Když jsem tu zprávu poprvé uviděl, chvíli jsem si myslel, že to je jen povedený žert. Jenže není. Pod kdysi známou značkou skvělých fotoaparátů Yashica by se měl opravdu vyrábět digitální foťák, který si chce hrát na to, že je na film.
Tomáš Vocelka
- Držitel ocenění z prestižní fotosoutěže Sony World Photography Awards 2017.
- Editor a fotograf Aktuálně.cz
- Instagram: @tomvocelka
Design vychází ze staré Yashicy Electro 35 ze 60. let uplynulého století. Do foťáku se vkládají elektronické krabičky, které představují film. Když chcete změnit citlivost ISO, musíte krabičku vyměnit. Chcete fotit černobíle na ISO 100? Je na to krabička. Barevně na ISO 400? Jiná krabička. Chcete vyfotit další fotku? Musíte páčkou "převinout film".
Jestli je počet snímků v digikrabičce omezen na 36, jak to bývá u skutečného kinofilmu, autoři nápadu nepíší.
"Náš inovativní systém DigiFilm přináší neobyčejné fotografické zážitky," lákají na Kickstarteru, kde se na výrobu této věcičky vybírají mezi lidmi peníze. Foťák prý vrací lidem "radost z analogové fotografie, ale eliminuje náklady a časovou náročnost, které jsou s ní spojeny".
Dost o tom pochybuji, spíš to bude jako s nealkoholickým pivem. Nabídne vám chuť, která pivo trochu připomíná, ale žádná slast to není a nejpodstatnější ingredience úplně chybí.
Když někdo chce fotit postaru na film, chápu to. Dlouho jsem to tak dělal, protože digitál ještě nebyl. Má to svoje kouzlo a stojí to za vyzkoušení, i když já osobně bych se k tomu rozhodně nechtěl vracet. Oproti digitální fotografii je to drahé, zdlouhavé, složité, páchnoucí chemikáliemi a nemáte zdaleka takovou kontrolu nad fotkami jako s digitálním fotoaparátem.
Mimochodem, nový systém od Yashicy člověku stejně tu pravou filmovou zkušenost neposkytne. Ano, když jsem chtěl změnit ISO, bylo potřeba vyměnit film. Ale tak jednoduché jako s vytažením a zasunutím DigiFilmu do Yashicy to tedy rozhodně nebylo. Rozfocený film se totiž jen tak vytáhnout nedá. Osvítil by se a bylo by po fotkách. Musel se nejprve navinout zpátky do kazety.
Bylo nutné udělat to šikovně, aby se do ní nesmotal celý. Jinak následovalo hledání temné místnosti bez oken (např. záchodu), kde jste potmě kazetu z foťáku vyndali, museli jste ji poslepu otevřít a vytáhnout začátek filmu z kazety ven. A pak ještě zase precizně zacvaknout víčko kazety, aby se do ní nedostala ani troška světla.
Když se pak film po čase vracel do foťáku, museli jste s nasazenou krytkou na objektivu (a opět raději někde v šeru) odcvakat počet fotek, které předtím byly nafoceny, a modlit se, že jste si ho správně zapamatovali. Jinak byste fotili obrázky přes sebe.
Nevím, ale tuhle "radost" asi Yashica člověku nenabídne. Stejně jako zoufalství, když se vám v temné komoře nedařilo poslepu nasoukat film do "šneku", který se vkládal do vyvolávacího tanku.
Ale svět se zbláznil, lidem se nový nápad "předstírat focení na film" ohromně líbí. Autoři myšlenky potřebovali získat na rozjezd výroby zhruba 100 tisíc amerických dolarů. Na Kickstarteru už jich vybrali téměř 800 tisíc a sbírka bude ještě pěkných pár dní pokračovat. Na milion dolarů dosáhnou úplně snadno.
Přesto mě při pohledu na novou Yashicu pořád napadají klasická slova z Pelíšků:
To muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost, co?
