"Hraniční čáru nesmíme překročit; já musím být metr za ní na své straně a on zase metr za ní na jeho," vysvětluje Ola, za nímž se ve větru třepotají norské a švédské vlaječky. Na silnici u jeho nohou je vidět čára s nápisy "Norge" a "Sverige".
Před začátkem pandemie se dvojčata navštěvovala každý týden. Ola žije v Haldenu v jihovýchodním Norsku, kam se odstěhoval před téměř 40 lety za svou láskou. Pontus bydlí v jihozápadním Švédsku ve městě Strömstad, vzdáleném půl hodiny jízdy.
Teď už se rok setkávají na starém mostě přes úžinu Svinesund. Tady také 20. dubna oslavili své 72. a 73. narozeniny. "Je to hodně zvláštní, ale nutně to potřebujeme, protože jsme se vídali každý týden a chtěli jsme v tom pokračovat," vysvětluje Pontus. "Pandemie nám v setkáních nezabránila a to je naše vítězství," dodává.
Podoba opatření v boji s koronavirem se v průběhu měsíců ve skandinávských zemích měnila, hranice však zůstává stále uzavřená. Nepočetní řidiči, kteří přes most přejíždějí, se na dvojici mužů s prošedivělými vousy zpravidla usmívají a mávají.
Ola, který pracoval ve zdravotnictví, teď tráví čas výrobou kulis pro divadlo, Pontus je umělec a amatérský ornitolog. Za uplynulý rok se oba stali svým způsobem místními celebritami. Někteří lidé urazí i pět hodin cesty, aby si je vyfotografovali.
"To pro nás není až tak důležité. Podstatné je, že můžeme být spolu a můžeme si povídat, o čem chceme," říká Ola. Za poslední rok vynechali sobotní schůzku jen třikrát - protože je policisté nepustili na most. Jinak se setkávají vždy, ať je sněhová vánice nebo palčivé vedro.
Před začátkem očkování se mnoho seniorů cítilo osaměle, protože se museli izolovat, aby se ochránili před virem. "Každé toto setkání je jako malá párty," prohlašuje Pontus, který je rozvedený. "Já žiju sám, takže je pro mě moc důležité vidět se s Olou. Bez toho bych propadl depresi," dodává.
