Vše začalo tím, že se Kateřina Vaňáková přestěhovala do Hostivaře, kde působí úspěšné družstvo pozemního hokeje. Tento sport jí učaroval a začala se mu věnovat. Zde také potkala známou, která pracuje v občanském sdružení Seppia.
Cena Via Bona: Anketa Filantrop dvacetiletí
Letošní ročník Ceny Via Bona je výjimečný - je symbolickou oslavou dvaceti let, co Nadace Via otevírá cesty k filantropii. Komise vybrala z dvacetileté historie 20 nejsilnějších příběhů. O nich mohla do 14. května 2017 hlasovat veřejnost, filantropové dvacetiletí budou vyhlášeni 23. května. "Chceme, aby se dobročinnost, štědrost a starost o druhé staly běžnou součástí života lidí v Česku," přeje si Nadace Via a připomíná, že věnovat lze nejen peníze, ale i čas, energii či zkušenosti.
To pomáhá osobám s různým druhem znevýhodnění integrovat se do společensky zajímavějšího života. Pomoc se týká zdravotně handicapovaných, matek na mateřské, seniorů i lidí, kteří pečují o osobu blízkou. Podobně pestrá záhy začala být i Katčina filantropie.
Té se věnuje od šestnácti let. Teď jí je 21 a za tu dobu stihla zorganizovat již sedmnáct charitativních projektů. Na poznámku, jak to všechno stihla, sebekriticky podotýká: "No, mně to přijde skoro málo!"
Pomohla i sestře. Její nemocí trpí jedno dítě ze sta milionů
Dva projekty věnovala své vážně nemocné mladší sestře Rozálce - sérií koncertů Tour za kyslíkem jí zajistila oxykoncentrátor a akce S písničkou až k moři vybrala peníze na Rozálčin pobyt u moře po komplikované operaci obou nohou.
Oxykoncentrátor je speciální přístroj, který pacientům dodává koncentrovaný kyslík, okysličuje, a tím tedy stimuluje, mozek. Jelikož je obtížně sehnatelný, Vaňákovi se ho rozhodli půjčovat i dalším pacientům a jezdili s ním po domácnostech malých dětí po složitých operacích a delších narkózách.
Rozálka trpí vzácnou vadou chromozomů, místo u žen obvyklých dvou X má čtyři tyto chromozomy. Onemocnění připadá na jedno dítě ze sta milionů porodů a přináší kombinované a komplikované zdravotní problémy. "Proto tudíž není zaškatulkovatelná, o nemoci nikdo nic moc neví a nespadá do žádného šuplíčku, takže finance musíme získávat jinými cestami," líčí Katka.
Sladit hudbu s dýcháním vlkodava
Mediální pozornosti se dostalo jejich loňskému pozoruhodnému projektu Vlkodav a hudba léčí, který rozjeli v rámci programu O2Smart Ups a s nímž navštěvovali rodiny s postiženými dětmi. Za 16 dní uskutečnili na své tour 19 zastávek a kombinací kanisterapie a muzikoterapie potěšili 165 klientů. "Jsme zřejmě jediní na světě, kdo tento způsob terapie provozuje. Nyní se snažíme tento projekt oživit a ještě vylepšit."
Pracují s teplem, dýcháním vlkodava a tlukotem jeho srdce. S tím synchronizují hudbu v rámci muzikoterapie. "Přidali jsme si k tomu i edukativní část, s dítětem se i učíme a střídáme to relaxací. Všichni jsme si lehli, přitulení na psovi a při příjemné hudbě. Náš přístup musí být naprosto individuální, protože některé dítě se bojí ležet u hlavy psa, jiné by ho klidně vláčelo za jazyk po místnosti," směje se Katka.
Vlkodav patří Katce, vyrůstal po boku její postižené sestry a od začátku se projevoval jako ideální pes pro kanisterapii. "Mě by klidně vláčel štěrkem po břiše, ale jakmile byl s Rozálií, tak byl naprosto vyklidněný. Bez toho, že by se to učil, jsem zjistila, že umí vodit vozíčkáře po prostoru. Zjistila to úspěšná invalidní tenistka Laďka Pořízková, která to s ním zkusila, a on to najednou uměl."
Na podporu invalidní tenistky i umělců na ulici
Ladislavě Katka rovněž pomáhá, doprovází ji po turnajích a snažila se jí pomoci v jejím snu dostat se na paralympiádu do Ria. "Seznámila jsem se s Laďkou, která trpí roztroušenou sklerózou, měla jsem čerstvý řidičák, tak jsem si říkala, proč ji aspoň zdarma nevozit po turnajích, když je všude to startovné pro postižené tak drahé." Nakonec to nedopadlo. "Ale pevně doufám, že na paralympiádu v Tokiu 2020 to již vyjde," věří Katka nejlepší české handicapované tenistce.
