Publikace s více než dvěma stovkami unikátních snímků se jmenuje Negativy z popelnice 1900-1945 a je zaměřena na historické snímky z první poloviny 20. století. Vydání knihy však předcházela dlouhá cesta, která začala zhruba v době, kdy Martin Wágner ještě studoval fotografii na střední škole.
"Vždy mě fascinovala fotografická technika. Hledal jsem tehdy možnosti, jak ji levně získat v bazarech nebo z druhé ruky. Narazil jsem přitom na člověka, který prodával asi deset bedýnek od ovoce plných negativů," vypráví, jak se zrodila jeho vášeň pro staré negativy.
Kniha Negativy z popelnice
Nejnovější informace týkající se připravované knihy Negativy z Popelnice 1900-1945 a se související výstavou v Galerii 400ASA můžete sledovat na facebookové skupině Negativy z popelnice (facebook.com/groups/negativesfromthetrash)
Na snímcích, které bedničky obsahovaly, byly záběry z celé Evropy a ze severní Afriky, a to od jednoho autora. "Tehdy jsem přemýšlel, jestli mám ty negativy koupit, nebo raději využít peníze na cestu do Ruska," vypráví Wagner. Nakonec u něj vyhrála cesta. Když se vrátil, negativy byly stále na prodej a on se rozhodl je získat, i když je musel postupně splácet.
Dnes už zná i autora, jímž byl František Beneš. Tehdy bylo ovšem autorství nejasné. "Negativy byly v obálkách, každá z nich měla pečlivý popis ve stylu: Cesta přes Belgii a Nizozemsko do Londýna 1927," vypráví Martin Wágner. Kromě místa autor fotografií zaznamenával také datum, čas a technické parametry, jako je použitá clona a čas.
Záběry byly většinou z ciziny, ty pořízené na území Československa zřejmě získal někdo jiný. "Řekl jsem si, že Českou republiku doplním snímky od jiných autorů, a tak se vlastně zrodil můj zájem o sbírání starých negativů," říká Wagner.
Kupovat staré negativy? Je to jako hledat trilobity
Miluje blešáky a vetešnictví a právě tam pomalými krůčky začal budovat sbírku."Většinou nevíte, co kupujete a je to trochu, jako když hledáte zkameněliny. Když na nalezišti rozklepnete kámen, někdy najdete trilobita, ale nikdy nevíte, kdy se to stane a v kterém kameni bude," popisuje Wágner.
Zajímavé snímky z negativů, které získal, začal zveřejňovat na Facebooku, aby se podělil s přáteli a s lidmi, které zajímá historie a fotografie. O snímky byl zájem, založil proto facebookovou skupinu Negativy z popelnice. Původně měla být určena podobným nadšencům, jako je on. "Jenže ona se rozjela po svém a kromě milovníků starých negativů přitáhla i mnohé další skupiny. Navštěvují ji lidé, kteří se zajímají o místopis a baví je určovat lokality na snímcích. Jsou tam také fanoušci módy, kteří jsou podle oděvů schopni určit dobu, ve které byl snímek pořízen. Další skupina lidí se zajímá o techniku, například o lokomotivy a auta," popisuje Martin Wágner.
To, kolik lidí přilákaly staré fotografie, pořízené většinou dnes už neznámými autory, ho těší a motivuje, i když se facebooková skupina rozvinula jiným směrem, než původně předpokládal.
Negativů už má milion, skenoval je v době covidu
Obrovské množství negativů ze své sbírky naskenoval a zpracoval s manželkou Světlanou v době lockdownů a koronavirové pandemie. "Živíme se především tiskem fotografií na výstavy a najednou jsme kvůli covidu neměli žádnou práci. Tak jsme si řekli, že nebudeme zbytečně sedět doma, a pustili jsme se do toho," říká.
Když se jeho facebooková skupina stala známou, lidé mu začali staré negativy sami nabízet. Třeba z pozůstalostí po svých příbuzných.
"Lidé se mě často ptají, jak archiv vedu. Kdybyste mi teď přinesli krabici negativů, nejprve by získala evidenční číslo. Pokud byste znali jméno autora, zapsal bych si ho," popisuje Martin Wágner. Pak by negativy zdigitalizoval a vybral z nich fotografie pro dvě až tři sady, které dávají dohromady určitý příběh.
Momentálně má ve sbírce zhruba milion negativů, naskenovaná je z nich zhruba polovina. Teď z nich sestavil knihu a připravuje také výstavu. Ta se brzy otevře v pražské galerii 400 ASA, pak zřejmě poputuje do Ostravy a podle Martina Wágnera se rýsuje i možnost jejich vystavení v pražském Poštovním muzeu.
Lidé někdy poznávají na snímcích své blízké
Zveřejňování starých fotografií, u kterých není známý autor, s sebou samozřejmě může přinášet i překvapení a komplikace. "Hned zkraje, když jsem je začal publikovat na Facebooku, mě kontaktoval jeden člověk a poprosil mě, jestli bych určité snímky nemohl stáhnout, že je na nich jeho rodina a je to pro ně citlivé. Samozřejmě jsem to okamžitě udělal, respektuji to. Od té doby se mi to už nikdy nestalo, i když se na fotografiích lidé občas poznávají," říká Wágner.
Pokud se mu podaří zjistit jméno autora, snaží se najít a kontaktovat jeho rodinu a dědice. "Považuji to za morální povinnost, dát jim vědět, že chci publikovat fotografie, které pořídil jejich dědeček," říká. Zároveň rodinám nabízí digitální soubory s naskenovanými snímky. "Vysvětluji jim, že s negativy pracuji citlivě. Považuji je za svědectví doby a mým cílem je ukázat, jak jsme tady měli šikovné fotografy, a připomenout jejich práci. Zatím mi v takových případech nikdo neřekl, že si nepřeje to zveřejnit," dodává Wágner.
Martin Wágner (1980)
je reportážní a dokumentární fotograf, absolvent Institutu tvůrčí fotografe Slezské univerzity v Opavě. Ve své tvorbě se často zabývá zeměmi bývalého Sovětského svazu. Vyústěním jeho výprav na východ je jeho publikace Siberia (2019) kterou vydal v rámci edice 400 ASA u nakladatelství Paseka. Má grafické studio, specializované na skenování, úpravu a profesionální tisk výstavních fotografií. Je sběratelem starých negativů a provozuje facebookovou stránku Negativy z popelnice.
