Rozhovor - "Loupežník z Řáholce přišel na svou dobu s revoluční myšlenkou. Byl vlastně prvním veřejně známým ekologem. To, s jakou vervou hájí přírodu, je jedinečné a záslužné," říká Marina Odvárková-Pilařová a omlouvá tak jeho loupežnickou profesi. Rumcajs totiž střílel výhradně žaludy.
Se stejným zaujetím hovoří na obranu české klasiky. Co milují děti na Večerníčku a jak si stojí pohádky oproti zahraničním filmům? Přečtěte si rozhovor s dcerou slavného výtvarníka Radka Pilaře.
Aktuálně.cz: Jaká je vlastně nejoblíbenější postavička dcery známého dětského ilustrátora?
Marina Odvárková-Pilařová: Asi nemůžete čekat jinou odpověď: všechny z lesa Řáholce. A pak taky ta, která se dnes a denně objevuje v televizi již bez mála padesát let, tedy Večerníček.
A.cz: Pohádku o loupežníku Rumcajsovi zná asi každý. V čem vidíte jedinečnost téhle postavy?
Rumcajs je především napsaný překrásnou češtinou. Jazyk, kterým psal jeho autor Václav Čtvrtek, je naprosto výjimečný. Loupežník z Řáholce přišel na svou dobu (vznikl roku 1967, pozn. red.) také s revoluční myšlenkou. Byl vlastně prvním veřejně známým ekologem. To, s jakou vervou hájí přírodu, je jedinečné a záslužné.
A.cz: Může ale tímhle Rumcajs dnešní české děti ještě oslovit?
Určitě. Vždyť frčí bio i farmářské trhy, lidé už začínají mít dost globalizace, uniformity, velkoprodukce. Začínají se uchylovat k domácím produktům, tudíž i ke kulturním hodnotám - a těmi jsou bezesporu i pohádky. Navíc, který kluk by si nepřál mít bambitku jako právě Rumcajs? A Manka? Ta je zase vzorem pro holčičky. Rodiče zase ocení dobře fungující rodinu a vřelost, s jakou se k sobě v Řáholci chovají.
A.cz: Mohlo by se zdát, že české pohádky, knižní i ty animované v televizi, jsou nahrazovány zahraničními komiksy. Jak to vidíte vy?
Tlaku zahraničních pohádek se nedá ubránit. Těžko například malé holčičce vysvětlíte, že je lepší víla Amálka, když na vás z každého druhého obchodu pokukuje Hello Kitty. V podstatě proti zahraniční produkci nic nemám, zejména klasické disneyovky nebo snímky od Pixaru patří k pohádkám, které stojí za to. S čím mám ale problém, je agresivní asijská animace. Ovšem nemyslím si, že by kvůli zahraničním pohádkám mizely ty české. Právě generace dnešních rodičů vyrostla na zlatém fondu večerníčků, takže jej logicky ukazují i svým dětem. Naše pohádky totiž mají v jednom jasno: dobro v nich vítězí nad zlem a to je ta nejcennější deviza.
A.cz: Máte zprávy o tom, jaké má Rumcajs úspěchy v zahraničí?
Rumcajs je velmi populární třeba v Polsku, tam díky němu získal táta prestižní státní vyznamenání Rytíř řádu úsměvu. Smál se, že když se plebejec stane rytířem, je to už něco. Ale oblíbený je třeba i ve Finsku, kde ho mají zase rádi právě díky tomu, jak se chová v přírodě, v lese. Znají ho i v Maďarsku nebo dalekém Japonsku. Knížky o něm vyšly po celém světě.
