V domku za Brnem má Petr Svoboda jen část z asi patnácti tisíc videokazet, které za léta nasbíral. I tak zabírají celou stěnu garáže a pečlivě vyrovnané od podlahy po strop jsou i v jeho "video-zašívárně". Z polic na svého majitele shlíží také několik Terminátorů, dva Freddy Kruegerové, celá banda želv ninja a Barbar Conan. Sečnou zbraň, která visí pod bustou cimerského válečníka, ale nesvíral Arnold Schwarzenegger, nýbrž Christopher Lambert. "To je replika MacLeodova meče z Highlandera," vysvětluje energický čtyřicátník uprostřed impozantní sbírky.
Fanouškem videofilmů se Petr Svoboda ale přece jen stal právě díky Arnoldovi. "První kazetou, kterou jsem strčil do videa, bylo Komando se 'Schwarzíkem' a to se mi rozsvítila očička a byl jsem v transu." Ten den si akční střílečku pustil ještě několikrát a pozval na film kamarády. "Byla druhá půlka osmdesátek a začali jsme si mezi sebou půjčovat kazety, které byly prakticky bez výjimky s rychlodabingem."
Darth Vader - Dara, které je vedro?
Amatérské dabéry a překladatele začal odlišovat podle dikce na Šeptala, Huhňala nebo Pohodáře. "Co film, to jiný hlas," říká Svoboda a vzpomíná na dabéra z Hané. "Na konci filmu První krev plukovník Trautman anglicky křičí na Ramba, ať se schová, a ten pán z té Hané to přeložil: 'Rambo, skové se za kredenc!'"
Velmi dobrou úroveň měly překlady Ondřejů Hejmy a Neffa, i když druhému jmenovanému se třeba při překladu Hvězdných válek podařilo zkomolit jméno hlavního záporáka, diváci pak slyšeli kouzelnou větu: "Luku, nechci tě ztratit jako 'Dara Vedara'." Kreativitu prvních dabérů podrobně odhaluje dokument Králové videa, jehož je Svoboda spoluautorem.
To, co bylo zpočátku výsadou vyvolených, videopřehrávač vyšel i na třicet tisíc korun, se pár let před sametovou revolucí stalo masovým fenoménem a dalo se na něm slušně vydělat. "Třeba v Praze působil zelinář, kterému někdo vozil západní filmy z Vídně," vzpomíná Svoboda. Kromě banánů tak obchodník podpultově prodával videokazety, které předtím nechal v obdobě video-manufaktury nadabovat a rozmnožit.
Rychlodabér byl schopen namluvit i čtyři filmy za noc a ráno jít do práce. "Když sis pořídil kazetu na burze, za cca pětikilo jsi na ní měl dva filmy," vysvětluje sběratel. Ještě v 90. letech dávali diváci přednost rychlodabingu před originálem. Jednak byl dražší a navíc mnohdy vyšel až devět měsíců po premiéře v kině.
Diváky si svým způsobem vychovali nedostatečnou nabídkou sami komunisté, přestože nad oblíbeností videa podle sběratele brblali: "V ČST rozebírali, že lidé 'nakupují a množí videokazety s pochybným obsahem a kvalitou'." S kvalitou záznamu měli pravdu, každá další kopie analogového nosiče byla horší. "V šesté kopii se na to už nedalo koukat. Bylo to černobílé, sem tam blikla modrá, červená, bylo to rozpité, zašumělý zvuk…" vypočítává Svoboda.
I rozmazané video ale přinášelo osvěžení fádní a hladové socialistické reality. Třeba zombie horor Úsvit mrtvých se odehrává v obchodním domě přeplněném v Československu nikdy nevídaným zbožím. "Tehdy to bylo okno na Západ v té železné oponě," věří Svoboda, jehož nejoblíbenějším hororem je Lesní duch a v závěsu za ním "pikošky" jako Školák vlkodlak 1 a 2 nebo Astrální faktor.
"Bylo to příšerné, ale byl to 'hroznej rajc', protože videokazety nebyly normálně k dispozici," vzpomíná zase sběratel z Prahy Lukáš Rychtařík. K videu se dostal přes půjčenou krabici kazet, kterou v roce 1988 přinesl jeho otec z práce a rodina ji zhltla během několika večerů. Ani tentokrát v pokladu nechybělo iniciační Komando.
