Östersund - Po tisícovce let se do Skotska vrátí losi. Nové pokolení má založit čtyřletá losice Nordis a samec Buster. Na cestu je nyní chystá chovatel Sunne Häggmark z losí farmy u švédského města Östersund. Do Skotska mají být zvířata převezena v listopadu. Napsala to agentura DPA.
Häggmark zvířata prodal milionáři Paulu Listerovi, jenž chce v přírodním parku o rozloze 23.000 hektarů u skotského Inverness vysadit také medvědy a divočáky.
"Protože zvířata přivádějí v zajetí na svět vždy dvojčata, budou mít Skotové rovnou čtyři losy," věří švédský chovatel. Tito největší sudokopytníci z čeledi jelenovitých podle něj najdou ve Skotské vysočině přímo ideální podmínky a častý déšť jedincům z jeho chovu prý nevadí.
Losi jsou celoročně chráněni
V létě se totiž losi zdržují ve vlhkých biotopech s bohatými porosty v okolí vody. Živí se listy bříz, vrb a jeřábů, vodními a bažinnými rostlinami, kůrou stromů. V zimě dávají přednost sušším místům.
Pro pohyb v měkké půdě jsou losi dobře přizpůsobeni. Jejich nohy vybavené roztažitelnými spárky mají velkou našlapovací plochu, která dvou až tří metrákové zvíře unese právě i v rozmáčených a bažinatých terénech. Dobře plavou.
Losi mají šedohnědou až černou srst, na krku jim vyrůstá hříva. Velkou protáhlou hlavu zakončuje silný přečnívající horní pysk. Paroží losího býka může vážit až 20 kg a dosáhnout rozpětí 160 cm. Tvarem připomíná lopaty. Losi ho každý rok shazují. Dožívají se až 20 let. Jsou celoročně chráněni.
Losi žijí v lesích severní Evropy, Asie a Ameriky. Až do 15. století obývali i střední Evropu, než byli vyhubeni. Nová kapitola výskytu losů v Čechách a později i na Moravě a ve Slezsku, se začala psát v 50. letech minulého století. Tehdy se k nám začaly toulat osamocené kusy z Polska. Na rozdíl od jelena lesního vede po většinu roku samotářský život.
Z Krušných hor do Národního muzea
První takový případ, zaznamenaný v roce 1956, ale neskončil šťastně. Nesvědomitý lovec zastavil putování mladého losa v Krušných horách. Jeho další cesta pak vedla už jen do sbírek Národního muzea v Praze, kde je vystaven dodnes.
Koncem sedmdesátých let 20. století se však u Nové Bystřice v jižních Čechách losi poprvé od svého vyhubení v Česku opět začali rozmnožovat. V osmdesátých letech migrovalo asi deset jedinců mezi Třeboňskem a Šumavou. V roce 2005 ochránáři zaznamenali losí samice s mládětem v okolí Bílého Kostela nad Nisou a ve východní oblasti Lužických hor v okolí Jitravského sedla a Hvozdu. O rok později viděli tentokrát samce s velkým parožím opět v Lužických horách v oblasti Jedlovských rybníků a Křížového buku.
