


Stačil jeden zaseklý ventil a rozsvícená kontrolka, kterou nikdo nebral vážně. 28. března 1979 se americká elektrárna Three Mile Island proměnila v dějiště nejhorší civilní jaderné havárie v historii Spojených států. Zatímco se polovina jádra reaktoru tavila a 140 tisíc lidí v panice opouštělo své domovy, vedení elektrárny se snažilo rozsah katastrofy bagatelizovat.

V časných ranních hodinách 28. března 1979 se v kontrolní místnosti jaderné elektrárny Three Mile Island rozsvítila výstražná kontrolka a přesně ve 4:00:36 se automaticky vypnulo hlavní napájecí čerpadlo. Během několika sekund se nouzově zastavil reaktor, ale klíčový ventil PORV, který měl uvolnit tlak a hned se zavřít, zůstal zaseknutý v otevřené poloze. Nikdo netušil, že právě začal sled událostí vedoucí k nejhorší jaderné havárii v historii Spojených států. A to i přesto, že elektrárna ležící na ostrově u Harrisburgu byla v té době téměř nová.
V následujících hodinách se situace dramaticky zhoršovala, přičemž k tragédii významně přispěla lidská chyba. Zatímco oficiální zdroje tvrdily, že veřejnost dostala minimální dávku radiace, mnozí obyvatelé popisovali kovovou chuť v ústech, kožní potíže a dlouhodobé zdravotní následky. Přímá souvislost se však nikdy jednoznačně neprokázala.

V časných ranních hodinách 28. března 1979 se v kontrolní místnosti jaderné elektrárny Three Mile Island rozsvítila výstražná kontrolka a přesně ve 4:00:36 se automaticky vypnulo hlavní napájecí čerpadlo. Během několika sekund se nouzově zastavil reaktor, ale klíčový ventil PORV, který měl uvolnit tlak a hned se zavřít, zůstal zaseknutý v otevřené poloze. Nikdo netušil, že právě začal sled událostí vedoucí k nejhorší jaderné havárii v historii Spojených států. A to i přesto, že elektrárna ležící na ostrově u Harrisburgu byla v té době téměř nová.
V následujících hodinách se situace dramaticky zhoršovala, přičemž k tragédii významně přispěla lidská chyba. Zatímco oficiální zdroje tvrdily, že veřejnost dostala minimální dávku radiace, mnozí obyvatelé popisovali kovovou chuť v ústech, kožní potíže a dlouhodobé zdravotní následky. Přímá souvislost se však nikdy jednoznačně neprokázala.

Jak však příběh této jaderné elektrárny začal? Ropná krize roku 1973 zásadně proměnila energetickou politiku USA. Po arabském embargu vyletěly ceny ropy do nebe. Proto prezident Nixon vyhlásil „Projekt nezávislost“, jehož cílem bylo zbavit se závislosti na zahraničních palivech – a jaderná energie se měla stát páteří nové éry energetické soběstačnosti. Optimismus byl obrovský a očekávalo se, že do roku 2000 bude v provozu přes tisíc reaktorů.
Three Mile Island byla symbolem této jaderné vlny. První jednotka začala fungovat v roce 1974 a druhý reaktor, TMI-2, který později havaroval, byl spuštěn teprve v prosinci 1978.

Osudné ráno 28. března 1979 začalo nenápadně – operátoři pracovali na čištění zaneseného filtru sekundárního okruhu. O čtvrté hodině však došlo k nečekanému zastavení čerpadel, bypassový ventil nereagoval, čímž se zastavil přívod vody do parních generátorů a turbína se automaticky vypla.
Reaktor vzápětí provedl nouzové odstavení a otevřel se ventil, aby se snížil tlak v primárním okruhu – a už se nikdy nezavřel. A tím začala ztráta chladicí vody. Pro operátory se situace okamžitě změnila v chaos: stovky alarmů, blikající světla a matoucí signály vytvářely falešný obraz, že v systému je příliš mnoho vody. Ve skutečnosti voda ubývala. A tak krátce po čtvrté hodině ranní padlo tragické rozhodnutí: vypnout nouzové chlazení.
Teplota přesáhla 2200 °C a jádro se začalo tavit. A až příchod nové směny po šesté hodině ranní odhalil skutečný problém – zaseknutý ventil. Když jej operátoři konečně odstavili, bylo již pryč přes 120 tisíc litrů chladicí vody a více než polovina jádra byla roztavená. Svět měl namále: a jen šťastnou náhodou nedošlo k úplnému proražení reaktorové nádoby.

