Od betonového sila, kde dřív byly ukryté protiletadlové rakety, se blíží nestvůra. Všichni vědí, že to je jenom hra, ale slabším povahám běhá z působivé masky mráz po zádech. Mohutná postava s monstrózně tvarovanou lebkou bez kůže a s implantáty v podobě mechanických pařátů místo rukou prochází skupinkou mužů v roztrhaném oblečení. Snímají z hlav zaprášené helmy, poklekají a pokorně sklánějí šíje, jakmile se k nim příšera přiblíží.
Za dominantní kreaturou kráčejí dvě menší, rovněž maskovaná stvoření, patrně ženy. Bubny víří a zpovzdálí zní hlas: "Velký lovec s Velkou vůdkyní a Střední vůdkyní si vyberou oběť, kterou popraví v zájmu obecného dobra. Pro vybraného to bude velká čest." Muž, jenž mluví do mikrofonu z můstku nad scénou, má na hlavě cylindr, fialové dredy a vypadá jako zmutovaný vodník.
Ke skutečnému řezání hlav nedojde. Vše je jenom jako. Jde o hru zvanou larp, která se nehraje pro publikum. Účastníci se jí baví navzájem. Na přípravě rafinovaných kostýmů si ale dávají záležet možná víc než profesionálové v divadlech. Jsme v Bratronicích na Kladensku a v bývalé raketové základně právě probíhá festival Cybertown určený pro vyznavače postapokalyptické popkultury. Letos v druhé půlce července se konal jeho druhý ročník. Navazuje na předchozí Junktown, který skončil rok před covidovou pandemií.
Příznivci apokalypsy se v areálu, odkud česká armáda odešla v 90. letech a kde dnes pozemky patří jednomu z nejbohatších Čechů Radovanu Vítkovi, nescházejí jen během čtyř festivalových dnů. V bizarních příbytcích ze dřeva a plechu, nacházejících se i v korunách stromů nebo balancujících na muřích nohách, mnozí tráví víkendy. Takoví chalupáři apokalypsy.
Trampská osada po jaderné katastrofě
Leckomu může místo připomínat i klasickou trampskou osadu, i když ve stavu, jak by mohla vypadat po jaderné či environmentální katastrofě. Přístup mimo festivalové období sem mají pouze členové spolku Raketová základna Bratronice s kódem pro otevření brány. Za vysokým plotem bývá navzdory dystopickým kulisám veselo.
"I my zpíváme u ohně, jenom nezapalujeme táborák, ale barel. A na trampské písně moc nejsme. Raději máme punk," vysvětluje třicátník Jan Kejha. Je z party, která si říká Wasteland Wolves (Vlci pustiny) a před chvílí zvítězila v hlasování návštěvníků o nejzajímavější kmen. Obličej má zakrytý jakýmsi zadrátovaným náhubkem a z kukly na hlavě mu trčí hřebíky. I z něj jde strach, potkat ho někde v temné městské uličce, člověk by možná raději vzal nohy na ramena. Když ale letecký mechanik z Prahy vypráví o tom, co ho do Bratronic před několika lety přivedlo, je to docela vstřícný a příjemný chlapík.
Jako teenagera ho fascinovala kultovní videohra Fallout, která zobrazuje svět po jaderné konfrontaci mezi USA a Čínou. Výjevy z Falloutu má Kejha vytetované po celých zádech, dílo podle jeho slov vznikalo postupně celých osm let. V této hře hlavní hrdina doputuje do města jménem Junktown, kde pobývají přeživší po nukleární katastrofě. Jsou částečně zmutovaní a obydlí si vybudovali z nejrůznějšího odpadu, například z vraků aut. Ve hře město vzniklo někdy ve 22. století, český Junktown byl založen už v roce 2014 právě v Bratronicích.
Stojí za ním fanoušek dystopických filmů a knížek, letos osmatřicetiletý Jakub Krásný. Nejdřív s kamarády několik let pořádal Postapo party v protiatomovém krytu na pražské Parukářce, pak se rozhodli najít místo pro velkolepější akci mimo hlavní město. A narazili na opuštěnou základnu uprostřed lesů na Kladensku. "Chladné zatuchlé bunkry, chátrající budovy, v lese samá díra, kde by vás nenašli ani při další změně režimu. Zamilovali jsme se rychle a zahájili práce na zabezpečení areálu a přípravě kulis," vyprávěl Krásný před pěti lety pro magazín Full Moon.
Polonahé ženy v radioaktivním slizu
Bratronická základna, vybudovaná v letech 1973-1985, byla jednou z osmi podobného typu, které měly za úkol chránit vzdušný prostor nad Prahou. "Nacházeli jsme tu po vojácích docela dost věcí. V zemi zahrabané maskovací sítě, kusy uniforem, ostnaté dráty," vzpomíná v bývalých kasárnách spoluzakladatel Junktownu a dnes hlavní organizátor Cybertownu, pětatřicetiletý Tomáš Lukačko přezdívaný Reziel.
