Šlechtická rodina Chotků patřila k nejstarším aristokratickým rodům na českém území. Její členové zastávali v minulosti důležité státní funkce. Karel Chotek, děd šlechtice a fotografa Karla Chotka, působil hned v několika vysokých funkcích, v letech 1826 až 1843 byl dokonce nejvyšším purkrabím českého království a během svého působení se zasloužil o modernizaci českých zemí.
Významným diplomatem byl také fotografův prastrýc Bohuslav. Na diplomatickou dráhu byl připravován i Karel Chotek (1853-1926), po studiích ve Vídni ale zastával pouze nižší diplomatické funkce a ze státních služeb odešel už po několika letech, aby se po smrti svého otce věnoval správě rodinného panství, především zámku a pozemkům ve Velkém Březně.
Od diplomacie k fotografování
Díky tomu získal i více času na své záliby, mezi které patřilo právě fotografování. Podle některých dochovaných snímků s touto zálibou začal kolem roku 1885, kdy se oženil s Adelheide Hohenlohe-Langenburgovou, která se stala častým objektem jeho fotografického zájmu. Manželům se postupně narodily tři děti: syn Karel (narozen v roce 1887), prostřední dcera Antonietta (1888-1910) a nejmladší Ada (1890-1939). I je Karel Chotek s oblibou fotografoval.
Výstava v ústeckém městském muzeu vůbec poprvé shrnuje šlechticovu fotografickou tvorbu, která trvala přes třicet let. O tom, jak nadšeným fotografem Karel Chotek byl, se přitom ještě do roku 1999 příliš nevědělo. V zámecké knihovně ve Velkém Březně se sice dochovaly specializované fotografické časopisy z přelomu devatenáctého a dvacátého století a některé fotografie, nebylo však jasné, zda je jejich autorem právě hrabě Chotek.
Překvapivé nálezy Chotkovy tvorby
V roce 1999 byl ale na půdě bývalé měšťanské školy ve Velkém Březně objeven balíček se skleněnými negativy různých rozměrů a přístroj na promítání fotografií. Snímky získané z negativů ukazovaly na šlechticův velký zájem o fotografování rodiny, ale i o dění kolem něho.
O dva roky později, přesněji v lednu 2001, bylo na zámku Líčkov na Lounsku nalezeno několik objemných kufrů s fotografiemi, které se tam dostaly kolem roku 1962, kdy se ze zámku ve Velkém Březně stala na čas pionýrská ubytovna. Obsah kufrů tvořily i snímky od jiných fotografů, včetně fotografických vizitek, autorem největší části snímků je však právě Karel Chotek.
Fotografie se nacházely na různých místech
Cíleným průzkumem především v posledních několika letech se podařilo zdokumentovat stovky fotografií od Karla Chotka. Práce byla o to složitější, protože části díla se nacházejí na několika místech, což je dozvuk toho, jak se stát po konfiskaci šlechtických majetků po roce 1945 choval k archivům jednotlivých aristokratických rodů.
"Největší část snímků je uložena ve sbírkách Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem. Rozsáhlý soubor fotografií je také ve Státním oblastním archivu v Praze na Chodovci, kde ho postupně dokumentují, protože je rozesetý po různých fondech. A několik snímků má ve své sbírce i Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze," říká jeden z kurátorů výstavy Jan Vaca.
Aristokrat se podle něj postupně vypracoval z tuctového fotoamatéra zachycujícího pouze svou rodinu na fotografa velmi vysoké úrovně, což dokládá i jeho členství ve vídeňském Camera Clubu a také několik diplomů, které na přelomu 19. a 20. století obdržel za několik svých fotografií. Během svého života se účastnil i několika výstav po celé Evropě. Vždy se ale jednalo o skupinové výstavy, ryze autorskou expozici nikdy Karel Chotek neměl. Ústecká výstava se to snaží napravit.
Fotil rodinu, šlechtu i život lidí v okolí Velkého Března
Fotografická tvorba Karla Chotka se dá rozdělit do tří větších celků. Do první patří snímky s rodinnou tematikou, které poskytují vhled do života aristokracie na přelomu 19. a 20. století. Druhým výrazným okruhem fotografického zájmu Karla Chotka bylo okolí velkobřezenského zámku, kde dokumentoval život běžných lidí. Stylizace některých snímků evokují obrazy realistů, což je v souladu s tehdejšími fotografickými tendencemi.
Třetím ucelenějším souborem, který je prezentován i na výstavě v Ústí, jsou snímky ze zahraničních cest, které šlechtic podnikl buď sám, nebo s celou rodinou. Po roce 1900 opakovaně dokumentoval například rybáře v Nizozemsku, což byl v té době oblíbený motiv řady uměleckých fotografů.
Byl stejně dobrý jako tehdejší legendy světové fotografie, říká kurátor
Podobné záběry rybářů jako Karel Chotek zde pořídil zhruba ve stejnou dobu, případně jen o něco dříve, třeba Alfred Stieglitz, James Craig Annan nebo Heinrich Kühn, dnes celosvětově uznávaní fotografové.
"Tvorba Karla Chotka je minimálně na stejné úrovni. Její rozsah je unikátní i dlouhou dobou, kdy se šlechtic o fotografování zajímal. Testoval různé techniky, vystřídal různé fotoaparáty, četl odborné časopisy. Je škoda, že se jeho jméno vyskytuje v odborných historických publikacích jen zřídka. Ústecká výstava to snad změní," doplňuje Jan Vaca.
O výstavě:
Karel Chotek - fotograf s modrou krví, Muzeum města Ústí nad Labem, od 28. září 2023 do 28. dubna 2024. Kurátoři Jan Vaca a Jiří Preclík. Více informací lze najít na stránkách muzea.
