Brno - Známý paleontolog Jack Horner, jenž spolupracoval na několika dílech Jurského parku, krátce před premiérou čtvrtého pokračování (Jurského světa) prohlásil, že vědci mohou do pěti až deseti let vytvořit opravdového živého dinosaura. Šlo o reklamní kampaň před premiérou filmu, nebo za seriózní prohlášení vědce?
"Vývoj znalostí v oblasti genetiky jde velmi rychle dopředu a to, co by se ještě před pár lety zdálo být nemyslitelné, dnes nabírá stále reálnějších kontur," vysvětluje Martin Ivanov, geolog a paleontolog z Ústavu geologických věd na Masarykově univerzitě, a dodává, že proces umělého stvoření nového organismu zřejmě možný je, nicméně v případě dinosaurů by to bylo nesmírně složité.
Aktuálně.cz: Paleontolog Jack Horner říká, že při tvorbě dinosaura si půjde vypomoci DNA ptáků coby přímých potomků dinosaura. Vede tudy cesta k živému dinosaurovi?
Martin Ivanov: Pokud by vědci chtěli stvořit organismus, který by vykazoval znaky dinosaurů, nabízí se teoretická možnost využití známých sekvencí DNA žijících ptáků, kteří jsou dnes všeobecně považováni za potomky dinosaurů. V současnosti existuje řada studií, jež řeší problematiku exprese genů a spouštění vývoje jednotlivých tělesných struktur u ptačích embryí. Otázka blokace vývoje ptačích znaků u těchto embryí je však otázkou spíše pro experimentálního genetika než pro paleontologa.
A.cz: Horner chce začít tím, že pozměněním DNA kuřete mu ze zobáku udělá čenich. Jak je tato "operace" reálná a složitá?
Je téměř jisté, že se někdy v budoucnu podobných náročných experimentů dočkáme. Pokud by se však tímto způsobem podařilo stvořit organismus vykazující znaky dinosaurů, je třeba uvědomit si, že by se nejednalo o žádný z dosud známých druhů dinosaurů, ale o zcela nový, uměle vytvořený druh.
A.cz: Existuje nějaká šance, že by vědci nalezli neporušenou DNA dinosaura? Proč nefunguje preparace DNA z nalezených kostí?
Šance najít natolik neporušenou sekvenci DNA dinosaura, aby z ní bylo možné naklonovat jeho dávno vyhynulou repliku, je mizivá. Je pravda, že v dnešní době jsou vědci schopni složitými postupy extrahovat části sekvencí DNA z kolagenu kostí fosilních obratlovců, tyto sekvence se však zatím dají použít pouze pro zjištění vzájemných příbuzenských vztahů mezi fosilními a recentně žijícími formami. Doba rozkladu kolagenu, který lze extrahovat z kostní tkáně fosilních obratlovců, je obvykle záležitostí několika desítek tisíců let. I v prostředí, které je optimální z hlediska zachování kolagenu, dochází k velmi rychlému rozpadu kompletní sekvence DNA.
A.cz: Takže na dinosaury je tato metoda krátká…
Od zániku dinosaurů nás dělí doba více než 60 milionů let, proto je naprosto vyloučené, aby se v kostech dinosaurů našly kompletní neporušené sekvence DNA. V otázce možného naklonování vymřelých organismů jsou mnohem blíže vědci, kteří studují uhynulé mršiny sibiřských mamutů. Tyto dokonale zachované mršiny, které byly i s měkkými tkáněmi "zakonzervovány" v arktickém prostředí permafrostu, jenž zde bez přerušení přetrval z pleistocénu, poskytují zřejmě nejúplněji zachované sekvence DNA fosilních obratlovců. Avšak ani mamuta se dosud naklonovat nepodařilo.
A.cz: Je vlastně bezpečné, aby vědci zkoušeli oživovat dinosaura?
To není otázka pro paleontologa. Přesto se domnívám, že nic podobného v té podobě, jako je to v představách filmařů Jurského světa, nehrozí. Existuje však reálné nebezpečí vymknutí kontroly nad vývojem nových rezistentních kmenů virů či bakterií, což by mohlo mít nedozírné důsledky. Pokud bychom šli dál a do přírody by v budoucnu byli nekontrolovaně vypuštěni také uměle vytvoření životaschopní mutanti vyšších organismů, krize přirozeně se vyvíjejících ekosystémů by byla velmi reálná.
A.cz: Vezměme čistě hypoteticky, kdyby se v průběhu let podařilo vědcům "vyrobit" dinosaura, tak jak by mu vyhovovaly současné klimatické a další životní podmínky?
Dnes už víme, že dinosauři obývali nejrůznější prostředí a dobře snášeli nejen teplé tropické klima, ale i chladné klimatické podmínky. Je to z důvodu předpokládané schopnosti alespoň některých z nich udržovat svou tělesnou teplotu tak, jak to známe i u ostatních organismů se stálou tělesnou teplotou. Zda by dinosauři měli šanci na přežití, je velmi sporné. Býložravé formy byly převážně adaptovány na spásání nahosemenných rostlin, které byly dominantní složkou rostlinných společenstev. V současné době však převažují rostliny krytosemenné.
A.cz: Co obecně soudíte o modifikaci DNA a "výrobě" nových zvířat? Je to podle vás etické?
Na tuto zdánlivě jednoduchou otázku je odpověď velmi složitá. Je etické umělým zásahem do genomu zachránit tvora, jenž je na pokraji vyhynutí? Ani na tuto otázku není odpověď jednoznačná, protože důležité je posoudit například to, jakou roli v procesu zániku daného druhu sehrál člověk. Dnes vůbec nelze odhadnout, kam věda pokročí za 500 či 1000 let. Dříve nebo později se však člověk zřejmě dostane do role "stvořitele", avšak je zásadní otázkou, zda snahou o umělou regulaci přírodních procesů neotevřeme pověstnou "Pandořinu skříňku".
