Hasič z Prahy umíral na rakovinu krve. Kolegové vstoupili do registru, aby mu pomohli

Fotky: Mladý hasič umíral na rakovinu krve. Život mu zachránila neznámá dárkyně.
Michal Tittl miluje od dětství hasičskou práci, velká auta, letadla. Když se stal členem Hasičského záchranného sboru Letiště Praha, byl to splněný sen.
Jenže netrval dlouho. Stěžoval si na únavu a pro jeho bledost mu kolegové přezdívali "Vápno". Lékaři u něj odhalili vzácnou formu rakoviny krve.
Nutně potřeboval najít dárce kostní dřeně, který by se s ním shodoval v deseti znacích. Do registru proto vstoupily desítky kolegů-hasičů.
Podařilo se nakonec najít dárkyni z Plzeňska. Jenže Michalovo tělo vypovídalo poslušnost, transplantace se musela urychlit. Den, kdy k ní došlo, 13. prosince 2017, slaví jako své druhé narozeniny.
Foto: Archiv Michala Tittla
Zuzana Hronová Zuzana Hronová
12. 2. 2019 6:30
Michal Tittl onemocněl v létě 2017 rakovinou krve. Jeho příběh vyvolal mezi kolegy-hasiči vlnu solidarity, začali po desítkách vstupovat do registru dárců kostní dřeně. Michal se po stovkách dní boje s vážnou chorobou nyní vrací zpět k náročné práci.

Michal Tittl je 24letý mladík z Mostu, od malička milovník hasičského povolání, velkých aut i letadel. V Chomutově vystudoval obor strojník požární techniky a v roce 2015 nastoupil po škole v podstatě do práce snů, která spojovala všechny jeho záliby. Stal se členem Hasičského záchranného sboru Letiště Praha.

Tohle povolání je velmi fyzicky a psychicky náročné, takže zaměstnanci musí pravidelně procházet fyzickými testy.

Krátce před nimi, v létě 2017, začal pociťovat velkou únavu. "Myslel jsem si, že jsem pouze zlenivěl, tak jsem začal v práci vybíhat schody. Kolegové si ze mě dělali legraci, že jsem jak vápno, protože jsem byl velmi bledý," popisuje Michal.

Dalším výstražným signálem byla aplikace v chytrém telefonu, která měří nasycení krve kyslíkem. Naměřil si 85 procent, ostatní kolegové v práci 99 i 100 procent. K tomu se přidala migréna a bolest za krkem. Lékař ho poslal na krevní testy a pak už to šlo rychle. Vše se seběhlo během jediného dne, na nějž prý Michal nikdy nezapomene - 11. srpna 2017.

Hospitalizovali ho v nemocnici Most, z výsledků vyšetření zjistili, že jde zřejmě o leukémii. "Dostal jsem dvě transfúze krve, které mě nabily energií. Čerstvá, zdravá krev v mým slabým těle byla opravdu znát."

Pak ho převezli na kliniku Ústavu hematologie a krevní transfúze (ÚHKT) v Praze. Zde ho přijali ještě onoho 11. srpna večer. O tři dny později mu vyvrtali váleček z kosti, aby zjistili přesnou diagnózu. Ve hře byly leukémie, aplastická anémie a myelodysplastický syndrom, což jsou různé podoby rakoviny krve. Nakonec se jednalo o posledně jmenovanou chorobu, jinak velmi vzácnou. U všech tří nicméně existuje jediné východisko - transplantace kostní dřeně. 

Michala propustili a řešili jeho situaci ambulantně. Čekaly ho dlouhé týdny nejistoty a obav. "Moc mi pomohla paní doktorka Jacqueline Maaloufová z pražského Ústavu hematologie. Dokázala mě nabít energií. Koukal jsem se na internetu na nějaké informace o dárcovství kostní dřeně. Dozvěděl jsem se, že je na celém světě pouze 31 milionů dárců," vypráví Michal.

První dárce, který se hledá, je sourozenec. Jenže u jeho sestry nesouhlasilo deset potřebných bodů a muselo se hledat dál. "Sice se nemohla stát mým dárcem, ale byla pro mě obrovskou psychickou podporou," pochvaluje si.

Lékaři hledali i v celosvětovém registru, nakonec však našli dárkyni na Plzeňsku. Vhodný termín na samotnou transplantaci určili na leden 2018. Mezitím Michalovi kolegové z Hasičského záchranného sboru Letiště Praha navštívili den otevřených dveří na ÚHKT a hromadně se zde zapsali do registru. Tahle akce měla mezi hasiči obrovský ohlas, hlásili se další a další.

Během čekání na svou transplantaci dostával desítky transfúzí krve a krevních destiček. Bílé krvinky, které se za normálních okolností starají o imunitu, nahradila antibiotika. Zašel s přítelkyní do IKEM, protože se také chtěla zapsat do registru. "Když slyšeli mé jméno, bylo chvilku ticho, poté personál odběhl a přišel s vysoce postavenými lidmi z Českého registru dárců kostní dřeně. Všichni mi chtěli moc poděkovat, že na moje jméno chodí spousta lidí - nových dárců. Dojalo mě, že mohu takto pomáhat i jako marod. Skvělý pocit!" líčí Michal Tittl.

