Noc 22. července 1991 odhalila v Milwaukee byt číslo 213 jako peklo hrůzy a smrti plné polaroidových snímků rozřezaných těl, lebek v lednici a sudu s kyselinou v ložnici. Jeffrey Dahmer, tichý soused a „Milwaukee Cannibal", tu 13 let páchal nejtemnější zločiny americké historie. Zabíjel mladé muže, jejich těla rozřezával a jedl. Prováděl experimenty „zombifikace" vrtáním lebek živých obětí.
Když policie vrátí oběť vrahovi do náruče
Případ čtrnáctiletého Koneraka Sinthasomphoneho z května 1991 se stal mrazivou studií selhání, předsudků a fatální nedbalosti.
V noci na 27. května se omámenému, nahému a dezorientovanému chlapci podařilo uniknout z bytu Jeffreyho Dahmera. Na ulici si ho všimly kolemjdoucí ženy, které zavolaly tísňovou linku. Když dorazila policie, přiběhl i Dahmer.
Klidně a přesvědčivě tvrdil, že Konerak je jeho devatenáctiletý partner, že se pohádali a že chlapec pil. Navzdory naléhání svědkyň policisté Dahmerovi uvěřili, přivolané záchranáře poslali pryč a Dahmer s policisty Koneraka odvedl zpět do bytu číslo 213.
V bytě v tu chvíli leželo rozkládající se tělo předchozí oběti, Tonyho Hughese. Policisté se nesnažili ověřit totožnost ani věk chlapce, provedli jen zběžnou kontrolu a odešli. Krátce poté Dahmer Koneraka zabil.