Ukázaly víc než nahé tělo. Jak se žije ženám z dokumentu o OnlyFans?

Kristýna alias Tinix působí klidněji. Dokument vnímá jako zachycení své „staré verze“. „Jsem tam naprosto přirozená. Ale je to ta verze mě, která tam byla. Teď už jsem jinde,“ tvrdí.

Zatímco náš první rozhovor s Terezou alias Rosalindou z října minulého roku byl o hledání svobody, ten dnešní je spíš o hledání klidu a cesty z vyhoření.

„Chtěli reflektovat, že holka jako já může mít i normální práci. Spousta lidí nechápala, proč to dělám vedle ní,“ doplňuje a přiznává i hlubší motivaci: potřebu být viděná. „Byla jsem takový skrytý exhibicionista. Možná jsem se cítila v dětství neviděná,“ přiznává.

Tinix na rozdíl od představy rychlých milionů ukázala i druhou stranu. „Měla jsem nízký počet fanoušků. Říkala jsem věci bez filtru. Jsem ráda, že tam není jen pozlátko. Nevydělávají se tam miliony. Nebo rozhodně je tam nevydělává každý a to si myslím, že bylo důležité ukázat,“ vypráví.

„Nepřijde mi, že by mně ten film nějak změnil život. Mně se razantně změnil život už před filmem. Ale spíš mě to všechno zablokovalo,“ přiznává. Nezvyk na mediální pozornost a pocit, že lidé najednou vidí do jejího soukromí, ji zasáhly víc, než čekala. „Asi jsem tak trošku vyhořela. Úplně jsem se potřebovala distancovat od všeho a od všech. Cítila jsem se jak polomrtvá,“ sděluje s mírným smutkem.

A přestože si drží kontakt se stálými fanoušky, se kterými řeší hlavně jejich strasti, nikoli erotiku, platformě jako takové se teď aktivně nevěnuje. Každý den však stojí před dilematem, zda využít potenciál filmu po jeho uveřejnění na online platformu, nebo odejít úplně. „Už bych se toho nejradši zbavila a šla dál. Ale když už jsem do toho filmu šla, pustila lidi do soukromí, tak by mě zase mrzelo, kdyby to vlastně nakonec bylo úplně zbytečný,“ říká.

Odhalení identity pro ni bylo zlomové, a proto s ním přišla i větší zranitelnost. „Dokud jsem měla zahalenou identitu, bylo to bezpečné a bavilo mě to. Jakmile jsem se odhalila, šlo to pomalu dolů. Už tam byl můj obličej,“ doplňuje. Paradoxně ji ale překvapilo, že reakce okolí byly pozitivní. „Čekala jsem jen to nejhorší. A přišel pravý opak,“ tvrdí. Úlevu však vystřídala únava: „Bylo to hodně emocí naráz.“

Zatímco Rosalinda dnes mluví o únavě, pochybnostech a potřebě chránit především svého syna, Tinix působí jinak. Jako by si s filmem prošla očistou. Jedna z nich cítí, že se kruh pomalu uzavírá. Druhá má pocit, že právě začala nová kapitola. Stejný dokument, stejné natáčení – a přesto dvě zcela odlišné cesty. I to je důkazem, že zkušenost s OnlyFans ani s filmem nelze zobecnit.

Každá z žen si z něj odnesla něco jiného. A každá za to zaplatila jinou cenu. Obě se ale shodují v jednom: realita je složitější než mediální zkratky a největší intimita není nahé tělo, ale autenticita. A obě dvě také čekají na to, co přinese zveřejnění filmu na online platformě. Rosalinda dnes stojí na křižovatce. Tinix už vykročila jinam. A dokument? Ten pro ně nebyl cílovou stanicí. Spíš zajímavým experimentem a také zrcadlem.