Fotograf a potapěč má bývalý kamenolom pronajatý od obce a už jedenáct let tam bydlí s manželkou a čtyřmi dětmi. Místo objevil rok po rozpadu Československa, tehdy ale nepřemýšlel nad tím, že by areál otevřel lidem. "Byli jsme taková parta potapěčů z okolí, která tady tenkrát měla hledat ztraceného houbaře. On tady nebyl, ale my jsme našli tohle. Několik let jsme areál využívali pro výcvik potápění, pak sem ale začali chtít chodit lidi," říká Zdeněk Zrůst s tím, že letos má Lomeček narozeniny.
"Stálo to třicet let potu a dřiny, aby to takhle vypadalo," podotýká usazený na dřevěné lavici v bistru, kde se návštěvníci mohou občerstvit. "Každý den vstávám ve čtyři ráno, abych to tu všechno zalil," ukazuje na zelené břehy okolo vody. Původně tu nebylo nic jiného než kámen. Dnes se ke hladině sklání krásná vrba, vítr si pohrává s rákosím a dřevěné samorosty obrůstají divoké růže. "Náročné je na tom to, že jsme vybudovali umělé prostředí, což znamená, že když do toho dva dny praží slunce a já nezalévám, zeleň zežloutne a uvadne," vysvětluje.
Tři ze čtyř jeho dětí dnes v areálu pomáhají s provozem, čistí vodní pozorovatelnu, obsluhují návštěvníky v bistru nebo vybírají vstupné. "Snažím se o to, aby od malička s něčím pomáhaly, o něco se staraly. Když se to naučí teď, budou to umět i za třicet let. Asi největší školu života mají na kase - tam začíná každé mé dítě, když dosáhne čtrnácti, patnácti let. Převážná většina hostů, nebo řekl bych, ta nejpodstatnější, je skvělá. Ale jako všude jinde, i tady se najdou blbci a právě díky nim děti pochopí, že svět není jako v pohádkách," usmívá se Zrůst.
Umění i kapři
Pro Lomeček jsou kromě zeleně charakteristické sochy, které tu a tam vyčnívají z vodní hladiny, stojí podél břehů a svými tvary dotvářejí romantickou atmosféru celého areálu. "Začal to fantastický sochař Tomáš Tichý. On vlastně může za to, že se to tu zvrhlo v umění. Následně jsem začal pořádat sympózia, na něž každoročně přijedou umělci z Česka i zahraničí a něco pro Lomeček vytvoří," vysvětluje správce malebného areálu, který pravidelně navštěvuje a zdobí i výtvarník Michael Rittstein.
"Bydlím kousek odtud a tady k tomu místu cítím nostalgii. Se Zdeňkem se známe, protože se sem denně chodím koupat. Dříve jsem plaval tři a půl kilometru, pak jsem slevil a teď plavu jeden," říká s tím, že před lety sem každoročně vozil studenty na umělecké kurzy. "Dostali za úkol pomalovat kus dřeva a za to jim Zdeněk udělal oběd," směje se. "Vždy jsem si udělal nějaké i já a jak vidíte, už jich tu mám celkem dost, tak snad už po mně letos nebude nic chtít," dodává s nadsázkou.
Celé léto se v Lomečku odehrávají kulturní akce, mimo koncerty je kvůli soukromí rodiny areál otevřený jen do osmi večer. "Nedělá to pak dobrotu. Rozumím tomu, že tu chtějí lidé zůstat a popíjet, ale my vstáváme velmi brzy a potřebujeme si oddechnout. Kvůli tomu tady nemáme ani ubytování, jen dvě malé chatky pro přátele a umělce," vysvětluje Zdeněk Zrůst.
Naproti dřevěnému srubu s bistrem a bytem rodiny stojí vodní pozorovatelna, kterou se letos podařilo zrekonstruovat i díky dárcům ve veřejné sbírce. Ukazuje život pod hladinou, kde se prohánějí nejrůznější druhy ryb. Atrakcí jsou tady dvacetikiloví kapři, kteří většinu času tráví pod lávkou pozorovatelny a trpělivě čekají, hodí-li jim návštěvníci něco k snědku. Zdeněk Zrůst je tu vysadil před třiceti lety a dnes se k němu mají podobně jako jeho kočky. "Byl tu člověk, který rybám rozumí, a říkal, že jsou zhruba v polovině svého života i velikosti. Za pár let můžou mít i padesát kilo," dodává.
Podívejte se na fotky.