Radek Pilař
- český malíř, ilustrátor, grafik a filmař a zakladatel českého videoartu se narodil v Písku pod jménem Radomil Vojtěch Rokůsek
- vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze
- na prvních filmech pro děti pracoval od začátku sedmdesátých let
- proslavila ho znělka Večerníčku z roku 1965, byl také spoluzakladatelem časopisu pro děti Sluníčko a přispíval i do Mateřídoušky
- v roce 1967 nakreslil podle předlohy spisovatele Václava Čtvrtka postavu loupežníka Rumcajse, podle kterého pak vytvořil 53 dílů pohádky
- za svou práci získal cenu Rytíř řádu úsměvu z Polska, Medaili IBA z Lipska a je také zapsán na Čestnou listinu Andersenovy ceny
- byl dvakrát ženatý a měl dcery Barboru a Marinu
A.cz: Setkala jste se někdy s názorem, že je kvůli svému loupežnictví a bambitce poměrně kontroverzní kreslenou postavou, a je coby vzor pro děti tím pádem nevhodný?
To je k pousmání, vždyť střílí neškodné žaludy. Navíc, dnešní děti mají v tomto ohledu kvůli drsným příběhům posunuté hranice.
A.cz: Díváte se občas, třeba jen ze sentimentu, na Večerníček, jehož znělku také vytvořil váš otec?
Koukám na něj denně, protože mám tři malé děti: pětiletou Marjánku a devítiměsíční dvojčata Josefínku a Bertíčka. Právě znělka byla prvním, co je v televizi zaujalo. A nejen proto, že jsou vnoučata Radka Pilaře. Potvrzuje mi to i okolí, že jejich malé děti také koukají na znělku, pak přestanou dávat pozor a pak zase zamávají Večerníčkovi na dobrou noc.
A.cz: Co říkáte na ty dnešní, "nové večerníčky"?
Myslím, že není nad ty klasické: Maxipsa, Boba a Bobka… Ale i v těch dnešních se najdou dobré kousky. Třeba ty od pana Chaloupka. Ale obecně musím říct, že mi někdy stojí rozum nad tím, co je možné odvysílat.
A.cz: Jak jste spokojená se současnou prezentací tvorby vašeho otce? Jaký je zájem například o výstavy, které pořádáte?
Například v Jičíně, odkud Rumcajs pochází a táta tam získal čestné občanství, je stálá interaktivní výstava pro děti. Když ji otevřeli, stáli na ni Jičíňáci i turisté fronty. Zájem stále trvá. V tátově rodném Písku, kde v současnosti chystají velkorysou hravou instalaci pro nejmenší, je stálá expozice jeho volné tvorby. Ta může být pro veřejnost překvapením. Málokdo totiž ví, že táta se kromě ilustrací pro děti věnoval i malbě, grafice, fotoasamblážím nebo videoartu, který v Česku založil. V neposlední řadě musím zmínit výstavu v pražské Galerii umění pro děti, která je putovní a nyní cestuje po světě.
Marina Odvárková-Pilařová
- narodila se roku 1979 v Praze
- vystudovala publicistiku a pracovala například v deníku Metro nebo časopisu Story
- dnes je šéfredaktorkou JO magazínu
- mezi její největší koníčky patří rodina, včetně zvířecích členů: psa, kočky, morčete, ježka a dvou myšáků
A.cz: Zdědila jste vy nebo vaše sestra Barbora něco z talentu otce?
Bára má talent a Rumcajse umí na rozdíl ode mne nakreslit.
A.cz: Jak na otce vzpomínáte? Máte něco, co tvořil jen pro vás?
Táta byl pro nás nejlepším tátou na světě. Uměl strhnout, vymyslet něco nevšedního, hru, jíž jsem jako dítě naprosto propadla. Jeden francouzský kritik o něm prohlásil, že dokázal vnímat svět dětskýma očima. Málokterý dospělý má takové štěstí, aby si ponechal toto vnímání. Proto mají děti jeho obrázky rády, rozuměl jim. A co nakreslil jenom pro mě? Třeba mi posílal kreslené dopisy na tábory. Byly tak fajn, že jsem je chtěla dostávat i doma, a tak jsme měli domácí poštu. Na klice mého pokoje a jeho pracovny byla schránka, kterou jsem moc ráda otvírala.