Operátoři elektrárny nebyli nezkušení lidé, přesto je systém zradil. Ve chvíli, kdy se rozblikalo přes sto alarmů, se přirozeně uchýlili k tomu, co dobře znali – k obavě z přeplnění okruhu vodou. Na situaci typu LOCA, která vznikla, však trénováni nebyli. Fatální byl také fakt, že osmnáct měsíců před TMI proběhla velmi podobná havárie v elektrárně Davis-Besse. Výrobce reaktoru Babcock & Wilcox o závadě věděl, ale varování ostatním provozovatelům nikdy nerozeslal. Ještě tragičtější bylo, že počítač v řídícím centru chrlil kritická data – ovšem papír v tiskárně se zasekl. Stroje „věděly“, ale lidé ne.
Jádro reaktoru TMI-2 se během několika hodin dostalo do extrémních podmínek. Zirkoniové obálky palivových tyčí (pahýly roztavených palivových článků na snímku) se začaly rozpadat a reagovat s párou. Mezi 6:30 a 8:00 se objevila radioaktivní láva složená z roztaveného uranu, zirkonia a oceli, teploty dosáhly až 2 370 °C – a přibližně 20 tun roztaveného materiálu steklo na dno tlakové nádoby a začalo ji narušovat. Inženýři se obávali tzv. „čínského syndromu“, tedy proražení nádoby a pokračujícího tavení skrz beton. Až pozdější analýzy ukázaly, že nádoba byla na několika místech erodovaná o centimetry – ale vydržela.
Krize vyvrcholila, když se nahromadil vodík a došlo k explozi. Šlo o dramatický moment, který mohl roztrhnout ochrannou budovu podobně jako v Černobylu. A jen nedostatek kyslíku zabránil mnohem horšímu scénáři.

V deset hodin dopoledne vystoupil viceguvernér Pensylvánie Scranton a oznámil, že situace je „pod kontrolou“ a žádná radiace neuniká. O několik hodin později byl však Scranton nucen své prohlášení odvolat. Veřejnost zuřila, nikdo už ničemu nevěřil.
Energetická firma selhala kvůli chaosu, finančním motivům i vlastní neochotě uvěřit, že „bezpečný“ reaktor se proměnil v katastrofu. A protichůdné informace způsobily to, že teprve 30. března pověření doporučili dobrovolnou evakuaci těhotných žen a malých dětí.

Okolí Three Mile Island prožívalo pět dní plných úzkosti a nejistoty. Tisíce rodin nevěděly, zda je bezpečnější zůstat, nebo odjet. Nakonec odešlo až 144 tisíc lidí.
A i když nedošlo k žádným dopravním nehodám ani obětem při evakuaci, psychologické dopady byly hluboké. Mnozí lidé si stěžovali na nespavost, úzkosti, panické ataky či somatické potíže.

Jak jsme již nastínili, mnoho obyvatel dlouhodobě trpělo posttraumatickou stresovou poruchou. Každé testování sirén vyvolávalo paniku. Strach z radiace přetrvával roky – lidé odmítali místní produkty a sledovali zprávy s obsedantní úzkostí. K tomu se přidala stigmatizace regionu, šikana dětí i ekonomický úpadek.

Podle dat oficiální komise Kemeny havárie nepředstavovala vážné zdravotní riziko. Nezávislé studie však přinesly znepokojivé výsledky: některá lokální měření ukazovala vyšší hodnoty a epidemiologické analýzy zaznamenaly mírné zvýšení případů rakoviny.
Rozdíly v datech vznikaly kvůli pozdnímu měření, odlišným metodám a také politickým tlakům – od snahy firmy minimalizovat rizika až po zájem aktivistů ukázat co nejhorší scénář. Celou pravdu tak dodnes neznáme.

Pro odborníky bylo studium rakoviny po tak nízké expozici mimořádně obtížné. Malé dávky totiž vytvářejí jen slabý statistický signál, který snadno překryjí jiné faktory – kouření, genetika, životní styl. Navíc rakovina má dlouhé latentní období.
Zatímco studie pennsylvánského ministerstva z roku 1989 nenašla žádné zvýšení rakoviny, studie Kolumbijské univerzity z roku 1991 zaznamenala vyšší výskyt non-Hodgkinových lymfomů. Nejkomplexnější výzkum – dvacetiletá studie Pittsburghské univerzity – našel zvýšený výskyt lymfatických a krevních nádorů u mužů žijících blíže elektrárně, avšak celkově žádné dramatické zvýšení rakoviny.
Konsenzus roku 2025 tak zní: žádná akutní úmrtí, možné desítky až stovky případů rakoviny v průběhu desetiletí, ale bez možnosti identifikovat jednotlivé postižené.
Elektrárna, kterou si prošel i prezident Carter, čelila trestnímu stíhání za zkreslování výsledků testů ještě před havárií – a přiznala se jen k jednomu bodu obžaloby. Občanská žaloba dvou tisíců obyvatel proti General Public Utilities pak byla roku 1996 zamítnuta – soud neshledal prokazatelnou souvislost mezi havárií a zdravotními potížemi.
Reputace i finance společnosti ale utrpěly takový zásah, že Met Ed nakonec jako značka stejně zanikla.

