Smějete se často?
(smích) Směju se asi méně, než bych chtěl. Ale člověk by neměl čekat na impulzy, které jej rozesmějí, ale měl by se sám smát sám sobě i tomu, co se děje kolem. Svět pak vypadá růžověji a cítí se líp. Navíc je smích nakažlivý a dokáže se šířit jako lavina.
Kolik smíchu denně byste lidem předepsal?
Na to se těžko odpovídá, všeho musí být přiměřeně. Kdyby se člověk celý den tvářil jako kakabus, nikdo ho nebude mít rád a nic mu to nepřinese. Na druhou stranu, kdyby se chechtal od rána do večera, nejspíš ho zavřou do blázince. Ovšem pokud někdo prožívá špatný den, recept je jednoduchý - začít se smát, třeba i sám sobě a své blbé situaci. Věřte mi, že to pomáhá cítit se líp.
Dokážete se zasmát špatným situacím nebo sám sobě?
Dělám to, ale není to snadné, člověk se to musí naučit. Doporučuji jógu smíchu nebo cvičení bránice. Navíc vždycky je jednodušší zasmát se někomu jinému než sobě samému. Člověk má totiž tendenci brát se vážně a sám o sobě si myslet, že je lepší než zbytek populace.
Češi mají vcelku specifický humor, legraci si dokážou udělat prakticky ze všeho. Myslíte si, že jsme v tomhle jedineční?
Češi mají úžasný smysl pro humor, který ve světě není úplně běžný. Dokážeme najít humor všude, i tam, kde by jej leckdo nečekal. Vždycky všechno rádi shodíme, věci nebereme vážně, což je podle mě správné. Ale je pravda, že když o něco skutečně jde, trochu nám to chybí. Pokud nejsme spokojeni se současným uspořádáním nebo se svými životy, je potřeba napnout síly a něco s tím udělat.
Projekt Církve smíchu vznikl vloni. Co vás k němu vedlo?
Kamarád Patrik Procházka má takový problém, pořád se usmívá, je to jeho přirozený výraz. Někdo by mi mohl říct, že nemá nejmenší důvod být optimistický, protože je na tom špatně, protože je na vozíčku a podobně. On ale o sobě tvrdí, že je výjimečný člověk, necítí se postižený nebo invalidní a má velmi pozitivní pohled na svět. No a když se šel vyfotit na občanku, řekli mu, že se z nařízení ministerstva vnitra nemůže na fotce usmívat, ale musí se tvářit neutrálně. To znamená, že nesmíte zvedat koutky rtů, ukazovat zuby, prostě se musíte tvářit jako mrtvola.
Člověk má neutrální výraz po smrti, protože nezapojuje žádné obličejové svaly, takže stát po nás chce, abychom na oficiálních fotkách vypadali jako mrtvoly. Já na ní teda vypadám jako terorista. A všichni moji přátelé se za svou fotku na občance nebo v pase stydí, protože mají pocit, že na ní vypadají blbě. S Patrikem jsme zjistili, že jediným důvodem, pro který bychom se mohli na občance tvářit jinak, je náboženské vyznání. Kdyby lidé řekli, že věří v smích, že je to jejich vyznání, mohli by se na občance usmívat. Tak jsme založili Církev smíchu. Ministerstvo kultury momentálně rozhoduje o tom, jestli nás uznají, nebo ne. Získali jsme 400 podpisů, doložili jsme všechny dokumenty a čekáme.
Co budete dělat, pokud Ecclesii Risorum neuznají?
Pokud nás neuznají, rádi půjdeme do sporu, protože si myslím, že člověk má právo věřit v to, že smích je odpovědí na strasti bytí. Pokud by se člověk zasmál sám sobě alespoň ráno a večer, svět by byl mnohem šťastnější místo. Bavil jsem se o tom se svým kamarádem Zbigniewem Czendlikem (římskokatolický kněz polské národnosti, moderátor, pozn. red.) a ten mi řekl, že kdyby nás schválili, mohli bychom za deset let oddávat.
Tomáš Studeník (41)
- Radikální inovátor, městský hacker, kreativní ředitel agentury Confidence Digital.
- Organizátor FuckUp Nights a celosvětových setkání etických hackerů CEE HACKS.
- Zakladatel projektu Život po životě, spoluzakladatel Církve smíchu.
- Vystudoval marketing na Liverpoolské univerzitě a momentálně studuje Inovační management na vysoké škole HEC v Paříži.
Sídlo máte u Staroměstského náměstí, k vašim slavným stoupencům patří například Tomáš Klus, Rudy Linka, Chantal Poullainová nebo Ester Geislerová. Máte nějakou bibli?
Když jsme přemýšleli o rituálech, které bychom měli, řekli jsme si, že jedním bude zasmát se sám sobě a druhým zasmát se ostatním. Tyhle články naší víry důsledně aplikujeme, když se sejdeme. Ale zatím žádnou oficiální knihu nemáme. Nicméně nám píše spousta lidí, že se jim náš nápad líbí a chtěli by se k církvi přidat. Je vidět, že v Česku je poptávka po pozitivních věcech. Lidi jsou možná znechucení tím, co se děje ve všech ostatních sférách života - včetně politiky, toho, že svět ovládají nějaké anonymní korporace a jejich životy marketing i Facebook. Smích je možnost, jak se s tím vším vyrovnat.
A co nějaký sborník písní, nepřispěl vám Tomáš Klus?
Zatím ne, ale to není špatný nápad.
Pokud vaši církev ministerstvo uzná, myslíte si, že úředníci i v menších městech budou ochotni vyznání lidem zapisovat?
Myslím, že sami úředníci budou rádi, že se nebudou muset dívat na kyselé ksichty znechucených obyvatel a lidi se konečně budou tvářit normálně. A myslím, že to bude mít i pozitivní dopad na úředníky, bude je to nabíjet a budou šířit pozitivní náladu po celém magistrátu. Jednání na úřadech se podle mě za posledních deset let zlepšilo. Doba, kdy veškeré návštěvy úřadů byly nepříjemné, je pryč.
Kde se setkáváte s nejusměvavějšími lidmi?
Nejvíc se usmívá Patrik, a navíc je jeho úsměv nakažlivý. A zcela přirozeně se pak smějí děti, takže moje děti jsou moje oáza smíchu. Nevím, proč lidi ztrácí úsměv s tím, jak stárnou. Možná se berou vážněji a více se sami sebou zaobírají. Děti tohle neřeší.
Mě osobně před nadcházejícími volbami často rozesmívají mimo jiné taky politické sliby. Vy se označujete za městského hackera a slyšel jste už desítky příběhů a nápadů, které skončily fiaskem. Jak by měla být podle vás hacknuta Praha, aby dobře fungovala?
Myslím si, že základním problémem Prahy je doprava. Když si představíte město jako organismus, doprava je krevní řečiště, kudy putují živiny a krev. A dneska je v něm spousta cholesterolu - tedy věcí, které brzdí silnice. Jezdí zde zbytečně moc velkých aut, ve kterých sedí jeden člověk. Podle mě je důležité udělat kroky, které přispějí k tomu, že aut bude míň a bude se více využívat městská hromadná doprava a lidi budou chodit pěšky. Chůze je něco, na co lidi skoro zapomněli, nikdo to nepropaguje. Nikdo neříká, že jeho heslo do voleb je "Choďte pěšky". Protože město nepoznáte z auta a na kole je to sice fajn, ale nejlepší je chůze.
