Poznání, že tady něco není v pořádku, přišlo v okamžiku, kdy jsem ve fotobankách začal hledat moderní fotografie, které bych pro porovnání ukázal společně s historickými snímky.
Brzy se začalo objevovat několik velice zajímavých skutečností. Staré fotochromové tisky mají bez výjimky vždy lepší kompozici. Linie na fotkách architektury jsou profesionálně srovnané, domy se tam nekácí. Všechny druhy zkreslení perspektivy dané objektivem jsou velmi pečlivě korigovány. Výsledek působí jako na starých malbách a vedutách.
Pokud najdete ve fotobance moderní snímek ze stejného pohledu, je obvykle různě pokřivený.
Tilt-shift objektiv, který dokáže srovnat svislice, nepoužil nejspíš ani jeden z fotografů, kteří do fotobanky nahráli obrázky z míst, která mě pro srovnání zajímala. Moderní fotografie nebyly obvykle korigovány ani softwarově, což je možnost, která nám dává velkou výhodu před našimi fotografickými pradědy.
Není to výtka vůči fotobance, kterou jsem použil, podobné je to i v mnoha jiných, které jsem také procházel. Prostě už fotky bereme za něco samozřejmého, čemu není potřeba věnovat větší pozornost.
Další pozoruhodnou věcí je, že staří fotografové mnohem častěji pracovali na svých fotografiích s popředím. Přestože je to jedna z nejzdůrazňovanějších pouček krajinářské fotogafie, na moderních fotkách z fotobanky to příliš poznat nebylo.
Příkladem může být tento snímek "ostrůvku" Sveti Stefan. Napřed se podívejme na 120 let starou práci. Popředí tam krásně rámuje hlavní motiv ostrůvku.
A nyní, pro srovnání, moderní záběr. Popředí chybí. Těžko říct proč. Možná je to jen chyba fotografa, možná že v něm přibylo něco rušivého. Každopádně bez něj fotka vypadá hůř.
Co za tím rozdílem je? Těžko říct. Možná to, že před 120 lety bylo pořídit fotografii mnohonásobně obtížnější než dnes.
Tomáš Vocelka
- Držitel ocenění z prestižní fotosoutěže Sony World Photography Awards 2017.
- Editor a fotograf Aktuálně.cz
- Instagram: @tomvocelka
Fotograf musel přemýšlet, protože s sebou mohl nést jen několik desek. Každopádně, máme se od těch starých (a v tomto případě bezejmenných) mistrů pořád co učit.
Můžete namítnout, že tyhle staré fotky určené pro tisk pohlednic nejsou žádné umění s velkým U na začátku. Máte pravdu, ale je to opravdu špičkově odvedené řemeslo.
A to nemluvím o tom, že staré fotky mají obvykle velmi pěkně vyladěné barvy. To už je ovšem spíš zásluha dávných grafiků, kteří tyto snímky připravovali pro tisk. Barvy mohli pěkně sladit, protože se černobílé fotky dobarvovaly uměle.