Podle něj je komplex z těch kolem Prahy nejzachovalejší, a to právě díky tomu, že jej fanoušci postapa nejen doplnili novými konstrukcemi, ale též "zakonzervovali" některé původní stavby a zařízení. Tak jsou tu stále k vidění tři objekty, které v době fungování základny sloužily jako klamné cíle. Měly být viditelné, aby je nepřítel zničil jako první. Sloužily například jako sklady maskovacích sítí. Dnes je tam takzvaná workshopovka, tedy hlavní dílna na opravu a údržbu zdejších atrakcí a artefaktů.
Stále se v areálu dají identifikovat i prostory, kde se nacházela čtyři odpaliště raket. Na každém byl umístěn raketový systém, který mohl najednou nést až čtyři rakety typu Něva s doletem 18 kilometrů a možností sestřelit nízko letící cíle. Jejich modely dnes stojí před někdejším bunkrem pro radiovou techniku. Na jednom z bývalých odpališť se v současnosti nachází plácek pro taneční party Dirty Bay, na dalším je tábor kmenů Mrchožrouti a REZ. Zachovala se i sila pro tyto rakety. Dnes slouží k pořádání tanečních večírků či různých performancí. V bývalém podzemním velíně je nyní "hackerské centrum" zvané Hive, ve zmíněném bunkru pro radiovou techniku zase kino a přednáškový sál.
Krásný během covidové pauzy z organizačního týmu festivalu odešel a po dvouleté přestávce se loni konal první ročník navazujícího, už pod názvem Cybertown. "Nechtěli jsme se zcela vzdálit původní filozofii, zároveň jsme usilovali o vlastní charakter a nový vizuál," vysvětluje Lukačko/Reziel. Zatímco postapokalyptický Junktown stavěl na obrazech zkázy a úpadku, představoval svět po katastrofě plný zdegenerovaných jedinců, rzi, špíny, ruin a vraků, kyberpunkový následovník zdůrazňuje futuristické prostředí. I "společenská spodina" tu má přístup k pokročilým technologiím. Modelem je třeba město z filmu Blade Runner či novější varianta z polské hry Cyberpunk.
V Bratronicích kulisy vyniknou především po setmění, kdy se rozzáří neony a světelné instalace nejrůznějších barev, tvarů a intenzit. Zeleně světélkuje i "radioaktivní" sliz, v němž se odehrává noční zápas spoře oděných žen.
Organizátoři a návštěvníci jsou jedna komunita
Ochranka do areálu během festivalu nepustí nikoho, kdo nemá dostatečně postapokalyptický, případně kyberpunkový kostým. A mnozí na svých maskách pracovali poctivě celý rok. "Starosta" Lukačko však Cybertownem prochází v docela nudných černých montérkách. Omlouvá se, že kvůli zařizování věcí musí neustále pobíhat po areálu, a tak kostým odložil.
Vstupenky na čtyřdenní akci bylo možné pořídit v ceně od 2323 do 3223 korun podle toho, jak dlouho před začátkem byly zakoupeny. Ovšem hlavní organizátor podotýká, že bezmála polovina z 1500 letošních účastníků za vstup neplatí, což bývalo pravidlem i v dobách Junktownu. Jde o početnou "crew", účinkující a další lidi zajišťující chod a program. Provozují třeba kovárnu, party bus či bazar s kovošrotem, jehož poklady se hodí pro vylepšování postapokalyptických příbytků.
"To je právě nejdůležitější princip, který se tady praktikuje už od dob Junktownu. Že to není festival připravený organizátory pro návštěvníky, kteří jen přijdou, zaplatí a odejdou, ale že jde o komunitní záležitost fanoušků pro fanoušky," objasňuje Lukačko, jenž festival organizuje, stejně jako jeho předchůdce Krásný, ve volném čase. V "civilu" pracuje jako programátor. Po letošním ročníku se však rozhodl s organizováním Cybertownu skončit. Chtěl by se po letech celoročního zápřahu víc věnovat rodině. Zda se tedy za rok bude přehlídka postapokalypsy v Bratronicích konat, není vůbec jisté.
A tak si to účastníci užívají naplno. "Tohle se mi na festivalu líbí nejvíc: lidé, kteří sem jezdí, jsou součástí té komunity a je to sympatický kompromis mezi nadšením a profesionalitou," podotýká Leoš Kyša alias František Kotleta, úspěšný autor kyberpunkové sci-fi, který do Cybertownu přijel přednášet o svých knížkách. Bez svépomoci stovek nadšenců by festival nebyl možný mimo jiné proto, že jeho rozpočet je skutečně úsporný - letos činil pouhé dva miliony korun.