Ukradený Terminátor
Schwarzenegger prostupuje vzpomínkami pamětníků i po roce 1990. Na burze na pražské Spartě působila parta překupníků, která se nebála vypravit dvoučlennou skupinu pirátů na premiéru Arnoldova filmu do USA. "Tam normálně kamerou v kině natočili Terminátora 2. Seděli vlevo, což obraz zdeformovalo, potom zase skočili na letadlo a dali to nadabovat." Trhák Jamese Camerona tak byl na kazetách v Československu dřív, než se vůbec dostal do kin. Snímek nadaboval pověstný Šeptal, naposledy svůj hlas filmu na videu propůjčil v roce 1998. Tady někde by se mohl příběh videa uzavřít, jenže zájem o video stále pokračuje.
Sběratel Lukáš Rychtařík má asi "jen" tisíc videokazet. Rychlodabingy ho tolik nezajímají. "Frčí" na originálech z devadesátých let, které si chodil půjčovat do purpurově vymalované videopůjčovny "U Vlastičky" v bývalé kočárkárně na proseckém sídlišti v Praze. "V šest hodin večer tam stála fronta lidí, kteří si vybírali, na co budou večer koukat," vybavuje si dnes čtyřicetiletý sběratel. Filmy které v sedmi letech sledoval, by dnes svým potomkům nepustil. "Byly to takové ty opravdu ostré hongkongské akčnáky, rozhodně nebyly pro děti." Emoce z adaptace Kingova hororu TO mu utkvěla tak silně, že si dodnes pamatuje, co měl ten den k večeři.
Efekt vyvolání minulosti ale funguje i u jiných snímků, které sleduje zásadně na "crtéčkové" televizi. "Pustím si konkrétní film a najednou jsem zpátky. Vybavují se mi vůně, vzpomenu si, co jsem měl k jídlu, držím tu kazetu a vím, s kým jsem se na ni podíval. Tedy ne vždycky, nechci vypadat jako Rain Man," směje se sběratel, který ale trefně popsal pocity, které ho spojují s početnou skupinou českých nadšenců. Sdružují se na facebookové stránce VHS kazety z české provenience. Nad filmy se nostalgicky rozplývají, vyměňují si je a obchodují s
nimi.
Nejdražší videokazeta se ještě hledá
Většinou za film zaplatí pouhé desítky korun, když se ale zakoukají do dávno ztraceného klenotu na Aukru, jsou schopni přihodit i vyšší částky. Třeba dražba jediné kopie animovaného filmu Akira s českým dabingem začínala na pár stovkách, ale překonala očekávání. "Akira drží rekord jako nejdražší kazeta, která se u nás prodala. Sběratelé cenu vyhnali na 5500 korun," říká Svoboda a prozrazuje, že kdo by doma náhodou našel videokazetu s filmem Honba za pokladem (1990) s českým dabingem, mohl by si přijít až na 30 tisíc. Tolik za ni na internetu nabízel jeden sběratel. "Největší hlad je vždycky po hororech, čím méně známý a obskurnější, tím lepší."
Lukáš Rychtařík nepatří k lidem, kteří by "v honbě za pokladem" prolézali půdy a sklepy, čas od času s chutí rozšíří sbírku o oblíbenou raritu. Má rád filmy s Indiana Jonesem, cení si Scottova Blade Runnera, nedávno si na VHS koupil dojemnou sci-fi Můj nepřítel o nečekaném poutu mimozemšťana s člověkem. Před časem mu o dvacet korun utekla dražba filmu Běžící muž, konečná cena přesáhla 750 korun. "Zaplatil bych to, i když je to vlastně nesmysl. Ten film si můžeš sehnat v tý nejlepší kvalitě. Jenže to nemáš v ruce kazetu, která vyšla v roce 1991."
Na videokazetách také oceňuje dabing, i když na nové filmy se dívá výhradně v původním znění. I to je součást nostalgie. Petr Svoboda zažívá s různými verzemi českého znění "pokaždé jiný" film. Dabing po roce 2000 ovšem ani po naléhání přátel neuznává a shrnuje to větou, která jako by vypadla z jednoho z béčkových hororů, které má tak rád: "Možná velbloudí chcanky chutnají jako ananas, ale já to nikdy nezjistím. Prostě nechci."