Lidé kolem Kateřiny Vaňákové se rovněž snaží oživit v Praze busking, tedy pouliční umění, proti němuž se v poslední době značně zaměřili pražští strážníci.
"Myslím, že je to velká škoda, protože sem jezdili i mnozí umělci ze zahraničí, ulice to oživovalo. Navíc provozování pouličního umění, zdarma a lidem pro radost je v podstatě také určitá forma filantropie," usmívá se Katka a líčí jejich boje se strážci zákona, kteří si špatně vykládají vyhlášky. "Chodíme jen na povolená místa, kde má člověk omezené možnosti, co může dělat, aby se to nebralo jako žebrání, ale jako umění. Většinou jsme vyhazováni a poučováni policisty, tak se pak s papírem v ruce naopak snažíme poučovat my je."
Chci to dělat jinak než další neziskovky
Projektů má na svém kontě již tolik, že si vytvořila vlastní neziskovku Everyday Saturday a přivedla do ní další mladé lidi ochotné věnovat svůj volný čas pomoci znevýhodněným. Její značku se učí rozvíjet na půdě britské soukromé univerzity OurCollege.com, kde nyní studuje.
"Chci dělat neziskovku jinak. Ne aby lidi kolem mě museli stát u metra a prodávat plyšová zvířátka. V rámci studia hledám alternativní cesty." Vadí jí také způsob, který některé neziskovky používají - na rok si za 20 tisíc korun zaplatí certifikát kvality a pak jsou pro partnery důvěryhodní. "My si renomé chceme vybudovat, ne si ho koupit."
Nyní by se chtěla pustit do vlastní nástavbové školy, speciální školy na doučování pro handicapované děti. "Jedná se o způsob, který se tady ještě moc neuchytil, ale ve světě má obrovské výsledky. Je to metoda, která startuje mozek, po hodině odchází dítě se spoustou otázek a mozkové centrum se velmi zaktivuje." Jelikož tato metoda se používá i u seniorů, dopoledne by projekt fungoval v domovech pro seniory, odpoledne pro handicapované děti v zázemí jejich škol.
Filantropických aktivit má Kateřina Vaňáková spoustu, společnou mají jednu základní věc - nejsou o přesouvání finančních obnosů z jednoho konta na druhé, ale především o osobní angažovanosti, rozvíjení vlastních nápadů, o investování především vlastního volného času. Charakteristické je také spoléhání na sebe samotnou a na své schopnosti než na "škemrání o peníze".
Filantropie naplňuje můj život
"Filantropie mě zcela naplňuje, doufám, že pro mě vždy bude zásadní součástí života," věří Katka. Kdyby se jí podařilo získat od dárců peníze na svůj plat, dělala by ji v budoucnu klidně i na plný úvazek. "Ale jinak ne, já nejsem schopná si brát od lidí za všechny ty služby a terapie žádné peníze, když vidím, jak špatně na tom jsou. Vše dělám zadarmo. Jenže člověk se nějak živit musí, teda stačilo by přežívat," říká.
Svým příběhem jde příkladem mladým lidem a snaží se je vést k nezištné filantropii. Mladí jsou prý k jejímu způsobu pomoci otevření. "Starého psa novým kouskům nenaučíš, starší filantropové často spíše přesouvají ty finanční obnosy a napravují si tím karmu," usmívá se. Snaží se je rovněž vést k naprosté transparentnosti financování a k pomoci na zcela konkrétní věci, ne na podporování účtu neziskovky. "Je potřeba ukázat, že si za to nekupujeme domečky a dovolené."
Usiluje také o zapojení zdravých lidí do světa nemocných. "Prostě aby se nebáli čapnout invalidní vozík, nebo aby slepci skutečně pomohli a ne ho někde zamotali a zmátli," vysvětluje.
V tomto filantropickém úsilí si pochvaluje snažení Nadace Via a její Cenu Via Bona, kterou obdržela v roce 2015. Nadace prý velmi efektivně šíří myšlenku pomáhání a také dává pomáhajícímu člověku celkem potřebný pocit, že to, co dělá, má smysl, někdo si toho všímá a umí jeho snažení ocenit. Nyní má Kateřina Vaňáková šanci stát se v kategorii Mladí filantropové "Filantropem dvacetiletí".
Zdálo by se, že její úspěšné aktivity, cílevědomost, schopnosti a ocenění jí otevírají dveře k zajímavým pracovním nabídkám. Paradoxně ji však u pracovních pohovorů znevýhodňují. "Mnozí lidé ve firmách, kam jsem přišla na pracovní pohovor, většinu dnů jenom prosedí v kanceláři. A pak tam vlétne někdo takový, jako jsem já, a oni se těch mých aktivit a cílevědomosti spíše leknou. Říkám si, že jsem asi měla na těch pohovorech ubrat, abych měla větší šanci," uzavírá se smíchem.
