Dá se říct, že jste Zdeňka Tomana v podstatě pro Čechy objevil. Na jeho osobu totiž blíže upozornil až dokument podle vašeho scénáře Mezi hvězdou a půlměsícem z roku 2003. Jak blízko jste se k této tajemné (a temné) postavě dostal?
Znal jsem všechny dostupné Tomanovy vzpomínky, což je několik desítek audiokazet. Znal jsem Gaynora Jacobsona a jeho ženu (Jacobson byl šéf americké neziskovky American Joint Distribution Committee, která po válce zařizovala transfer Židů přes Československo na Západ a dál do Palestiny, Zdeněk Toman za umožnění tohoto transferu ždímal peníze pro sebe a KSČ - pozn. red.). Znal jsem osobně také lidi, kteří s Jacobsonem spolupracovali.
Co o něm říkali?
Všichni se ho především báli. Svůj vztah ke Zdeňku Tomanovi popisovali slovy: "Měl jsem z něj strach, a kdyby tady byl, měl bych z něj pořád strach." Báli se ho i padesát let poté.
Říkal jste, že Zdeněk Toman nahrál desítky kazet vzpomínek. Co tím sledoval?
On byl na přelomu 80. a 90. let považován za velkou figuru v poválečné záchraně Židů, a tak ostatně sám sebe velmi důkladně prezentoval. První desítku audiokazet natočil s americkým novinářem, jenž psal knihu o záchranných židovských operacích. Další kolekci audiokazet s ním natáčel Frank Reiss, původem z Československa, jenž byl pověřen hledáním Tomanova ztraceného syna (částečně podle těchto Reissem nahraných vzpomínek byl natočen film Toman - pozn. red.).
Jak jde Tomanovým vzpomínkám a jeho sebeprezentaci věřit?
Já Tomanovi nevěřím ani slovo, podobně ale nevěřím ani dokumentům v našem archivu, které vznikají po Tomanově útěku z Československa. Protože ty také nevznikly proto, aby zdokumentovaly to, co se stalo, ale pro úplně jiné účely. Člověk si musí na základě mnoha dalších primárních zdrojů informací ověřit, co se kdy a kde skutečně odehrávalo. Jelikož jsem měl přístup k soukromému archivu Gaynora Jacobsona, k jeho manželce a k lidem, kteří se na té věci podíleli přímo, tak se mnoho událostí dalo ověřit z mnoha zdrojů s přesnými daty a přesným sledem akcí.
Takže pravdivý je i ve filmu zobrazený Tomanův útěk z vězení a z republiky?
V komunistické interpretaci vypadá útěk velmi tajemně a spiklenecky. Ale on jen využil jeden z mnoha kanálů, které tehdy existovaly a o nichž samozřejmě věděl. Nepoužil nikoho z amerických ani židovských kontaktů, okamžitě po přechodu hranic se nabídl československým zpravodajcům ve službách Američanů (ve filmu jsou to přímo američtí zpravodajci - pozn. red.). A ihned si začal přivlastňovat kredit za jejich operace proti komunistům. Ve vzpomínkách se tak hlásí k věcem, s nimiž nemohl mít moc společného.
Byl samotný útěk z vězení skutečně tak banální? Naskládal si na toaletě kbelíky na sebe a okénkem s tenkou mříží uprchl…
Jeho verze útěku je natolik detailní a natolik bizarní, že by si těžko něco takového vymyslel. On přesně popisuje, jak postupně sehnal kbelíky, kde co jak zapřel, jak odešel hlavním vchodem… Pro bolševiky to bylo něco neuvěřitelného a viděli v tom spiknutí. Ale to tam podle mě žádné nebylo. Každý, kdo tohoto bezpečnostního selhání byl účasten, se snažil chránit sám sebe, proto ty teorie o spiknutí.
Kdo byl člověk, jenž mu ve filmu pomohl dostat se za hranice?
Ve skutečnosti to byl jeho známý, s nímž pomohli už několika lidem utéct za hranice. Byl to člověk absolutně nenapojený na jeho aktivity. Spíše náhodný civilní kontakt, který mu nakonec jako jediný pomohl.
Jaký na tom měl zájem?
Ze staré známosti a také z obavy. Toman ho pravděpodobně vydíral, že ho jinak prozradí.
Kdybyste měl dovyprávět příběh Zoltána Goldbergera alias Zdeňka Tomana - film ho opouští na hranicích se západním Německem, kde se dobrovolně dává do rukou amerických zpravodajců…
Chvíli se motal okolo amerických a československých zpravodajců, kteří pracovali pro Američany v západních okupačních zónách Německa. Pak byl v Paříži, odkud se pokoušel vydírat své přítele na vnitru. Říkal: "Budu mlčet, dokud můj syn bude v bezpečí…" Pak se objevuje ve Venezuele, kde se stává velmi zámožným mužem a je jím až do smrti.
