reklama
 
 

Polská fotografka ukazuje proměnu své dcery z dítěte v mladou ženu. Znovu dospívám spolu s ní, říká

7. 7. 2018
V době, kdy se teenageři snaží na sociálních sítích vypadat co nejdokonaleji, prorazila se sérií fotek, na nichž složité období dospívání znázorňuje v jeho syrové podobě se všemi radostmi i strastmi, které k němu patří. Polská fotografka Anna Grzelewská na snímcích zachycuje vlastní dceru, ale vyhýbá se prvoplánovému odhalování jejího soukromí. „Snažila jsem se vystihnout univerzálnost pocitů, kterými si dítě při dospívání prochází,“ vysvětluje absolventka Institutu tvůrčí fotografie v Opavě.

Svou dceru fotografovala už od chvíle, kdy se narodila. Tehdy si jako jiní rodiče pořizovala snímky do rodinného alba. Později ale začala pozorovat, jak se u jejího dítěte začínají objevovat první znaky ženskosti, a právě období dospívání, kdy si dcera postupně utvářela vlastní identitu, se stalo ústředním motivem série Julia Wannabe, kterou se dvaačtyřicetiletá polská fotografka Anna Grzelewská proslavila.

"Vždycky jsem chtěla pracovat jako fotografka, ale když jsem se v Česku hlásila na Institut tvůrčí fotografie, nenapadal mě žádný projekt, který bych chtěla porotě ukázat, kromě snímků Julie. Připadala jsem si při zkoušce trochu trapně, protože všechny matky fotografují své děti a není na tom vlastně nic zvláštního. Učitelé mi ale řekli, že můj námět je ve skutečnosti výjimečný," vzpomíná Grzelewská.

Původně se chtěla stát válečnou fotografkou, ale ve dvaadvaceti otěhotněla a uvědomila si, že jako matka už si nemůže dovolit riskovat svůj život v krizových oblastech. A tak se se svým objektivem místo politických konfliktů zaměřila na vlastní dceru. Zpočátku pouze dokumentovala každý krůček v jejím životě, ale vzápětí se rozhodla jednotlivé scény více aranžovat a navádět Julii, jak má pózovat.

"Z vlastní zkušenosti vím, že dospívání představuje nejdůležitější etapu života. Všechny pocity prožíváte intenzivněji a je to současně bolestivé i krásné. Snažila jsem se zachytit univerzálnost pocitů, kterými si dítě při dospívání prochází, spíš než skutečný život Julie a tím se mi podařilo najít způsob, jak nenarušit její soukromí," vysvětluje fotografka. Přestože série působí velmi intimně, diváci neznají kontext, v němž její části vznikaly, což podle Grzelewské probouzí u lidí představivost, a oni si tak mohou vybavit vlastní emoce a vzpomínky.

Nejstarší snímek série vyobrazuje Julii jako desetileté děvčátko a zachycuje dobu, kdy si matka poprvé uvědomila, že její dcera nezůstane věčně dítětem. "Letos Julia maturovala a teď se hlásí na univerzitu. Rozhodla se studovat dějiny umění a fotografování na rozdíl ode mě zatím nepropadla," prozrazuje Grzelewská. Protože dospívání s sebou vždy nese prudké proměny nálad i postojů, měnil se v průběhu let u Julie také názor na matčin projekt.

Ještě na základní škole ji pózování před fotoaparátem bavilo a brala ho jako hru. Po tom, co oslavila třinácté narozeniny, ale pozornost objektivu nesnášela, a následující dva roky života tak matka nemá téměř vůbec zaznamenané. Svoje stanovisko Julia přehodnotila až v patnácti. "Nikdy jsme se ale nehádaly, které fotky zveřejním a které ne, protože když Julia nechtěla, aby šlo něco ven, tak jsem to respektovala. Často mi říkala, že na fotce vypadá hrozně a že jsem špatná fotografka, ale nakonec mi dovolila snímek vystavit," přibližuje Grzelewská.

Anna Grzelewska (1976)

  • polská fotografka a režisérka dokumentárních filmů
  • vystudovala Vašavskou univerzitu (obor kultura) a Institut tvůrčí fotografie v Opavě
  • získala mimo jiné uznávané ocenění LensCulture Emerging Talent Award

Vyobrazené situace nejsou vždy autentické, ale emoce a nálada ano

V mladším věku se Julia o matčiny výstavy vůbec nezajímala a vždy jen schválila její výběr snímků. "Zároveň jsem ji chtěla chránit, protože vím, že by se jako dítě mohla cítit divně, kdyby viděla, jak si návštěvníci galerie prohlížejí její fotky," doplňuje umělkyně. Ve výstavní síni, kde na zdech visely velkoformátové obrazy jí samé, se poprvé ocitla až v sedmnácti, když ji matka vzala na festival v Lodži. "Byla trochu v šoku, ale nakonec u ní převážila radost z toho, že je populární. Uvědomila si, jak je pro mě důležitá a jak vážně její fotografie beru. A ta malá holčička na některých záběrech už jí připadala vzdálená," říká Grzelewská.

Po výstavě autorka dceru dokonce přistihla, jak si kopie některých svých fotografií lepí na zeď dětského pokoje. "Většinou ale dává přednost vlastním selfíčkám s tím divným výrazem, který teď všechny holky v jejím věku dělají," směje se Grzelewská. V čem se její práce liší od fotek dospívajících, kteří se na sociálních sítích snaží upoutat pozornost snímky z každodenního života? "Na rozdíl od nich svými fotkami nepředstírám, že to, co lidé vidí, je skutečný život Julie. Samozřejmě, že prostředí i hlavní postava jsou reálné, ale jinak jde o fikci, při které jednotlivé detaily aranžuju. Vyobrazené situace nejsou vždy autentické, ale emoce a nálada, které z nich vycházejí, ano," zdůrazňuje.

Pokud bude Julia souhlasit, hodlá ji autorka fotografovat dál. "Teď přemýšlím o vydání knihy, která bude mít víc dílů, stejně jako má život víc etap," plánuje. Protože fotografčin otec zemřel dřív, než se Grzelewská narodila, a matka ani nikdo jiný z rodiny fotografie jejího dětství nezachycoval, užívá si umělkyně fotografování své dcery o to víc. "Spolu s dcerou znovu prožívám své vlastní dospívání," dodává.

Pozoruje mezi dceřiným dospíváním a tím svým přesto nějaký rozdíl? "Myslím, že současné děti čelí daleko většímu tlaku, aby vypadaly atraktivně, k čemuž přispívají i nové komunikační nástroje jako Facebook, Instagram nebo Snapchat. Mnoho mladých na sociálních sítích přejímá chování celebrit a snaží se napodobit jejich vzhled. Já s Julií tyhle stereotypy spíš bourám," uzavírá Grzelewská.

autor: Tomáš Maca | 7. 7. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama