Kritika Calhouanova experimentu

Výzkum psychologa Jonathana Freedmana zpochybnil přímou aplikovatelnost Calhounových zjištění na lidskou společnost. Freedman provedl sérii experimentů s vysokoškolskými a středoškolskými studenty, kteří plnili úkoly za různých podmínek hustoty osídlení. Z nich nebyly zjištěny významné negativní efekty, které by potvrzovaly Calhounovy závěry.

Současné vědecké hodnocení experimentu Vesmír 25 zdůrazňuje, že klíčovým problémem nebyla samotná hustota populace, ale spíše kvalita sociálních interakcí. Jak poznamenal historik medicíny Edmund Ramsden, konec myší utopie mohl vzniknout "nikoliv z hustoty, ale z nadměrné sociální interakce". Myši, kterým se podařilo kontrolovat svůj prostor, vedly relativně normální životy navzdory vysoké populační hustotě.

Významným aspektem kritiky je také design samotného experimentu. Podle některých kritických hlasů byl experiment navržen způsobem, který přímo podporoval agresivní chování.

Z dnešního pohledu by Calhounovy experimenty nebyly povoleny kvůli etickým standardům ochrany zvířat.