"Rozhovor můžeme udělat až po dvanácté hodině, to se budu vracet z rozvozu jídla," vysvětluje Tomáš Černý, který vede při lesní školce ve Velíkové u Zlína zdravou kuchyň Fair Play Zlín, jediný koncept svého druhu ve Zlínském kraji. "Jíst a žít zdravě mi přijde přirozené. Vyrůstal jsem na vesnici, měli jsme dům a zahradu, babička zase zvířata. Bylo tak přirozené jíst, co se nám urodilo," vzpomíná Tomáš.
Školní kuchyň Fair Play Zlín se rozhodl rozjet před sedmi lety, když koupil pozemek pro lesní školku a ekocentrum. "Motivací byly vlastní děti, které chodily do stávající lesní školky ve Velíkové. S učitelkami, které školku vedly v trochu náročných podmínkách, jsme si tak řekli, že by bylo skvělé najít větší pozemek a vybudovat lepší zázemí jak pro školku, tak pro vlastní kuchyň," popisuje Tomáš.
Je to investice do budoucna
Když našli vhodný pozemek, Tomáš na něm postavil jurtu, dřevěný domek a budovu, do které se vešla kuchyně, jídelna i seminární místnost. Zatímco kuchyň provozuje, zbytek pronajímá právě lesní školce. "Nikdy by mě nenapadlo, že budu tohle dělat. Byl jsem hozený do vody okolnostmi," směje se s tím, že mu takový životní krok dává nakonec smysl. "Prodávám auta a díky naspořeným penězům jsem mohl koupit pozemek a něco postavit. Zatímco auta jsou tvrdý materiální byznys, tohle je investice do budoucna a do dětí," popisuje s tím, že celý stavební projekt byl oceněn i v soutěži Stavba roku Zlínského kraje 2022.
Jídelna by ale nebyla tím, čím je, bez kuchaře Járy Bonna Hanouska, který je nejen mezi dětmi z lesní školky tak trochu celebritou. "Uvědomil jsem si, jak je důležité s dětmi nejen během výdeje jídla mluvit a navázat s nimi vztah. Když ve mně budou vidět kamaráda, může to změnit jejich vztah k jídlu, které nechtějí jíst," líčí Jára, který od malička rád vařil. "Měli jsme velký dům a se sourozenci rozdělené práce. Já jsem vždy pomáhal v kuchyni, protože jsem byl mlsný," směje se, zatímco chystá k výdejovému oknu vozík s pórkovou polévkou.
"Dneska máme pórkovou polévečku, krupoto s vajíčkovou roládou a kompot," vyjmenovává dětem, které už stojí v řadě, dnešní menu, které odpovídá pravidlům Skutečně Zdravé Školy (rámcový program Světové zdravotnické organizace, pozn. red.). "Znamená to, že nepoužíváme žádná dochucovadla a vaříme ze surovin od lokálních farmářů, z ekologických chovů nebo z vlastních sadů," popisuje s tím, že za svůj přístup dostali od Skutečně Zdravé Školy už bronzovou a stříbrnou medaili.
"Mám rád výzvy"
Tomáš dodává, že součástí jejich konceptu je také snaha o nulový odpad. "Každý den připravím přehled, kolik jídel je třeba uvařit, a podle něj se nachystají suroviny," říká Tomáš a Jára jej doplňuje: "Právě to mě na kuchařině baví, že spojuje několik věcí zároveň. Je tam fyzika, chemie, matematika…" říká s nadšením kuchař, kterého nikdy nenapadlo, že bude vařit v lesní školce.
"Jezdil jsem po světě, pracoval jsem ve Francii, ve Skotsku, sbíral jsem víno, sázel stromy, ale taky vařil v rakouských horských restauracích, což byl vždycky můj sen," popisuje. "Pak se mi ale narodil synek, tak jsem se trochu zklidnil," povídá Jára o svém synovi, který zrovna přichází k výdeji jídla a s tátou si "dává pěstičku" na pozdrav.
"I když mě nikdy nenapadlo, že budu vařit ve školce, baví mě to. Důležité je, abych se pořád někam posouval a mohl vymýšlet, nezůstal stát na místě," vysvětluje s tím, že jej občas kontaktují z různých gurmánských sfér s žádostí o pomoc či spolupráci - od zástupu šéfkuchaře v restauraci přes vymýšlení konceptu po kuchařské show nebo školení kuchařek z jiných jídelen. "Mám rád výzvy," směje se.
Děti mají na výběr z vegetariánského i masového jídla. "Díky tomu, že tady máme málo dětí, tak mám ten luxus, že děti znám a vím, co které z nich nemá rádo. Když někdo nemá rád brokolici, tak mu například dám na talířek aspoň malý kousek, aby se ale nedotýkalo dalšího jídla. Jdu krok za krokem," popisuje Jára. Se svým kuchařským týmem se potkává v jídelně v šest hodin ráno a začínají chystat ranní přesnídávky, obědy i odpolední svačinky jak pro velíkovské děti, tak pro dalších pět dětských skupin a mateřských školek v okolí.
Chtěl být nejlepší beatboxer
V kuchyni s ním pracuje jeho sestra Míša, nadšená pekařka, a taky umělec a hudebník Jarda neboli Jazzy. Právě s ním má společnou lásku k hudbě, která z něj dělá celebritu na místních kulturních akcích, kde pod svou značkou jako kuchař Jára beatboxuje a do toho dětem chystá jídlo.
"Jsem kuchař a moc často vařím, baví mě vařit, a proto se daří. Cukety a pórek zvyšuju to skóre, mrkev, zelí, morek, vařím to vestoje. Svíčková a candát, musím si to zandat," beatboxoval například na Fryštáckém malém světě, kde mu děti málem porazily stůl.
"Kromě vaření byl můj sen být nejlepší beatboxer v Česku nebo s těmi nejlepšími pracovat. A to se mi taky splnilo," bilancuje Jára, který na svých vystoupeních spolupracuje s beatboxerem zvaným PJ, který už dvakrát vyhrál mistrovství České republiky v beatboxu.
Stejně jako vaření, bavila ho i hudba odmalička, svá první vystoupení dělal v dnes už zaniklém Bamboo klubu ve Zlíně. "Prostě jsme jen tak blbli," vzpomíná s úsměvem na rtech s tím, že teď už ale bude muset jít, protože s Tomášem musí probrat, co budou vařit následující týden. "Z jedné farmy nám napsali, že se jim teď urodily dýně, tak jdeme v našem systému najít recepty z dýní. No a pak budu chystat svačinky," uzavírá Jára.
