Vedoucí fakulty Radim Boháč byl jedním ze čtyř lidí, kteří o zásahu umělců věděli několik měsíců a až do pondělního rána ho udrželi v tajnosti. "Za to, že jsme tuhle akci umožnili, mě nebudou mít všichni rádi. Ale myslím si, že jsme udělali správně. Osobně bych tím chtěl ukázat, že nejsme zkostnatělá instituce, ale že vnímáme moderní trendy a chceme být součástí veřejné diskuse, zde konkrétně na téma vztahu svobody jednotlivce a jeho projevů ve veřejném prostoru," vysvětluje, proč projekt, kterým neměl předurčené se všem zavděčit, tajně schválil.
Cílem radikálního zásahu "Křik ve stroji", kterou Epos 257 a Vladimir 518 dali dohromady s pedagogem fakulty Petrem Aghou, má za cíl otevřít dialog o veřejném prostoru jako politické platformě a vytvořit prostor pro reflexi současného světa. Prosklené atrium právnické fakulty, které charakterizují žulové desky a otevřené ochozy v několika patrech, podle autorů dobře ilustruje veřejný prostor a společenský systém, do nichž se rodí každý jedinec.
"Byť je to překrásné dílo Jana Kotěry, symbolizuje materializovanou společnost, kterou my osobně vnímáme jako stroj. Tady člověk cítí všechnu tu vážnost, těžkost i pevnost strukturálního systému, který má svá pozitiva, ale nese s sebou i určitá úskalí. Chtěli jsme zmapovat, jakým způsobem se ve společnosti historicky a v celé škále názorového spektra uplatňuje svoboda jednotlivce a jeho potřeba být slyšet," vysvětluje Vladimir 518, člen skupiny PSH a zakladatel nakladatelství BiggBoss.
"Běžte domů, děti se vás bojí"
Atrium veřejné instituce zahalily omyvatelné nápisy, které hlasem jednotlivce odráží zásadní společenské problémy. Z ochozů visí transparenty 'Pravda zvítězí' a 'No planet B', žulovou stěnu u schodiště překrývá tučný nápis 'Putin=vrah dětí'. Z prvního dojmu má člověk pocit, jako by interiér obsadili squateři nebo v něm začala studentská demonstrace.
"Pohledy lidí, kteří přicházejí do známého prostředí a jsou konfrontováni s jinou perspektivou, nepochybně vzbuzují emoce. Je to moment překvapení, který zpochybňuje zajetý systém a danost věcí fungujících určitým způsobem," říká iniciátor projektu Epos 257 s tím, že interiér budovy posprejoval s Vladimirem omyvatelnou barvou, kterou příští víkend odstraní restaurátoři. "To, co tu vidíte, jsou nejen zažitá hesla 21. století, v němž česká společnost zažila několik otřesů a pocítila nejen potřebu změny, ale byla i svědkem svévolných projevů jednotlivců. Máme pocit, že je dobré si tyto výkřiky neustále připomínat a ukazovat historii i současnost v jiném kontextu," doplňuje.
Patří mezi ně i heslo 'Jděte domů, děti se vás bojí', které v roce 1968 odráželo frustraci Čechoslováků z okupace vojsk Varšavské smlouvy a jež je v souvislosti s válkou na Ukrajině znovu aktuální. "Nápisy ve veřejném prostoru jsou často touhou jednotlivců vyjádřit svou nespokojenost se systémem nebo tím, že do něj nezapadají. Pak jsou historické momenty, kdy je tlak ve společnosti tak velký, že vyústí v systémovou změnu. Tyto projevy můžou mít ale i násilný charakter, kterému by se měla společnost snažit předcházet tím, že frustrace jednotlivců bude adekvátně reflektovat," dodává Epos.
Anonymní výkřiky, které se objevují v pražských ulicích, umělci dlouhodobě dokumentují, a tak je každá část umělecké intervence založená na realitě. Její součástí jsou i osobní zpovědi, které dávají smysl až tehdy, zná-li člověk celý kontext příběhu. "Zajímavé je, že ta jednotlivá hesla spolu nějakým způsobem korespondují. Jejich motivací byla touha být vyslyšen a najít autenticitu v autorovi samotném," říká Vladimir 518 a dodává, že na umělecký zásah ve vstupní hale naváže třídenní konference, která bude hostit architekty, teoretiky výtvarného umění, pedagogy nebo sociology.
Do falešné žulové desky chce pak duo vytesat nápis "Vlastnictví je krádež", který má podle Vladimira 518 na právnické fakultě působit jako myšlenková rozbuška. "Právo na majetek je nezpochybnitelný základní kámen, na němž stojí celá společnost. Je potřeba si ale uvědomit, že právo na matérii je jen naší domluvou, která s přírodou nemá nic společného. Přesto jsme ji dali na špičku pyramidy a máme pocit, že se celý vesmír řídí podle ní," říká vizuální umělec a fanoušek do architektury, knih i ilustrací.
Umění nebo vandalismus?
Posprejovaný interiér haly od rána jitřil emoce a akademickou půdu rozděloval na dvě poloviny. Než studenti stihli projekt rozklíčovat, rozšířili snímky na sociální sítě, kde celou akci odsoudili kritici guerillových akcí. Negativní stanoviska byla slyšet i po odtajnění akce. "Znamená to, že vedení fakulty podporuje vandalismus a poškozování soukromého a veřejného majetku?" ptá se na Facebooku právnické fakulty studentka Kateřina Rychlá.
Že zásah do budovy fakulty nenadchne všechny příchozí, umělci předem očekávali a připravovalo se na to i vedení fakulty. "Ráno jsem čelil dotazům typu: 'Je to legální, pane profesore?' a 'To nám sem vnikl vandal?', což přirozeně rozproudilo diskusi nad zásahem samotným i úlohou univerzity v 21. století. Je jasné, že názor studenta prvního ročníku bude jiný než pohled profesora, který je na fakultě 40 let. Osobně si myslím, že akademická instituce touto akcí plní svou třetí roli, v níž má podněcovat společnost a moderovat veřejnou diskusi," dodává Radim Boháč.
Děkana na celé akci zpětně mrzelo jen to, že byl ochuzený o moment překvapení, který od rána zažívali všichni příchozí. Úsměvný pohled byl hlavně na tvář nic netušícího uklízeče s kbelíkem vody, který si při pohledu na popsané žulové stěny jen hlasitě povzdechl a rezignovaně odešel.