Po havárii čekaly inženýry jasné úkoly. Ve vzduchu visely obavy z vodíkové bubliny, v prostorách elektrárny leželo 700 tisíc galonů vysoce kontaminované vody a radiace znemožňovala přístup. Odčerpávání vody, dekontaminace a stabilizace reaktoru probíhaly roky. V roce 1982 pronikla dovnitř první robotická kamera a odhalila rozměr katastrofy. Mezi lety 1985–1990 probíhalo odstraňování paliva pomocí robotů, diamantových vrtáků a vzdáleně ovládané techniky. Celkem bylo odstraněno 100 tun materiálu.
Úklid byl dokončen v roce 1993 a stál téměř miliardu dolarů – v dnešních cenách přes 2,4 miliardy. A reaktorová budova TMI-2 zůstává hermeticky uzavřeným sarkofágem, který bude vyžadovat dohled ještě desítky let.

Politické důsledky byly zdrcující: po havárii nebyl v USA během 34 let objednán jediný nový reaktor, více než 40 projektů bylo zrušeno a náklady na bezpečnostní úpravy stávajících reaktorů šly do miliard.
Kemenyho komise požadovala rozsáhlé změny, důraz na simulátorový výcvik a přestavbu kontrolních panelů. A i přes přijatá opatření byla důvěra veřejnosti v jadernou energii hluboce otřesena. Zástavy projektů, ekonomický kolaps General Public Utilities i zmařené investice proměnily TMI v milník protivývoje jaderné energetiky, přičemž globální dopady byly smíšené: Francie pokračovala v jádru, Německo se vydalo cestou odporu, SSSR lekci ignoroval – s tragickým pokračováním v podobě Černobylu.

Po havárii reaktor TMI-2 zůstává zakonzervovaný. A ironií je, že sousední TMI-1 se stal jedním z nejlépe provozovaných reaktorů v USA – posílil výcvik, bezpečnostní procedury, přehlednost panelů i kulturu oznamování chyb.
V roce 2025 se však americká vláda a soukromé firmy začaly vážně zabývat možností znovuotevření a rekonstrukce TMI jako testovacího uzlu pro nové generace reaktorů. Ne kvůli nostalgii – ale kvůli měnící se energetické realitě. Znovu se totiž hovoří o dvou věcech, které byly v roce 1979 nepředstavitelné: rehabilitaci místa a návratu jaderné energie v USA. Three Mile Island se tak stává příběhem návratu, podobně jako Černobyl ve vědecké oblasti nebo Fukušima v oblasti prevence tsunami. Místo prokletí se mění v technický archiv a laboratorní zázemí pro další generace inženýrů.
Havárie v Three Mile Island změnila jazyk, film, média, politiku i pohled veřejnosti na jadernou energetiku. Například film Čínský syndrom, satiricko-thrillerová kritika jaderného průmyslu, se po skutečné nehodě stal prorockým kulturním fenoménem – a dokonale vystihl atmosféru strachu konce 70. let.






Kateřina Siniaková je zpět v akci a v Indian Wells hned udělala dojem. Na takzvaném "pátém grandslamu" v kalifornské poušti se od české tenistky čeká primárně útok na deblový titul po boku Taylor Townsendové. V noci na pátek ovšem Češka působivě vstoupila do turnaje v singlu. Po obratu vyřadila domácí šampionku a některé její údery obletěly sociální sítě.



Ester Ledecká skončila čtrnáctá ve sjezdu SP ve Val di Fassa. Zvítězila Italka Laura Pirovanová o setinu sekundy před Němkou Emmou Aicherovou.



Islandská vláda v pátek rozhodla o uspořádání referenda o obnově přístupových jednání o vstupu do Evropské unie. Ta byla přerušena před více než deseti lety. Hlasování se bude konat 29. srpna, uvedla agentura AFP, která se odvolává na lokální média.



Kyjev obvinil Maďarsko ze zadržení sedmi zaměstnanců ukrajinské státní banky Oščadbank, kteří podle něj převáželi z Rakouska peníze. Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha na síti X nazval počínání státním terorismem. Maďarský daňový úřad v pátek dopoledne oznámil zadržení sedmi ukrajinských občanů, které stíhá kvůli podezření z praní špinavých peněz.



Ministerstvo financí začne monitorovat výši marží u čerpacích stanic. Chce znemožnit, aby došlo k jejich přemrštěnému zvyšování v souvislosti s vývojem cen ropy, které zdražují po začátku konfliktu v Íránu. Resort o tom informoval v pátek. "Růst nákupních cen pohonných hmot na burze se nesmí stát záminkou k umělému a neúměrnému navyšování marží," dodala ministryně financí Alena Schillerová (ANO).