Retrospektivní výstava Mezi námi lidmi byla původně připravená k Novotného nedožitým devadesátým narozeninám, které by oslavil loni. Dokonce byla i pár dní otevřená, pak ji ovšem zastavily opatření související s epidemií koronaviru.
Znamenalo to, že nádherné snímky vidělo jen velice málo návštěvníků galerie. Nyní se tedy výstava vrací a k vidění bude (pokud to epidemiologická situace dovolí) až do 21. listopadu.
Miloň Novotný (1930-1992) patří ke klasikům české humanistické fotografie 20. století a řadí se ke generaci ovlivněné legendární výstavou E. Steichena The Family of Man (Lidská rodina). Podobně jako otec moderní fotožurnalistiky Henri Cartier-Bresson fotografoval výhradně černobíle, pracoval zásadně s fotoaparátem Leica a byl představitelem takzvaného rozhodujícího okamžiku.
"Ačkoli v jeho díle najdeme i fotografie zachycující okupaci Československa v roce 1968 či pohřeb Jana Palacha, těžiště jeho tvorby rozhodně netvoří reportáž. Byl fotografickým básníkem všedního dne a jeho snímky dýchají darem vcítit se do situace před objektivem, uměním nahlédnout pod povrch zdánlivě všedních událostí a i smyslem bleskově vyhmátnout ten nejvýstižnější okamžik a detail," konstatuje kurátorka výstavy Dana Kyndrová.
Miloň Novotný pocházel z venkovské rodiny a dětství prožil na Moravě v rodných Štětovicích. Později dojížděl na gymnázium do Prostějova. V oktávě vážně onemocněl plicní chorobou a rok strávil na léčení v Novém Smokovci. V tomto období plném nejistoty, co bude v životě dělat, dostal svůj první fotoaparát a o jeho budoucnosti bylo víceméně rozhodnuto. Svoji první výstavu uspořádal v roce 1956 v Olomouci.
V té době se také mladý fotograf vypravil do Prahy za tehdy šedesátiletým Josefem Sudkem a požádal ho, zda by mu pomohl s výběrem fotografií a napsal mu doporučení k výstavě. Mezi oběma se vyvinulo celoživotní přátelství a díky Josefu Sudkovi se Novotný seznámil i s významným fotografickým teoretikem Jiřím Jeníčkem, který v mladém fotografovi okamžitě rozpoznal mimořádný talent.
"V roce 1957 odešel Miloň natrvalo do Prahy, vzal si za manželku půvabnou švadlenu Alenu a začal spolupracovat a publikovat v Literárních a Divadelních novinách a časopisech Divadlo a Kultura. Fotografoval prvopočátky Laterny magiky, dále v Divadle Na zábradlí a s výtvarníkem a přítelem Liborem Fárou vtiskli osobitý a moderní styl i propagaci Činoherního klubu. Publikoval kolem pěti set snímků ročně a většinu honorářů věnoval na cestování. Šedesátá léta znamenala pro Miloně Novotného nejplodnější a nejúspěšnější životní období, které vyvrcholilo vydáním dnes již legendární publikace Londýn v roce 1968," uvádí kurátorka.
V 70. a 80. letech zanikly Literární noviny a Novotného snímky zmizely i ze stránek dalších novin a časopisů. Byl odsunut na vedlejší kolej jako mnoho jiných tehdejších osobností české kultury a ztratil možnost fotografovat i pro divadlo.
Hodně času tehdy trávil s rodinou na chalupě v Prysku a právě fotografie obyvatel této vesnice na severu Čech tvoří těžiště jeho tvorby v období normalizace. Živobytí mu tehdy poskytovala spolupráce se Svazem českých skladatelů a koncertních umělců. Portrétoval pro něj hudebníky, což však jeho tvůrčí ambice příliš nenaplňovalo. "Nicméně ani tyto fotografie nezapřou rukopis citlivého fotografa. Dnes je tento rozsáhlý soubor negativů uložen v archivu Národního muzea," vysvětluje Dana Kyndrová.
"Po listopadu 1989 se Miloň Novotný zase začal rozjíždět po světě. Oslavil šedesátku a zdálo se, že rozmach jeho fotografického potenciálu už nemůže nic zbrzdit. Bohužel. Bylo mu dopřáno jen dva a půl roku života. Avšak těch několik nádherných fotografií, které ze svých posledních cest ještě stihl přivézt, je dokladem, že renomé jednoho z nejvýznamnějších českých dokumentárních fotografů si udržel až do smrti," říká kurátorka.
O výstavě:
Miloň Novotný: Mezi námi lidmi. Leica Gallery Praha, výstava potrvá do 21. listopadu 2021. Bližší podrobnosti najdete na stránkách galerie www.lgp.cz. Kurátorkou výstavy je Dana Kyndrová.