Vyznavači Šíleného Maxe, Falloutu či Blade Runnera tráví v Bratronicích na brigádách tisíce hodin. "Dnes tu proto máme splachovací záchody, teplé sprchy, elektřinu, nové střechy na budovách. To tady před pár lety nebylo," poznamenává před útočištěm kmene Wasteland Wolves Jan Šplíchal, muž s plynovou maskou v pohotovostní poloze na krku. Před dřevěnou chajdou Vlků stojí velká obrazovka a na ní běží výjevy z jakéhosi bizarního japonského anime.
Úder do hlavy a potom party
Na jednom z plácků Cybertownu, mezi bazarem kovošrotu a saloonem pro hazardní hry, vypukla vřava. Gladiátoři v pomalovaných helmách a otrhané a zablácené výstroji se mydlí po hlavě tyčemi. Někteří uštědřují soupeřům údery po roztočení koule připevněné na dlouhém provaze. Zasažení padají do prachu, jejž v pětatřicetistupňovém vedru neustále kropí muž s hadicí, zase se zvedají a s rykem se vrhají do dalšího boje.
Kolemstojící freneticky povzbuzují aktéry. Bijci mají za úkol bránit rychlonožku ze svého mančaftu, takzvaného quicka, jehož cílem je dopravit psí lebku do schránky na konci hřiště. Vypadá to na něco mezi ragby a drsnou vybíjenou. Tenhle svérázný sport se jmenuje jugger. "Dáváme si do držky a pak jdeme spolu na party," shrnuje filozofii disciplíny člen týmu Predátorů s přezdívkou Sal.
Jugger se poprvé hrál v australském postapo filmu Pozdrav od juggerů z roku 1989. Bandy drsných chlapíků v něm táhnou pustinou a pro lidi, co přežili jadernou katastrofu, obstarávají zábavu v podobě výše popsané hry. Zatímco ve filmu se hráči vzájemně zabíjejí, přerážejí si kosti, případně vypichují oči železnými holemi, juggeři v Bratronicích používají tyče a koule plastové. Každý "zabitý" se musí celým trupem dotknout země, ale pak může vstát a pokračovat ve hře. A lebka, kterou se quick snaží ukořistit, není psí, ale z tvrzené gumy. I přesto je jugger mezi návštěvníky festivalu jednou z nejpopulárnějších atrakcí.
Pokud si to pamětníci správně vybavují, první zápas českého juggeru se hrál v roce 2009 na postapo festivalu Metroplex, který se od té doby jednou za pár let koná v podzemních prostorách jedné pražské fabriky. Fanoušci dystopie si v něm hrají na to, že přežili jadernou katastrofu v ruinách hlavního města.
"Vymysleli jsme tam pro jugger pravidla a začali si pak vyrábět výstroj a výzbroj ze všeho možného, co nám přišlo pod ruku. I výstroj je důležitou součástí vizuálu hry a celého zážitku," vysvětluje zasvěceně čtyřicetiletý Ondřej Janovský alias Nerion z týmu Metroplex, který se pojmenoval po zmíněném pražském festivalu. Nerion v civilu pracuje jako dispečer kontejnerové dopravy.
Jeho brnění z vyřazené britské policejní a české armádní výstroje a ošuntělých montérek má po mnoha zápasech v bahně už značnou patinu. Hráči dystopického juggeru prý až později zjistili, že měkčí verze této hry - ve sportovních dresech a bez postapokalyptických kostýmů - se hraje v západní Evropě už od 90. let. V této nekostýmové variantě není povolen zásah do hlavy, naproti tomu v české verzi se právě jako jediný počítá. Protože je drsnější, kvůli odlišení si ji příznivci pojmenovali Czech jugger - krutá hra.
V Cybertownu jsou k vidění i další vyhraněné záležitosti. Veřejné pojídání červů, ukázka propichování kůže, věšení těl na háky. Odvahu vyžaduje i projížďka v některém z monstrózních vozidel, která si členové komunity sestavili. Třeba bizarní vehikl Gumocajk vznikl kombinací otřískané karosérie staré octavie a obřích kol z nakladače. Intenzivní, až mystický zážitek se dostaví i při setkání s "gigantickým strojem z ohně a oceli" zvaným Voidmonger, což je pojízdné pódium, z nějž v noci šlehají plameny, a obsluhující personál tu vedle hudební produkce simuluje "zjevení jediného pravého Boha, který přichází z Nicoty, aby vyřkl svůj rozsudek a udělil trest apokalyptických rozměrů". Tak to alespoň hlásá a slibuje program Cybertownu.
Ten pochopitelně není jediným postapo festivalem na světě. Od roku 2010 se v USA koná Wasteland Weekend s podtitulem Zábava podle Šíleného Maxe pod kalifornským sluncem. Teprve dva roky po vzniku Junktownu, v roce 2016, se ve stejném žánru rozjel španělský festival Luna Negra. V Německu funguje akce pojmenovaná Annotopia.
