V klidné části Liberce stojí drobná vilka z roku 1914, která i přes svou krásu na první pohled působí spíše nenápadně. V Liebigově městečku ji během třetí etapy výstavby navrhl architekt Jakob Schmeissner jako elementární solitér, přičemž rekonstrukce jí vdechla zcela nový život. Příběh domku s unikátními částmi je tak možná překvapivě vrstevnatý.
Foto: Tomáš Souček
Dnes je tato stavba, kde dominuje zelená barva či dřevo, znovu plnohodnotným domovem pro čtyřčlennou rodinu a za její citlivou obnovou stojí ateliér atakarchitekti, konkrétně architektky Jana Janďourková Medlíková a Michaela Doležalová.
Foto: Tomáš Souček
Kuchyně pak přirozeně funguje jako skutečné srdce domu, přičemž přes průchozí spíž propojuje pracovní část s obytným prostorem v přístavbě, kde se jídelna a obývací pokoj otevírají velkorysými výhledy do zahrady. Podkroví zase definují vikýře a sloupky nesoucí vaznicovou soustavu stanové střechy a severozápadní část skrývá koupelnu s tím, že jihovýchodní a jihozápadní sektor patří dětským pokojům. A v domě nechybí ani malý sklad - často opomíjená, ale důležitá součást obydlí.
Foto: Tomáš Souček
Tvůrkyně projekt odstartovaly již v letech 2020–2022 a stavba probíhala mezi roky 2022–2024. Kolaudace se však rodina dočkala až v červenci 2026 - je ale evidentní, že na tento skvost se jí vyplatilo čekat.
Foto: Tomáš Souček
Objekt dříve pravděpodobně sloužil rodině zahradníka či hlídače – nebyl tedy určen k okázalému bydlení, nýbrž k praktickému každodennímu životu. A jak se běžně stávalo, jeho klidná symetrie byla v devadesátých letech narušena nevhodnými úpravami a přístavbou garáže, čímž zmizela původní jednoduchost i vyváženost návrhu. Dům tak začal obrazně řečeno „kulhat“.
Foto: Tomáš Souček
Po letech se dům konečně dočkal lepších vyhlídek. Současní majitelé si totiž uvědomili hodnotu místa i samotné stavby.
Foto: Tomáš Souček
Proto se rozhodli vrátit budově její architektonickou i urbanistickou integritu, přičemž základní bylo odstranit nepůvodní garáž a znovu zdůraznit čtvercovou hmotu. Pro čtyřčlennou rodinu byl však dům příliš malý a podkroví stísněné, a tak povalovaný ateliér vytvořil novou přístavbu, která je nízká a symetricky navazuje na západní stranu původního domku.
Foto: Tomáš Souček
Střecha se pak rozpíná napříč celou šíří pozemku a působí jako rozepjaté křídlo od plotu k plotu. Přestože je velkorysá, nepřebíjí historickou stavbu. Naopak - původní dům zůstává hlavním aktérem. Pod severní částí střechy dále vznikl dřevěný box na zahradní náčiní, jižní část u vjezdu poskytuje kryté parkovací stání. A samotná obytná část přístavby je zasazena uprostřed za domem, přičemž díky mírnému zkosení stěn je z ulice téměř neviditelná.
Foto: Tomáš Souček
Před rekonstrukcí sloužil interiér kancelářskému provozu. Nové uspořádání mu vrací obytný charakter a proměňuje jej v plnohodnotný domov o dispozici 5+1. Hlavní vstup v prvním nadzemním podlaží zachovali a schodišťová hala si ponechává svůj původní výraz díky zrenovovanému schodišti - a ačkoliv je jemně prodloužena, stává se přirozenou osou domu.
Foto: Tomáš Souček
Novotvar přístavby rozdělil zahradu o ploše 591 metrů čtverečních na dva odlišné prostory: přední část zůstává vizuálně propojena s ulicí, zatímco zadní část nabízí intimitu a klid. Přístup k domu i chodník kolem něj jsou pak vyloženy kamenem z místní žuly, terasa za domem zase modřínovými prkny. Přírodní materiály podtrhují dialog mezi historií a současností.
Foto: Tomáš Souček
Vilka v Liebigově městečku tak dnes dokazuje, že i drobná stavba může nést silný architektonický příběh. Stačí pochopit její podstatu, vrátit jí ztracenou rovnováhu a citlivě doplnit to, co současný život vyžaduje.
Foto: Tomáš Souček
Díky vhodné úpravě spolu historická část a novostavba nesoupeří – naopak se příjemně doplňují.