Pražská Leica Gallery právě vystavuje dílo istanbulského fotožurnalisty Ary Gülera, jehož srdce patří městu, ve kterém se narodil, tedy Istanbulu. Jeho láska a respekt k místu, které definovalo jeho minulost, přítomnost i budoucnost, prochází každou fotografií prezentovaného souboru.
Výstava nazvaná "Pocta mistrům fotografie", která je v Leica Gallery k vidění do 28. ledna 2018, diváka chytí a už nepustí. Donutí vás se na chvíli zastavit, pozorovat a v duchu se přenášet na místa, na kterých jste nemohli být, nikdy nebyli a třeba ani nikdy nebudete.
Ara Güler svými snímky předvádí schopnost pohybovat se v prostředí jako tichý pozorovatel. Nikdy neruší, nemáte pocit, že by manipuloval, nevidíte ho, ale přesto víte, že mezi scénou, kterou zachytil, a jeho osobností existuje nějaké pouto. On i objekty spolu komunikují. Otevírají prostor dialogu, do kterého vás zvou. Říkají vám, abyste se přidali a pobavili se s nimi o tom, jaká asi byla doba, ve které daný snímek vznikl, jak se lidé na snímku měli a zda byli šťastní i přesto, že byli chudí.
Odpovědi neznáte. Ale tušíte, že by byly pozitivní. Nemáte pocit, že by vám Ara Güler prezentoval fotografie, které ve vás mají vyvolat soucit nebo mají apelovat na vyšší morálku tohoto světa. Jeho snímky prezentují, prostě a citlivě, realitu, která je součástí našeho bytí. Nehrají si na zachycování nesplněné touhy a ztracených lidských osudů. Fotky Ary Gülera jsou opravdové.
Když se podíváte zblízka i zdálky na všechny fotky, chcete, aby World Press Photo a jiné podobné soutěže vyhrávaly takové fotografie. Čisté, humanistické, nemanipulující, živé a upřímné. Jsou to fotografie zachycující okamžiky všedních dní, každodennosti a pomíjivosti.
Když se podíváte zblízka i zdálky na všechny fotky, chcete, aby World Press Photo a jiné podobné soutěže vyhrávaly takovéto fotografie.
Ve fotografiích Ary Gülera nenajdete strnulost. Vidíte v nich proměny, výrazy lidí a odrazy duše jednotlivců i národa. Jeho fotografie čtete delší dobu, nemají prchavé kouzlo jedné vteřiny. Čtete je jako knihu, ve které s každou další přečtenou řádkou objevujete nové souvislosti a detaily, kterých jste si na první pohled třeba ani nevšimli.
Cítíte lásku a přejete si, aby se všudypřítomné ticho ztratilo a vy jste byli obklopeni zvuky života zachyceného na fotografiích lidí ve městě, které nikdy nespí. Chcete být na všech těch místech s ním, zažít sílu okamžiku a tu nesnesitelnou lehkost bytí.
Ara Güler si nehraje na vypravěče, prezentuje nezaměnitelné fragmenty lidských životů v Istanbulu a stává se tak něčím víc než jen prostým vypravěčem. Jeho snímky jsou nositelem toho, čemu říkáme memento mori.
