"Chtěl jsem být doktorem, ale rodiče si stáli za tím, že ze mne bude food bloger," zní úvodní motto Adamova profilu a vystihuje, co bloger často opakuje - že se nebere moc vážně. Na svůj profil pravidelně přidává recepty, je však veřejným tajemstvím, že mu s nimi vypomáhá jeho žena Kateřina. Na čem ale Adam pracuje sám a co jeho pro jeho příspěvky charakteristické, jsou humorné mikropříběhy, které se na recept nabalují.
Na blogu Taste of Red se rozhodně nedozvíte, jestli do rybízového koláče patří 200, nebo 300 gramů máslových sušenek, zato si přečtete o tom, jak Adam "ještě jako malé děvče otrhával svými tlustými prsty dědovi a babičce z keře tyhle červené kuličky štěstí". Kuriózní na tom je, že Adam je dysortografik, a tak po něm i každý jeho příběh musí zkontrolovat manželka Kateřina, která doplní čárky nebo písmena, která se ztratila.
Pětatřicetiletý Adam se rozhodně netají tím, že má rád vůni připáleného oleje z fastfoodu nebo coca-colu. Naopak mu přijde směšné, že každý chodí do McDonald’s, ale nikdo to nechce přiznat. "Během dne spořádám strašně nezdravá jídla. Vařím, když mám chuť, ale když chuť nemám, sednu si na postel, pustím si televizi a dám si párky s rohlíkem. Je to smutné, ale je to tak," konstatuje. "Kateřině říkám, ať si mě užije, protože já se se svým životním stylem přes šedesátku pravděpodobně nedostanu," dodává.
Jindy má food bloger naopak náladu uvařit si něco speciálního, čas od času se pustí třeba do anglického Beef Wellington, avšak bez hub, které nesnáší. Pokrm zato doplňuje o kaštanové pyré nebo špenát. Rád připravuje také jednoduchá jídla, jako jsou palačinky nebo bramboráky, a s oblibou vaří guláše, které, jak podotýká, pak Kateřina nejí. Nikdy se prý nenaučí vařit koprovku. "Řekněme si to na rovinu, je hnusná," tvrdí o klasickém pokrmu.
Adam hrdě hlásá, že neumí vařit a že důležitější než samotný recept je pro něj to, aby se lidé u příspěvku pobavili. "Nejsem typ, který si dokáže v hlavě představit chutě a skvěle je namíchat," myslí si. Inspiruje se recepty, ale nerad podle nich vaří dogmaticky a má tendenci je pozměňovat. "Třeba když je v receptu bílá čokoláda, já tam rád dávám ruby čokoládu, která je podle mě nejlepším vynálezem za 80 let," říká.
Ti spokojení lidé s úžasnou kuchyní
Vystudovaný designer porcelánu se dostal k vaření, když začal chodit se svou současnou ženou. Na jedné z prvních schůzek ji pohostil těstovinami se sýrem, jeho manželka má přitom laktózovou intoleranci. Navíc provozuje food blog se svou kamarádkou a na rozdíl od jejího muže se nejedná o recesi. Právě bublina lidí, kteří se pohybují kolem jídla, přišla Adamovi vtipná.
"Dělali jsme si srandu z těch usměvavých spokojených lidí, kteří mají úžasné recepty a kuchyně," říká o projektu, který nese název Taste of Red podle jeho zrzavého plnovousu. Adam se vyžívá například v tom, že kolem navařeného jídla vyskládá netypické rekvizity, třeba frenologickou hlavu, umělého ptáčka nebo bumerang. Baví ho prý, že na Instagram může dát cokoliv, pokud si to obhájí. "Můj táta je stará škola, ten se pořád diví, že si člověk může vydělat tím, že točí videa. To je někdy neuvěřitelné i pro mě, že ti někdo zaplatí zato, že dáš fotku na Instagram," říká.
Knihu poprvé přečetl po maturitě, teď píše vlastní
Kromě blogu se Adam živí grafikou, focením nebo ilustrováním. Spolu se svou ženou pracoval na vizuální identitě několika kuchařek a knih o jídle, včetně 555 Výlety s Gastromapou Lukáše Hejlíka. Ke konci tohoto roku by měla vyjít Adamova vlastní "kuchařská beletrie", v níž bude vyprávět podobné příběhy jako na svém Instagramu, jen o něco delší.
"Kniha je rozdělená do pěti kapitol od mládí až po manželský život čili smrt," směje se. "Budou tam recepty, které doprovodí příběh. Ten s tím receptem ani nemusí souviset, ale je z období, které se k tomu váže," vysvětluje a dodává, že například v první části kuchařské beletrie, která vychází z jeho dětství, vylíčí recepty, které dělala jeho babička. "K tomu se hodí také napsat i o tom, jak nás babička hlídala, když byli táta s mámou v práci," říká.
Adam přisuzuje své literární sklony genům. "Můj děda byl dramaturg České televize, je jeden ze dvou autorů Rákosníčka, jeho táta byl zase básník František Branislav," vysvětluje. Psaní jej prý naplňuje a nejvíce ze všeho jej láká, stejně jako v grafice, prázdný papír, s nímž může udělat úplně cokoliv. Nedokáže si představit, že má jako padesátiletý pán food blog, zato ve psaní pro sebe vidí perspektivu.
"Začal jsem číst strašně pozdě, protože nemám rád, když mě někdo do něčeho nutí. Po maturitě jsem si koupil první knihu Král krysa a od té doby vždy dočtu knihu a začnu číst další. Imponuje mi, že někdo dokáže vytvořit příběh, který má hlavu a patu, a od té doby jsem chtěl něco napsat," říká. "Doufám, že jednou napíšu s hodně šikovným korektorem román," směje se.