Bydlel v Praze u sestry, aby to měl kousek do nemocnice. Potýkal se se špatnou imunitou, ale jakž takž fungoval. Jelikož se mu stýskalo po domově, rozhodl se koncem října 2017 odjet na pár dní do Mostu. Jenže zde moc dlouho nepobyl. Hned první listopadový den se probudil v horečkách, naměřil si 41 stupňů. Opět putoval sanitkou do mostecké nemocnice a odtud znovu na Ústav hematologie a krevní transfuze v Praze. Zde lékaři rozhodli, že už si ho tu ponechají až do transplantace. "Mé tělo bylo slabé jako pírko a pouhá rýma mě prý mohla zabít."

Jenže jeho stav se nelepšil ani pod odborným dohledem. "Řekli mi, že mé tělo do ledna nevydrží a musí se transplantovat dříve. Dárkyně souhlasila," líčí Michal dramatické chvíle, kdy se rozhodovalo o jeho životě.

Počátkem prosince ho převezli na transplantační oddělení. Podrobil se chemoterapii, která odbourala zbytek jeho imunity, a pak nastal den, který považuje za své druhé narozeniny - 13. prosince 2017. To mu totiž podali novou kostní dřeň.

Vyfotil se a pod snímek napsal na Facebook: "Tohle je můj nejdůležitější den a nejdůležitější chvíle. Můj novej život, snad se chytí bez problémů a budu žít stejně jako dříve."

Jenže vyhráno zdaleka neměl. Tři týdny se musí čekat, zda se takzvaně "chytí". Čekal celé Vánoce, Silvestra i Nový rok. Hasiči z letiště mu přes Facebook poslali vánoční video - vyjeli před hasičskou stanici se svými auty a rozsvítili majáky. "Víme, že v nemocnici ti asi žádný stromek nesvítí, tak aspoň takhle. Myslíme na tebe, držíme palce, " řekli mu ve vzkazu.

"Bylo to těžké, ale rodina, kolegové z práce, dokonce i kamarádi až z Chomutova za mnou přijeli, aby mi zkrátili to dlouhé čekání. Nový rok byl na psychiku nejtěžší. Celý průběh nemoci jsem ale byl psychicky nabitý a cílevědomý, že tý nemoci nakopu - no však víte, co," vypráví Michal. "Neskutečně mě taky nabíjel skvělý personál v Ústavu hematologie."

Konečně se 4. ledna 2018 dozvěděl tu skvělou zprávu - dřeň se chytla. Podruhé se narodil. Ale ani teď neměl dobojováno. Přes dva měsíce totiž jen ležel. Takže když ho druhý den propustili, nemohl udělat krok. Navíc bral 35 léků denně, hlavně na posílení imunity.

"Byl to těžký návrat. Nemohl jsem udržet tělo ve vzpřímené poloze, nemohl jsem si jít udělat pití a těžké bylo se jen sprchovat. Byt musel být naprosto čistý a vydezinfikovaný. O to se starala má přítelkyně. Denně mi vařila čerstvé jídlo, denně utírala prach, umývala mě a dělala všechno proto, aby se mi nic nepřihodilo."

Začal pracovat na fyzičce, byl totiž se silami zcela na nule. Postupně si prodlužoval nemocenskou a doktoři mu opakovaně říkali, ať na fyzicky náročnou práci hasiče zapomene. O tom však nechtěl ani slyšet a makal na sobě ještě více. Jeho zdravotní stav se stále zlepšoval a po 470 dnech léčby se konečně splnil jeho velký sen - nastoupil na svou první směnu. 

Dne 23. listopadu vyvěsili hasiči z letiště na své facebookové stránky zprávu, že se Michal Tittl vrátil dnes po dlouhém boji vrátil zpět do směny "B" mezi své kolegy. "Vstupte do Českého registru dárců krvetvorných buněk a zachraňte tím něčí život. My už jsme tak udělali a v registru jsme," končili svou zprávu.

"Vy, co tam nejste, nebojte se zapsat do registru. Je to jen odběr krve. Pokud někdo opravdu bude potřebovat vaši dřeň, pod anestezií to bolet nebude a vy tak zachráníte život," vzkazuje pak sám Michal Tittl.

Na nepřízeň osudu si nestěžuje a prostě bojuje: "Život je jen jeden, osud je nalajnovanej a nám nezbývá nic jinýho, než se mu podřídit a bojovat s tím, co nám připraví," říká.

Video: Najdeme dárce pro každého pacienta, Josef Lux by s dnešní léčbou žil, říká expert

Roste počet pacientů, kteří dárce potřebují, dříve jsme transplantovali maximálně do 40 let věku, dnes jsou běžní pacienti, kterým je 60 let. | Video: DVTV
 

Právě se děje

Další zprávy