Dana Kyndrová začala fotografovat před padesáti lety, přesněji v roce 1973 a právě probíhající výstava v chebské Galerii 4 vznikla právě k těmto "padesátinám". Je nazvána Normalizace - Listopad 89 - Odchod vojsk a potrvá do 8. března.
"Kurátor Zbyněk Illek se mě loni ptal, jestli bych nechtěla k tomuto mému výročí udělat retrospektivní výstavu," říká fotografka. Nakonec se však rozhodla, že méně je někdy více. "Retrospektivu jsem si nedovedla představit, fotografovala jsem za ta léta velmi různé projekty a hrozilo by, že vznikne nesourodá směs snímků," vysvětluje.
Dana Kyndrová: Normalizace - Listopad 89 - Odchod vojsk
Výstava fotografií v chebské Galerii 4. Probíhá od 19. ledna do 8. března. Kurátorem je Zbyněk Illek. Otevřeno od úterka do neděle, 10 - 17.30 hod. Více informací na webových stránkách: www.galerie4.cz
Nakonec se tedy rozhodla, že výroční výstavu sestaví ze tří částí. V jednom patře Galerie 4 jsou k vidění snímky odrážející rituály normalizační doby, jako byly prvomájové průvody, oslavy Velké říjnové socialistické revoluce a Vítězného února nebo spartakiády. Jsou tam také fotografie z roku 1988, kdy už se objevovaly předzvěsti pádu komunistického režimu, a pak záběry z listopadu 1989. Ve druhém patře jsou vystaveny snímky dokumentující odchod sovětských vojsk, kterým se pád komunistického režimu završil. Celkem je na výstavě na 150 fotografií.
Doba, kterou je potřeba si připomínat. A bez nostalgie
Nesvoboda, vymývání mozků, manipulace s lidmi, všudypřítomný strach, sledování, zatýkání a utlačování všech, kteří byli nepohodlní vládnoucímu režimu. To všechno byly typické prvky totalitního režimu, které se projevovaly i během akcí, které Dana Kyndrová nazývá "rituály normalizace".
"Vizuálně se pro ni na těchto manifestacích koncentrovala schizofrenie normalizace, kdy lidé sice režim v soukromí kritizovali, ale víceméně dobrovolně se těchto akcí účastnili, a tak ho chtě nechtě podporovali," uvádí v textu k výstavě kurátor Zdeněk Illek.
"Na komunistické manifestaci jsem byla poprvé fotit v roce 1973 na Václaváku, tehdy mi bylo osmnáct; od té doby jsem na ně chodila pravidelně. Uvědomovala jsem si, že fotografie prvomájových průvodů a dalších komunistických akcí budou jednou historické," říká Kyndrová. Nevyhnula se při tom ani zatčení - při oslavách 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce na Staroměstském náměstí v roce 1977 nebo 28. října na nepovolené protestní demonstraci k založení republiky v roce 1988.
Část fotografií z roku 1988 se dochovala jenom proto, že ještě před zatčením dala jeden ze svých dvou fotoaparátů matce. Filmy z přístroje, který měla u sebe, jí po zatčení zabavili a zlikvidovali, jak to tehdy bývalo obvyklé.
Odchod sovětských vojsk: důstojníkům vadil, vojákům to bylo jedno
Když po listopadu 1989 padlo rozhodnutí o odsunu sovětských vojsk z Československa, byl to zlomový moment, který potvrzoval, že padl nejen komunistický režim v Československu, ale že se také rozpadá sovětské impérium.
"Sami sovětští vojáci ho vnímali různě. Na důstojnících a jejich paničkách bylo vidět, že jsou naštvaní, měli se tady dobře. Obyčejným vojákům to bylo jedno," říká Dana Kyndrová. "Jeden mi říkal: je stejné, jestli jsem v kasárnách tady nebo třeba na Ukrajině."
Tomu, že v sovětských kasárnách mohla fotografovat (což by dříve nebylo vůbec myslitelné), zprvu pomohlo ustavení parlamentní komise pro stažení sovětských vojsk. Později už se do sovětských kasáren dokázala dostat i bez její pomoci. Jednou ji třeba pozval ruský důstojník do Lysé nad Labem na ceremonii před opuštěním kasáren.
"Jeli jsme tam, cestou zastavil u nějaké hospody a říkal: Půjdeme na pivo," popisuje fotografka. Moc se jí nechtělo, říkala si, co si asi lidé pomyslí. Reakce ale byla jiná, než čekala. Celou hospodou se ozývalo hlasité 'Ahoj Vasjo!'. "Tak jsem se jednoho chlapa zeptala: To je dobrý, že jdou pryč, ne? A on na to: Hele, nám je to fuk, my jsme s nima kšeftovali."
O fotce, která nevznikla, a o růžovém tanku
V Lysé stáli vojáci už seřazení. "Najednou jsem viděla, jak jeden přibíhá s báglem a úplně vyděšený," vypráví fotografka. Byla by to skvělá fotografie. "Ale jako fotograf musíte znát i hranice, kam až můžete zajít. Fotoaparát jsem nakonec nezvedla a snímek neudělala. Důstojník mě sledoval a pak mi řekl: kdybyste to zvedla, tak bych vás okamžitě vyhodil."
Při fotografování odchodu vojsk zažila jen jednu nepříjemnou situaci, v dubnu 1991, krátce poté, co David Černý přetřel narůžovo smíchovský tank. "Fotila jsem na milovickém nádraží, odkud odjížděly transporty do Moskvy. A najednou ke mně přišel nějaký důstojník se dvěma vojáky se samopaly, že musím okamžitě odejít. Tak jsem se ohradila, že to nejsou kasárna, ale veřejné nádraží, a on se rozčílil: Víte, co jste provedli, toho budete jednou litovat, že jste znesvětili památník osvobození! Úplně to s ním cloumalo," popisuje.
I když Dana Kyndrová fotografuje v drtivé většině černobíle, během odchodu vojsk vznikly také barevné fotografie (i ty jsou k vidění v chebské Galerii 4). Jsou na nich zachyceny rozpadající se komunistické billboardy, ze kterých září agresivní žlutá a červená barva. "Obyčejný život jsem fotografovala černobíle a mezi tím jsou ty barvy komunistické propagandy. Moje fotografie nejsou kronikou odchodu vojsk, je to můj pohled na to, že sovětské impérium se rozpadá a končí. Komunistická propaganda se hroutí a obyčejný člověk, který je mezi tím, to vždycky všechno odnese."