Čím se zabýval ve Venezuele?
Import, export. Výrobní stroje, vybavení továren.
Ve filmu se píše, že zemřel v Kalifornii a je pochován ve Venezuele. Proč?
Žil ve Venezuele, ale občas pobýval v kalifornské Santa Barbaře, kde ten život měl ještě luxusnější (Santa Barbara je oblíbené turistické letovisko asi 150 kilometrů od Beverly Hills - pozn. red.).
Zdeněk Toman určitě znal spoustu informací nepohodlných tehdejšímu komunistickému režimu v Československu. Nepokusily se ho naše tajné služby umlčet?
Oni se drželi navzájem v šachu. V jednom ze záznamů z doby, kdy ještě pobýval v Paříži, říká, že se ho někdo pokoušel zlikvidovat a že jestli se to bude opakovat, tak promluví. Zatímco komunistická strana se bála, co všechno by mohl prozradit, on se bál o svůj život, bál se pobývat v Evropě, a proto odjel do Venezuely. A tím to, myslím, skončilo, protože generace Tomanových hochů na vnitru taky končí. Semelou je procesy 50. let a málokdo byl v nějaké mocenské pozici po listopadu 1952.
Jak je možné, že takto důležitá figura, která hrála významnou roli v poválečné historii Československa, zůstala Čechům tak dlouho utajena?
To není otázka pro mě. Já jsem ji lidem zpřístupnil svým dokumentem už v roce 2003.
A za těch patnáct let, než vznikl film?
Vznikla jedna biografická črta Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu o Zdeňku Tomanovi. To je všechno. Ale takovýchto postav je v naší dávné i méně dávné minulosti bohužel hodně.
A jak jste ho vlastně objevil vy?
Původně jsem ho objevil jako velkého hrdinu kolem událostí akce Bricha (židovské podzemní hnutí, které se po 2. světové válce snažilo ilegálně dopravit do Palestiny co nejvíce židovských lidí bez střechy nad hlavou - pozn. red.).
Z dovětků ve filmu jsem pochopila, že v Izraeli si ho velmi považují…
Ano, stal se velkým mecenášem Ben Gurionovy univerzity ve městě Beerševa a je považován za velkého hrdinu, jenž zachránil řadu lidských životů.
Jak vidíte Tomana vy?
V každé společnosti existují hrabivé sebestředné bestie, které zneužijí jakýkoliv režim ke svému obohacení.
Jak moc Zdeněk Toman ovlivnil československé poválečné dějiny? Co by nebýt jeho nebylo?
Nebýt jeho, tak by přes naše území neprošlo více jak dvě stě tisíc židovských uprchlíků z Polska, což ovlivnilo spíše historii Blízkého východu než naší země. Ale vzhledem k tomu, že se ani o této masivní uprchlické vlně přes naše území neví, tak nechám na dalších, ať vyhodnotí, co by bylo, kdyby Toman nebyl v dané pozici.
Komunistický puč v únoru 1948 by proběhl i bez jeho peněz a kontaktů?
To je těžké odhadnout. Rozhodně získal pro komunistickou stranu velké množství peněz, z nichž se puč financoval.
Zasloužil se o vznik státu Izrael?
Myslím, že přechod tak velkého množství uprchlíků přes naše území přispěl významnou měrou ke vzniku státu Izrael. Nakolik za to dávat zásluhu pánovi, který ty hranice zavíral a otevíral odvisle od toho, kolik peněz se mu z toho podařilo vyždímat, to je otázka. Rozhodně v tom ale sehrál významnou roli.
Prý také uzavřel výhodný kontrakt o dodávce zbraní Židům do Izraele…
Zbraně do Izraele byl kontrakt výhodný pro obě strany a jako při každém takovém obchodu přinášel velké provize všem zúčastněným. Ani to není nic neobvyklého.
Mělo to nějaký reálný význam, nebo šlo jen o kšeft?
Pro Izrael to mělo význam, protože jiné zbraně tam neměli. Paradoxem je, že to byly z velké části trofejní zbraně po nacistech, často ještě ozdobené nacistickými symboly, nicméně prodávány za komerční ceny v dolarech. Takže pro lidi, kteří si z toho brali procenta, to byl ohromný kšeft.
Co je podle vás důležitým poselstvím filmu?
Příběh Zdenka Tomana je stále platný tím, že většina mechanismů zneužívání moci a obohacování se pomocí politické moci setrvává v naší společnosti dodneška. Ty paralely jsou myslím jednoznačné.
