"Do rukou vezmete ovladač. Ten má dvě hlavní tlačítka. Na jednom budete držet prostředníček, pomocí kterého můžete zvedat předměty. Tím druhým, na němž máte ukazováček, pak můžete věc použít," vysvětluje Medřický používání aplikace pro virtuální realitu EduVR, zatímco se hlasem snaží prorazit ruch haly na pražské konferenci Game Developers Session.
Spolu se svými kolegy sem přijel prezentovat software, jehož cílem je nejen pomáhat studentům učebních oborů s přípravou na praxi, ale také vzbudit zájem budoucích středoškoláků o řemesla.
Po nasazení brýlí s virtuální realitou se uživatel ocitá uprostřed malebného digitálního městečka. Na stole před sebou má kyblík a barevné plechovky. Nad pracovním stolem je lišta aplikace, jejíž součástí je i bleděmodrý čtverec. Úkol je jasný - virtuální malíř musí namíchat přesně tento odstín. Pomocí ovladače může sáhnout po plechovce s modrou a bílou barvou a pomocí paličky je zamíchat. Jakmile je hotovo, aplikace vyhodnotí, zda se uživatel trefil, nebo jestli někde udělal chybu.
Software nepomáhá pouze budoucím malířům. Aplikace zvládá trénovat i mladé zedníky či elektrikáře, kteří se její pomocí učí zacházet se základními elektro součástkami, jako je baterie, žárovka, rezistor, spínač či potenciometr. Pokud se něco nepovede, například praskne žárovka, nic se neděje. Na rozdíl od reality zde vyhození jističe, zranění nebo jakékoli další nebezpečí nehrozí.
Projekt, za kterým stojí skupina nadšenců, vznikl v reakci na specifické problémy, které trápí školy a učiliště, především v oblasti výuky řemesel. "Například stavební obory každoročně vynakládají nemalé částky na materiál pro nácvik cihelných vazeb či jiných stavebních technik. Virtuální realita umožňuje studentům zvládnout klíčové znalosti a postupy bez plýtvání fyzickými zdroji," popisuje Medřický.
"Samozřejmě nejde o náhradu praktické výuky, studenti stále musí fyzicky pracovat s materiálem. Ale velká část vědomostí, například jak správně stavět vazbu, se dá ve VR snadno zvládnout," doplňuje vývojář s tím, že program ve výuce využívá už kolem čtyřiceti českých škol.
Ty se podle něj rozhodly začlenit virtuální realitu do výuky i pro zájem samotných žáků a studentů. "Když by větším přínosem pro studenty bylo video, nemělo by smysl podobné aplikace vyvíjet. Ale pokud to přináší výhody - třeba při vizualizaci složitých procesů - pak stojí za to aplikaci použít," dodává.
Je však důležité, aby i samotní učitelé byli ochotní technologii používat, začlenit ji do výuky a studenty aktivně vést. "Vidíme školy, které si modul zakoupí, ale použijí ho jednou za rok. Na druhou stranu máme školy, kde to pedagogové opravdu vzali za své a používají VR pravidelně, třeba právě u zedníků a malířů," přiznává vývojář.
Ačkoliv se EduVR aktuálně zaměřuje především na technické obory, do budoucna se tým nebrání dalšímu rozšíření. "Například zdravotnictví by bylo skvělé, ale šlo by o náročný vývoj, hlavně kvůli složitosti modelů a simulací," vysvětluje tvůrce. Na projektu navíc pracuje jen velmi malý tým, většinou ve svém volném čase. "Nemáme full-time vývojáře, takže každý další obor v našem programu je výsledkem dlouhého vývoje a mnoha oprav," říká.
Medřický zdůrazňuje, že využívání technologií jako her nebo aplikací může výrazně přispět k větší motivaci studentů, je však zásadní najít rovnováhu mezi zábavou a vzdělávacím přínosem. "Moje kolegyně, češtinářka, třeba používá aplikaci ClassDojo na odměňování studentů. Je to skvělý způsob, jak motivovat děti a stmelit kolektiv," uvádí příklad.