Kent Luk se v městském útulku Paws Guardian Rescue stará přibližně o 500 zatoulaných psů, často je s nimi až do jejich posledních dnů.
Každému z nich přitom uspořádá na jeho poslední cestě pohřeb, dodává jim to podle jeho slov důstojnost. Kdyby jejich mrtvá těla předal státu, skončila by na některé z městských skládek. "Nechceme, aby psi skončili mezi odpadky. Chceme, aby se s nimi zacházelo s určitou úctou," řekl agentuře Reuters.
Kremace probíhají v nedalekém pohřebním ústavu pro zvířata, který mu účtuje symbolický poplatek. Ostatní majitelé domácích mazlíčků platí vyšší sazby, od 1400 hongkongských dolarů (3800 Kč) výše, v závislosti na velikosti zvířete.
Majitelé se mohou se svými mazlíčky rozloučit ve vyhrazené místnosti. Poté si mohou vybrat, zda si jejich popel odnesou s sebou domů, nebo ho nechají rozptýlit na zahradě pohřebního ústavu.
Joey Wongová, která se rozhodla pro kremaci své kočky Suet Suet, řekla, že chce kočičí popel rozptýlit v květináči u palmy na svém balkoně. "Může se na nás dívat z balkonu… A může zůstat součástí našeho života a být spolu s dětmi, až budou starší," dodala Wongová.
V Česku podobnou službu nabízí například projekt Věčná loviště. V bývalém vojenském areálu Drnov mají smuteční síň, krematorium a okolo 40 hektarů volné přírody. Za pomoci architekta Petra Hájka ho v jednom z opuštěných objektů vybudovali dva přátelé Martin Chum a Michal Šeba, kterým u Prahy dlouhodobě chybělo místo pro důstojné rozloučení s domácími mazlíčky.
"Zatím se zdá, že majitelé uhynulých zvířat jsou rádi, když mají na zvíře památku a čisté svědomí, že udělali vše pro jeho důstojný odchod. Smutek tu prožívá každý jinak, zajímavé však je, že obecně se tu nikdo nechce podruhé loučit. V některých případech se těla dokonce i štítí. Myslíme, že se lidé bojí smrti, a tak jakmile zvíře uhyne, nechtějí s ním už nic mít," tvrdí majitelé.