"Ta je ale hodně komerční, takový market, kde najdete všechno od dinosaurů až po postavy z Hvězdných válek," říká Berensen, člen postapo motorkářské grupy Hogs MMC z Bavorska, která do Bratronic dorazila už poněkolikáté. Má tu dokonce vybudované kmenové ležení čítající dva dřevěné přístřešky. "Tady to žije celý rok, a proto sem tak rádi jezdíme," dodává Berensen.
Neznámějším německým postapo uskupením jsou Wasteland Warriors, kteří v minulosti Junktown také navštívili. Jsou to umělci různých národností, kteří ve svých bizarních kárách objíždějí evropské festivaly.
Všechny akce tohoto typu pak mají předobraz v dnes už legendárním festivalu Burning Man, jenž se od roku 1986 pořádá v nevadské poušti. Kreativní jedinci z USA i ze zahraničí tam vytvářejí nejroztodivnější stavby, instalace a představení, chodí pochopitelně v bizarních kostýmech a jezdí ve fantastických vozidlech. S českým Cybertownem má Burning Man společné to, že program si tu vytvářejí sami účastníci.
Odlehčeno černým humorem
"Mně se nejvíc líbí, že tady v Bratronicích se můžeš stát kýmkoliv, koho si vymyslíš. Někdo se dobře cítí v odrbaném kostýmu nájezdníka pustiny, jiný má blíž ke kyberpunku. Vyrobí si šílený keyboard a pak s ním tady lidi oslňuje," poznamenává čtyřiatřicetiletý Ondřej Kocman z Kutné Hory s přezdívkou Bóža, člen vítězného týmu juggerů zvaného Hell Smokers. Dřív se věnoval historickému šermu. Předvádění "living history" ve stále stejném povinném kostýmu ho prý ale začalo nudit, "living future" Cybertownu mu připadá zábavnější. Protože nikdo přesně neví, jak budoucnost bude vypadat, zvláště po nukleární válce, při vytváření kostýmů se fantazii meze nekladou.
Konec světa, jehož různé varianty účastníci festivalu v Bratronicích přehrávají a baví se tím, se po loňském únoru mnohým postapokalyptikům začal jevit jinak. Organizátor Cybertownu Lukačko/Reziel vzpomíná, že po ruské invazi na Ukrajinu a Putinově vyhrožování jaderným úderem dokonce zvažovali, že festival zruší. "Hodně jsme o tom diskutovali, přípravy to zablokovalo asi na měsíc. Báli jsme se, kam až vývoj na Ukrajině vyeskaluje, a říkali jsme si, že v takové situaci nebude pořádání postapokalyptického festivalu nejvhodnější," vypráví. Nakonec se ale rozhodli v přípravách pokračovat. "Lidi se i v takovéto době potřebují bavit," podotýká.
Jeho osobně prý potěšilo, že drtivá většina členů pořádajícího spolku Raketová základna Bratronice - což je několik set lidí - se shodla na podpoře Ukrajiny, přestože si Cybertown zakládá na tom, že je apolitickou akcí. Na festivalu se loni i letos prodával suvenýr v podobě mechanické modrožluté slunečnice. Kdo ji koupil, mohl určit, zda jeho peníze půjdou na humanitární pomoc Ukrajině, či na nákup zbraní. O dezinformační scéně nebo o kybernetické válce zde přednášel Otakar Foltýn, poradce prezidenta Petra Pavla.
"Samozřejmě že asi všichni, kdo se věnují dystopickému kyberpunku nebo tématům postapokalypsy, si uvědomují, že realita po skutečné katastrofě bude hnusná a člověk velmi rychle zahyne," zamýšlí se dlouholetý fanoušek postapa Janovský/Nerion v polní čajovně vedle bazaru s kovošrotem. "Ale pro nás je postapo a kyberpunk hlavně zábava, únik do romantizované virtuální reality odlehčené černým humorem. Máme to podobně jako ti, co si hrajou na rytíře, ale skutečný krutý středověk, kde střeva tekla proudem, by zažít nechtěli."
I ajťák Jan Šplíchal z vítězného kmene Wasteland Wolves dodává, že lidé do Bratronic nejezdí, "aby načerpali informace o tom, jak přežít apokalypsu". Muž, který si podle svých slov dá hodně záležet na tom, aby jeho kostým vypadal náležitě dystopicky, a doplňky po celý rok vyhledává na různých bazarech a blešácích, zmiňuje ještě jeden rys akce, jež může někomu zvenčí připadat třeba i podivná: "Člověk si sem prostě jede užít v komunitě lidí, kteří nemají předsudky."
Text původně vyšel na hn.cz
