reklama
 
 

Vyzkoušeli jsme závody na handbiku. Tělocvična tím pomáhá sportovcům na vozíčku

4. 12. 2018 8:59
Poslední měsíc v roce bývá spojován s konáním dobrých skutků. Pražská tělocvična Železná koule se rozhodla pojmout filantropii sportovně a zapojit do ní i svoje návštěvníky. Lidé si v tělocvičně v Opatovické ulici mohou zkusit zajezdit na handbiku, a zároveň tak přispět Sportovnímu klubu vozíčkářů. Akce trvá až do Vánoc a redaktorka Aktuálně.cz se rozhodla, že svou fyzičku otestuje taky.

Řekněme si to upřímně, začít sychravé pondělní ráno posilovacím závodem není ta nejlákavější představa. Co by ale člověk neudělal pro dobrý skutek (a reportáž).

Už samotná cesta do tělocvičny je vynikající kardio. Železná koule v Opatovické totiž sídlí ve čtvrtém patře někdejší tiskárny a dostat se k jejím dveřím zabere přesně 120 schodů. Počítat ale budete především posledních 20.

Tělocvična funguje od roku 2011 a jejím spoluzakladatelem se stal Michal Vrátný. Ten se před lety rozhodl opustit IT firmu a vrhnout se na cvičení. Z kurzů sebeobrany postupně přešel na profesionální trénování se železnou koulí a vlastní vahou.

Začínali s osmi pravidelnými návštěvníky v jednom malém sále ve Vršovicích, dnes k nim chodí okolo šesti stovek lidí ve dvou tělocvičnách. "Přesné statistiky nemáme, ale vnímám velký nárůst zájmu lidí o cvičení, ale i zdravé stravování," vysvětluje.

Zuřivé sportovní výkony stroj zavařily

Možná překvapivě živo je tady i teď, v devět hodin ráno. Převlékám se do sportovního úboru a trenéři mezitím stroj startují. Handbike, neboli speciálně upravené ruční kolo, využívají především handicapovaní. Ti na něm ve výjimečných případech při sjezdech dokážou jet až 70kilometrovou rychlostí. 

Trenažér stojí 80 tisíc korun, tělocvična si jej však půjčila na měsíc a půl. A kvůli zuřivým sportovním výkonům, za nějž si účastníci dobročinné akce mohou odnést i tříměsíční členství zdarma, jej dokonce museli i nechat opravit. "Před dvěma týdny o to byl takový zájem, že kluci v zápalu zkřivili řídítka," přiznává Vrátný.

Nápad pomoci sportovními výkony handicapovaným sportovcům vzešel ze známosti mezi členy Železné koule a šéfkou Sportovního klubu vozíčkářů. "Sportovní klub totiž členům hradí jenom asistenci, ale samotné sportování si vozíčkáři musí platit sami. To znamená, že si někde musí vydělat peníze, aby si mohli zaplatit třeba týden na horách. Tenhle projekt mi přišel dobrý v tom, že pomůžeme lidem nejen být v dobré kondici, ale zároveň pomůžeme i někomu dalšímu, kdo sportuje a hodí se mu každá koruna," uvedl.

Kromě ubytování, vleků a dopravy si vozíčkáři musí zaplatit vybavení. Monoski přitom stojí mezi 50 až 150 tisíci korunami a právě ty se snaží klub handicapovaným půjčovat.

Každý den si handbike vyzkouší desítky lidí

Podle Vrátného pochází většina handbikových soutěžících z řad pravidelných návštěvníků Železné koule, zavítají k nim však i lidé z konkurenčních tělocvičen. "Zájem je velký, každý den to zkusí pár desítek lidí," počítá šéftrenér. "Měli jsme i pár lidí, kteří si ani nezajezdili, jenom nám na projekt přispěli peníze," dodává.

Součástí soutěžního handbiku je tablet, na kterém se nastavuje půlkilometrový okruh, zasazený na vermontský stadion. Před ostrým závodem je čas si řídítka trochu ohmatat.

"Uf, točit s nimi je mnohem těžší, než to na první pohled vypadá," říkám si v duchu. Šéftrenér Vrátný mi nakonec sníží stupeň obtížnosti ze čtyřky na dvojku. Točení tak sice bude snazší, ale víc se nadřu. 5, 4, 3, 2, 1 - start! Můj závod začal a já "šlapu" rukama jako divá.

Když to dáte do 50 vteřin, vyhrajete členství zdarma

Zapřená nohama o handbike se do toho opírám. "Teprve 100 metrů?!" pomyslím si, když na vteřinu vzhlédnu na obrazovku. "Super čas, když to dáte do 50 vteřin, vyhrajete členství," hecuje šéftrenér.

300 metrů je za mnou, ale zelená šipka se k cíli sune šnečím tempem. Ve skutečnosti však točím rukama co to jde. "Pojďte, pojďte, už jenom kousek!" povzbuzuje Vrátný. Prvního půlkilometru nakonec zajedu za 57 sekund. "Musíme se podívat na tabuli, možná to bude na bednu," říká Vrátný a míříme k recepci, kde jsou uvedena jména momentálních lídrů.

Na vítězku Pavlu H. však ztrácím celých sedm sekund. Kategorii mužů vede Martin B. s téměř dvakrát kratším časem - 500 metrů na handbiku zajel za 30,1 sekundy. Pohled na tabuli s časy ve mně probudí soutěžního ducha a rozhodnu se tak zkusit závod ještě jednou.

Ranní výkon na bronzovou příčku

S pohledem upřeným na obrazovku pevně tisknu řídítka a hypnotizuju odpočítávání. A je to tady. Nasazuju nejrychlejší tempo, které mi převod číslo jedna dovolí a točím co to dá vstříc cílové rovince amerického stadionu. Šéftrenér mě opět hecuje a já jen doufám, že mi nakonec nedojdou síly a čas bude alespoň o fous lepší.

Závod je po pár minutách u konce a na tabletu bliká 52 vteřin, které v pondělí ráno stačí na bronzovou příčku. Zhluboka rozdýchávám svůj ranní výkon a jsem hrdá na to, že můj čas je dostatečně reprezentativní, ačkoliv na tříměsíční členství zdarma v Železné kouli stačit nebude.

Sedm tisíc korun za měsíc

Akce měla původně trvat od 5. listopadu do 5. prosince, trenéři Železné koule se ji však rozhodli prodloužit až do Vánoc. Lákavá je navíc také cena, jedna jízda na handbiku totiž vychází na 50 korun. Za necelý měsíc tak tělocvična vybrala zhruba sedm tisíc korun.

Zájemci, kteří by rádi poměřili svoje síly a zároveň přispěli na dobrou věc, můžou rovnou přijít do tělocvičny v Opatovické, anebo se objednat na konkrétní čas. Speciální oblečení není potřeba, stačí sportovní tričko, chuť vyhrát a ručník, který setře vítězný pot.

Video: Šéftrenér Michal Vrátný v DVTV

Správné cvičení je jako ukládání peněz do prasátka, které ve stáří rozbijete, říká trenér Michal Vrátný. Jeho systém prý vede hlavně k posílení zdraví, propaguje přitom speciální činku kettlebell. | Video: DVTV |  17:22

autor: Magdaléna Daňková | 4. 12. 2018 8:59

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama