Turisté si návštěvu Prahy často spojují jen se selfíčkem na Staroměstském náměstí u orloje, na Karlově mostě a na Pražském hradě. Vy doporučujete vyjít z těchto základních tras, bloudit a objevovat. Jak se vám to daří?
Jelikož pořad Honest Guide vytváříme již třetím rokem a jeho sledovanost stále roste, roste i počet návštěvníků, kteří objevují jiná zákoutí Prahy na základě našich doporučení. Takže bych určitě řekl, že se daří. Zpráv od lidí nám chodí skutečně mnoho a téměř vždy jsou tito lidé, ať už zahraniční, nebo místní, nadšení. A díky tomu máme radost i my.
Radíte také nejezdit metrem a taxíky na ulici a už vůbec pak ne předraženými vyhlídkovými mikrobusy. Jak se daří tento stereotyp nabourávat?
Zkusím to vzít postupně. Pro rychlé přesuny na krátkou vzdálenost po městě metro opravdu nedává moc smysl, je hluboko a intervaly jsou mimo špičku relativně dlouhé. Turisté si to často neuvědomí, a jezdí metrem třeba jen jednu nebo dvě stanice, na to jsou tramvaj či chůze skutečně rychlejší. Taxík, který postává někde na ulici, rovná se téměř jistě problém a vyhlídkový autobus je ten největší nesmysl, jaký v Praze existuje pro přepravu lidí. Nechápu, že je vedení města dávno nezakázalo.
Proč myslíte?
Nedávají žádný smysl, projíždí skrz pěší zóny, znečišťují ovzduší, parkují, kde nemají, často na zastávkách pražské MHD, a jejich hodnocení turisty taky není skvělé. Vlastně dělají jen škodu.
Místo toho doporučujete tramvaj coby svobodný vyhlídkový dopravní prostředek za pouhých 24 korun.
Ano, v knížce konkrétně doporučujeme skvělou linku 23. Víceméně kopíruje slavnou dvaadvacítku, ale je to stará dobrá tramvaj T3, je z ní skvělý výhled a stejně jako v případě autobusů pro turisty z ní můžete kdykoliv vyskočit a zase naskočit. A to, že lístek stojí 24 korun, respektive přestupní 32, je pro některé návštěvníky skutečně šok.
Kniha Honest Guide
Netradiční průvodce Prahou Janka Rubeše a Honzy Mikulky s ilustracemi Elišky Podzimkové. "Praha není jenom Hrad a Karlův most. Než ji začnete objevovat, poznejte její nástrahy. Ale pozor, tohle není průvodce popisující historii každé budovy či turistické procházky po památkách. Najdete tu naopak tipy, kde se dobře najíst a nezaplatit majlant, jaká místa vidět a necpat se přitom s davy nebo jak nenaletět podvodníkům. Tak vezměte svůj chytrý telefon, hotovost nechte doma a pojďte objevovat Prahu jinak," zvou tvůrci.
S jakými reakcemi jste se setkal?
Nedávno mě třeba jeden pán z Londýna chtěl zvát na oběd a hlásil, že jsem mu ušetřil padesát liber, které po něm chtěl taxikář za cestu z letiště. Dal na naše doporučení, jel metrem a byl v šoku, že to stálo jen jednu libru. Stále dokola opakoval: "Can you believe that! It was only one pound to get to the center! That’s amazing!" ("Věřil byste tomu? Dostal jsem se do centra za jedinou libru. To je úžasné!")
V knížce také radíte, že nejlepší turistickou aplikací, jak si projít Prahu bez lidí, je budík nastavený na šestou hodinu ranní. Přijde mi, že turisté se spíše než na svůj selský rozum spoléhají na speciální aplikace. Jak to vidíte vy?
Když jsem poprvé pobíhal po Praze v šest ráno, málem jsem ji nepoznal. Metro je narvané lidmi, co jedou do práce, ale hlavní turistické "atrakce" zejí prázdnotou. Mimochodem, když si přečtete recenze na místa, jako je třeba Karlův most, nejvíc lidí si stěžuje právě na jeho přeplnění, přitom řešení je tak jednoduché.
Selský rozum asi turistům často chybí, ale do skupiny "turistů" často počítám i sebe, když někam cestuji. Těžko můžeme hodit deset milionů lidí, kteří ročně navštíví Prahu, do jednoho pytle. Turismus v Praze víc než marketing potřebuje hlavně pořádný management. Průměrný turista si víkend s deseti tisíci korunami užije míň než někdo, kdo trochu přemýšlí, s tisícovkou. Snad to dává smysl, ne?
Pro mě určitě ano, mám to v cizině nastavené podobně. Se zbytečně utracenými penězi souvisí i předražené obchody a restaurace na tzv. Královské cestě, kterou v knize nazýváte minovým polem. Upozorňujete na ni už dlouhodobě. Má to nějaký vývoj k lepšímu?
Královská cesta již nemá s Prahou či Českou republikou společného téměř nic. Je to přesně dva roky, co jsme se o tom spolu bavili při rozhovoru v DOXu. Tehdy jsem si stěžoval, že některým lidem vadí migranti a chtějí si chránit pomazánkové máslo, ale centrum hlavního města dobrovolně odevzdali turismu. Tomu hodně špatnému turismu. Nicméně vývoj k lepšímu je. A právě místa a lidi, kteří se snaží dělat věci poctivě a k radosti jiným, se snažím propagovat. Jsem jim vděčný a mám k ním úctu - Cafe Roesel, Kafe Damu, Skauťák atd.
Skauťákem máte na mysli budovu kousek od staroměstského orloje, kde sídlí Skautský institut. To je skutečně oáza, jež vznikla z dlouhou dobu prázdného domu. Co říkáte problému nepoužívaných domů v centru Prahy?
Problém prázdných domů moc nechápu, v tomto je město opravdu špatný hospodář a platí to již mnoho snad i desítek let. V případě Skauťáku se dokázalo, že existují lidé, kteří dokážou prostor využít ku prospěchu všech, a ne jen určité skupiny.
Když řeknu návštěvě, že si tu můžou dát limonádu nebo pivo za pár korun a adresa je Staroměstské náměstí 1, často nevěří. V létě kino, plno přednášek, kanceláře, vše tu do sebe zapadá. Další prázdné domy jsou hned vedle a je jich několik. Vím, že za Skauťák patří největší dík skautům a skautkám a vznikl už za primátora Hudečka. Snad primátor Hřib ví, jak skvělý prostor to je, a dá k dispozici i další domy pro účely veřejnosti.
Co vlastně říkáte novému vedení Prahy? Stihla se tato zásadní proměna politických představitelů z vašeho pohledu už nějak v Praze projevit?
Upřímně mě dost překvapilo, jak rychle se z "pirátů" stali politici a těm já většinou nerozumím, mají svůj jazyk a svůj svět. Změnu v Praze nikdy nepřináší strana nebo strany, ale konkrétní jednotlivci. A často je úplně jedno, z jaké jsou politické strany. Těm jsem vždy vděčný za to, co pro Prahu dělají.
Místo Pražského hradu doporučujete Vyšehrad. Ten skutečně má své kouzlo, ale možná právě ve své komornosti i v tom, že je trochu stranou turistického ruchu. Ale co když sem nyní ve velkém nalákáte turisty?
Nemyslím, že knížka to dokáže změnit. Naše video, kde říkáme "Nechoďte na Pražský hrad, jděte radši na Vyšehrad" vidělo téměř 300 tisíc lidí a myslím, že Vyšehradu to nijak neuškodilo. Ale vaše otázka jde aplikovat na jakékoliv místo, které ukazujeme. "Neukazuj to poslední místo na Královské cestě, které je fajn," slyším často. Co to otočit? Co raději než tajit jedno místo z padesáti, udělat z těch padesáti místo, kam budeme moct jít i my?
Máte o Praze snad stovku poznatků i tipů. Podle jakého klíče jste vybírali, co vše se objeví v knize?
Jednoho dne jsme si sedli s ilustrátorkou Eliškou Podzimkovou a spoluautorem mého pořadu Honzíkem Mikulkou v kavárně a začali jsme vybírat. Těch míst asi reálně není jen padesát, ale možná stovka. Když jsem začal psát o oblíbené kavárně, propašoval jsem jich tam hned několik, to samé v kapitole, kam na pivo, a podobně. Když jsem o nějakém místě psal, snažil jsem se v něm i v tu chvíli sedět. Mnohem lépe se pak místo popisuje a vysvětluje.
Hlavní klíč je stále to, že to jsou místa, která máme rádi a kam chodíme my. Každý z autorů měl právo si jedno místo přidat a jedno vyřadit. Eliška přidávala místa z Letné, já zase ze Smíchova. Honzík někde dopsal, že jsem gurmánský barbar a jím jenom fast food. V čemž má pravdu.
Nediskvalifikovalo vás to při sestavování průvodce? Nebo od toho máte Honzu Mikulku?
Bez Honzy bych neexistoval. Ač často není vidět, jeho důležitost je nepopsatelná. A rozhodně to nebyla diskvalifikace z jedné či druhé strany, spíš milé špičkování. Tedy já popisuji, jak mají v restauraci skvělé české jídlo, a Honzík v knížce dodává, že si stejně dám v noci pizzu.
Jak na vaše tipy pro turisty, kde se dobře a levně najíst či napít, reagují majitelé desítek předražených podniků v centru?
Jelikož je turistů v Praze čím dál víc, i podvodné podniky a příšerné restaurace mají kšeftů stále dost.
A máte nějaké negativní zkušenosti?
Některé to samozřejmě štve. Nedávno jsme třeba točili na Staroměstském náměstí a ptali jsme se naháněčky, kolik stojí pivo, neboť mají dvojí ceny pro vnitřek a zahrádku a já si to chtěl ověřit, zda to stále platí. Začala křičet, že zavolá policii a že všichni novináři jsou lháři a podvodníci. Honzík se tedy šel zeptat dovnitř, protože ho méně poznávají. Zde mu číšník řekl, ať si vůbec nesedá, že mají strašně drahé pivo, ať jde radši naproti, kde mají skvělé a levné pivo. Vyhodil ho tedy s doporučením a úsměvem. A opravdu neodrazujeme lidi od drahých podniků, ale účtovat si za použití příboru nebo přirážet automaticky dvacet procent spropitné není normální.
V úvodu píšete, že jste před prací na této knize kromě tří referátů a jedné bakalářky nikdy nic nenapsal. Přišlo vám to nakonec těžší než mluvit před kamerou?
Jedná se skutečně o prvotinu a přijde mi to mnohem těžší, než mluvit před kamerou. Ostatně to dělám už dvanáct let, tak jsem v tom jistější a s Honzíkem v zádech mám vždy klid. Proto jsme asi přizvali ještě Elišku Podzimkovou, jejíž práci máme opravdu rádi, tak snad to knížce pomohlo. Asi hlavní důvod tuto věc udělat byla právě její fyzičnost. Když natočíme video, nemůžeme si ho vzít do ruky a dát ho někomu jako dárek. S knížkou Honest Guide to půjde a na to já se strašně moc těším.
