intimitu a klid. Přístup k domu i chodník kolem něj jsou pak vyloženy kamenem z místní žuly, terasa za domem zase modřínovými prkny. Přírodní materiály podtrhují dialog mezi historií a současností.

A zatímco historická část domu prošla pečlivou rehabilitací, u přístavby pak naopak pracovali současným architektonickým jazykem. Stanová střecha znovu získala původní bobrovky a špaletová okna byla kvůli špatnému stavu nahrazena věrnými replikami a doplněna typickými laťovými okenicemi. Neproporční vikýře s trojúhelníkovými okny zase ustoupily klidnějším, souměrnějším tvarům odpovídajícím měřítku domu. U nové části pak nechybí subtilní betonová střešní deska porostlá zelení, velkorysé prosklení či dřevěné laťové obložení zahradního skladu ladí s lineární omítkou.

Díky vhodné úpravě spolu historická část a novostavba nesoupeří – naopak se příjemně doplňují.

Dům znovu domovem

Před rekonstrukcí sloužil interiér kancelářskému provozu. Nové uspořádání mu vrací obytný charakter a proměňuje jej v plnohodnotný domov o dispozici 5+1. Hlavní vstup v prvním nadzemním podlaží zachovali a schodišťová hala si ponechává svůj původní výraz díky zrenovovanému schodišti – a ačkoliv je jemně prodloužena, stává se přirozenou osou domu.

Kuchyně pak přirozeně funguje jako skutečné srdce domu, přičemž přes průchozí spíž propojuje pracovní část s obytným prostorem v přístavbě, kde se jídelna a obývací pokoj otevírají velkorysými výhledy do zahrady. Podkroví zase definují vikýře a sloupky nesoucí vaznicovou soustavu stanové střechy a severozápadní část skrývá koupelnu s tím, že jihovýchodní a jihozápadní sektor patří dětským pokojům. A v domě nechybí ani malý sklad – často opomíjená, ale důležitá součást obydlí.

Vilka v Liebigově městečku tak dnes dokazuje, že i drobná stavba může nést silný architektonický příběh. Stačí pochopit její podstatu, vrátit jí ztracenou rovnováhu a citlivě doplnit to, co současný život vyžaduje.