Evropané začali výrazně osidlovat Nový Zéland zhruba v polovině 19. století a první turisté se tam začali objevovat jen o něco málo později. Tehdy ještě málo známé území je začalo lákat poté, co tam na návštěvu zavítal britský princ Alfréd. Velkou roli sehrálo také zprovoznění Suezského průplavu v roce 1869 a možnost cestovat na zaoceánských parnících. Prvními turisty, kteří začali Nový Zéland navštěvovat, byli bohatí Angličané a Američané (mnozí z nich se tam zastavili během své půlroční cesty kolem světa).
Už v roce 1882 vydalo nakladatelství Thorpe Talbot prvního turistického průvodce. "Největšími lákadly byly tehdy fjord Milford Sound, řeka Whanganui a oblast termálních pramenů v okolí jezera Rotorua, kde navíc bylo možné pozorovat život a kulturu původních maorských obyvatel," uvádí Encyklopedie Nového Zélandu Te Ara.
Fotografie, které přinášíme, vznikly jen pár let po vydání tohoto prvního bedekru a sloužily jako pohlednice. Ukazují mimo jiné i to, že tehdejší turisty kromě krásné přírody a přírodních lázní lákaly i místní romantické legendy.
Jedním z velmi navštěvovaných míst se stalo přírodní jezírko s teplou vodou Waikimihia (známé také jako Hinemoiny lázně), které se nachází na ostrově uprostřed jezera Rotorua. Právě v těchto místech se odehrává děj jedné z dávných novozélandských legend o lásce dívky Hinemoy a mladíka jménem Tutanekai. Kmen Hinemoe bránil, aby se vydala za svým milým na lodi, a tak se rozhodla tajně jezero přeplavat. Do jezírka s teplou vodou se pak šla rozehřát a odpočinout si. Romantický příběh k jezírku už před 120 lety lákal mnoho turistů.
Snímky ve fotogalerii pocházejí ze sbírek knihovny amerického Kongresu (Library of Congress) a pozoruhodné na nich je, že jsou barevné (nejde o dodatečné přidání barev pomocí moderních počítačových programů).
Barevná fotografie byla ovšem na přelomu 19. a 20. století teprve ve stadiu prvních velmi ojedinělých a velmi složitých pokusů. Autoři pohlednic tedy napřed pořídili černobílé snímky, ty pak byly ručně kolorovány a vytištěny metodou označovanou jako fotochromový tisk (více si o této technice můžete přečíst zde).
Záběry z Nového Zélandu původně patřily do rozsáhlého archivu firmy Detroit Publishing Company, která se specializovala na tisk pohlednic a měla k dispozici několik tisíc obrázků téměř z celého světa. Unikátní fotochromy později převzala právě knihovna Kongresu.
