Díla Jaroslava Foglara včetně knihy Hoši od Bobří řeky jsou veskrze mužskou záležitostí. Jak složité bylo pro vás tento koncept rozbít a vložit tam vlastní ženský element?
Ester Kuchynková: Nemyslím, že je tam nějaký silný koncept mužství, který by bylo potřeba rozbíjet. Prostě tam jenom chybí holčičí postavy. Ve skutečném světě přece holky taky jezdí na tábory v lese jako kluci, loví bobříky a mají rády dobrodružné příběhy stejně jako kluci. Nevnímám knížku jejím obsahem a dějem vyloženě jako jen pro kluky. Snažila jsem se nakreslit co nejlepší ilustrace k příběhu o přátelství dětí a vztahu k přírodě. To, že jsem žena, z mého pohledu nehrálo žádnou roli, i když tuto skutečnost zdůrazňovalo už víc lidí.
Kniha byla ilustrovaná hned několikrát a trochu s nadsázkou se dá říct, že se ilustrátorky Jaroslavu Foglarovi spíše vyhýbaly. Proč?
Myslím, že se ty knihy spíš vyhýbaly ženám než ženy jim.
Vy jste historicky první žena, která jednu z Foglarových knih ilustruje. Proč jste se rozhodla právě pro Hochy od Bobří řeky?
Dostala jsem nabídku knihu ilustrovat. A přijala jsem ji s nadšením. Tematicky zapadá do věcí, které ráda kreslím. Děti, lesy, indiáni. Navíc je to příběh o přátelství a Foglarovy knihy se vyznačuji silnou morálností, což se mi líbí.
Jak jste ilustrace vytvářela?
Nejdřív jsem si knížku pečlivě přečetla a udělala si poznámky, jaké scény považuji za nejdůležitější a vizuálně nejzajímavější. Důležitou roli hrálo taky rozvržení obrázků v knize. Prostě aby nebyly někde příliš blízko u sebe a jinde v knize nebyl velký úsek bez ilustrace. Potom jsem si jen tak pro sebe nakreslila návrhy vzhledu jednotlivých kluků. Chtěla jsem, aby čtenář na ilustracích pokaždé poznal, kdo je kdo. Bylo tedy důležité vymyslet každému nějaké charakteristické rysy.
No a pak jsem začala kreslit hrubé návrhy jednotlivých stran, tuhle část považuji snad za nejtěžší. Výsledky totiž vždy vypadají jako čmáranice, jsou to jen takové informační obrazové poznámky.
Když jsem měla návrhy pro většinu ilustrací, mohla jsem začít s ilustracemi načisto. Kreslím tužkou na papír, který potom skenuji do počítače a vybarvuji digitálně ve Photoshopu. Většinu obrázků ke knize jsem vytvořila za loňské léto, tedy od poloviny června do konce září a některé věci jsem dokončovala přes školní rok.
Kde jste čerpala inspiraci?
Částečně z vlastních zkušeností. Jako malá jsem často jezdívala na tábory do lesa, i když ne přímo na ty skautské. A když jsem připravovala ilustrace, tak jsem se taky procházela po lese a hledala inspiraci tam. Bylo prostě důležité zachytit atmosféru, aby les na ilustracích vypadal skutečně jako les.
Jaroslav Foglar ve svých dílech představuje dobu minulou. Albatros a Skautská nadace Jaroslava Foglara se však rozhodly všechny příběhy znovu vydat. Bylo složité propojit minulost se současností?
Snažila jsem se přistupovat ke knize, jako by byla napsaná v dnešní době. Kluci na mých ilustracích jsou oblečení jako současné děti, i tak vypadají. Jak jsem už říkala, hrála pro mě velkou roli individualita jednotlivých postav, které jsou přitom v knížce popsané jen velmi málo. Ilustrace jsou řešené jako komiksové strany - vypráví nějaký úsek příběhu v panelech. Strany jsou členěné bílými spárami, které připomínají větve stromů, luční květiny, vlnky, blesky nebo třeba paprsky slunce podle toho, co odpovídá dané scéně.
Lidé, kteří již měli možnost ilustrace vidět, je charakterizují jako snové. To je však v přímém protikladu s ilustracemi například Jana Fischera, který je kreslil vždy velmi realisticky. Proč jste se vydala právě tímto směrem?
Dostala jsem velkou tvůrčí svobodu a taky hrálo roli to, že jsem byla oslovená právě proto, že se zadavateli líbily moje komiksy. Ráda si vymýšlím a byla jsem povzbuzena, ať si vymýšlím co nejvíc. Cílem bylo vložit do ilustrací nějakou emocionální rovinu, náladu, pocit, atmosféru. O to jsem se snažila.
A podařilo se?
Doufám, že ano. Ale nedokážu to takhle posoudit.
Co se při vytváření ilustrací ukázalo jako největší překážka?
Občas se mi některé scény nedařilo pojmout tak zajímavě a originálně, jak bych chtěla. Taky jsem trochu zápasila s rozsahem. Přestože jsem tři měsíce prakticky nedělala nic jiného, než pracovala na ilustracích, nepovedlo se mi je přes léto dokončit všechny. Pořád jsem hodně pomalá, doufám, že se v tom časem zlepším.
Nelitujete, že jste se projektu nakonec zúčastnila?
Nelituji. Je to velká životní zkušenost, moje první ilustrovaná kniha. Navíc je to velká čest pro někoho, kdo je na začátku jako já, ilustrovat takovou klasiku, jako je Foglar. Což je zároveň věc, která mě nejvíc znervózňuje. Je to velká zodpovědnost, nechci zklamat něčí očekávání a taky nemám moc ráda pozornost.
Šla byste do toho znovu?
Šla. Nechtěla bych tedy dvakrát ilustrovat stejnou knihu, to by mě asi nebavilo. Kdyby se ale naskytla podobná příležitost, neváhala bych. Nenapadá mě teď nic, co bych si přála změnit nebo co bych udělala jinak. Možná později, až získám větší odstup.
Souborné dílo Jaroslava Foglara v novém kabátě
Nakladatelství Albatros a Skautská nadace Jaroslava Foglara se v průběhu nejbližších let chystají postupně vydat souborné Jestřábovo dílo. Rozsáhlé foglarovské universum tak získá moderní tvář, která však bude zároveň plně respektovat nepsaná pravidla Jestřábova kánonu. Všechny zásadní Foglarovy knihy vyjdou s novými ilustracemi a v původní grafické úpravě. Jako první se představila unikátní mapa Stínadel výtvarníka Pavla Čecha. První vydaný svazek bude Foglarova kniha Hoši od Bobří řeky, která vyjde v září 2018 s ilustracemi Ester Kuchynkové.
