Dialogy s krajinou Karla Kuklíka. Nefotí digitálně, používá podobný přístroj jako kdysi Sudek

Zobrazit 12 fotografií

Foto: Karel Kuklík

Tomáš Vocelka

7. 2. 2017 16:01

Český fotograf Karel Kuklík vede ve své tvorbě poetické dialogy s krajinou i s městským prostředím. Nefotí digitálně, používá rozměrný přístroj, podobně jako kdysi Josef Sudek. Snímky fotografa, jehož dílo je zastoupeno i ve sbírkách Muzea moderního umění v New Yorku, si nyní lze prohlédnout na nové výstavě v pražském Domě fotografie.

Karel Kuklík byl v šedesátých letech jedním z hlavních představitelů takzvané texturální abstrakce ve fotografii. V té době se hodně pohyboval v prostředí malířů, grafiků a sochařů, kteří se hlásili ke stylu nazývanému informel. Fotil v jejich ateliérech a společně s nimi také vystavoval.

„Výstava je cíleně zaměřena na fotografickou tvorbu výrazně ovlivněnou tímto těsným sepětím s českým výtvarným prostředím šedesátých let,“ konstatuje Kurátorka Pavlína Vogelová. „Obrazy, akcentující krajinu věčného neklidu ve své přirozenosti, čistotě a niternosti, právem náleží k důležitým mezníkům české fotografie,“ dodává.

Díla Karla Kuklíka jsou oceňována i ve světě – jsou zastoupena například ve sbírkách Muzea moderního umění v New Yorku nebo ve Francouzské národní knihovně v Paříži.

Od automechanika k profesionálnímu fotografovi

Karel Kuklík (narozený v roce 1937) se ke dráze profesionálního fotografa dostal oklikou. Nejprve se vyučil jako automechanik a fotil jako amatér. Na počátku šedesátých let získal práci jako fotolaborant ve Státním ústavu památkové péče a ochrany v Praze, kde kopíroval mimo jiné negativy Karla Plicky a dalších klasiků české fotografie.

V roce 1964 si dodělal výuční list a začal působit jako profesionální fotograf na volné noze.

V sedmdesátých letech se pak v jeho díle začal více projevovat příklon k tradici, navazující na díla Josefa Sudka a Jaromíra Funkeho.

Podobně jako kdysi Josef Sudek, fotografuje Karel Kuklík velkoformátovým přístrojem a snímky zpracovává klasickou cestou. „Velký formát je v době digitalizace anachronismus. Pro mne je to ale způsob, jak si zachovat onu zázračnou možnost stvořit svýma rukama fotografii od A až do Z,“ uvádí.

Na klasické fotografii ho přitahuje zejména to, že jakmile snímek naexponuje, už nemůže nic změnit. Fotografie totiž nezvětšuje, vytváří kontaktní kopie – velkoformátový negativ pouze „obtiskne“ na papír, aniž by ho zvětšoval.