jakarta, město, indonésie

První facku dostanete hned po výstupu z letištní haly. Ovzduší v Jakartě nečicháte - spíše žvýkáte. Je to hutná směs vlhkosti, horka, výfukových zplodin z milionů motorek a všudypřítomné nasládlé vůně hřebíčkových cigaret.

Svět nyní sleduje novou statistiku OSN - Jakarta s 42 miliony obyvatel předběhla Tokio a stala se nejlidnatějším městem planety.

V Indonésii, kam se odstěhovala za láskou, už osm let žije, a Jakartu zná spíš z nutnosti než ze zalíbení. "Nejezdím tam ráda," říká bez zaváhání. "Město je zahlcující a vyčerpávající. Do Jakarty jedu, jen když musím - na úřady nebo pro rodinu na letiště," říká a dodává, že i tak zvládá odhalit její pravou tvář: lesk center mísící se s chaosem periferií.

Své první kroky v Jakartě si pamatuje živě. "Na dámských záchodech jsme stály frontu, ale zároveň se všechny ženy předbíhaly. Jakmile jedna žena vyšla ven, v jedné kabince najednou byly rovnou tři. Takový malý mikrosvět bez pravidel. A přesně tak jsem pak vnímala celou Jakartu," směje se.

Její smích však neubírá na vážnosti reality: město je nepřehledné, hutné a člověka vtáhne do víru, ve kterém nemá šanci stát stranou. O osudu města rozhodují nejen jeho obyvatelé, ale i ti, kteří se do něj valí z celé země. Každý rok tisíce nových lidí. "Pro mnohé je Jakarta příležitost," vysvětluje Pavla. "Minimální mzda je výrazně vyšší než u nás na vesnici. Takže to berou jako oběť pro rodinu. Přestanou spát doma, žijí v kancelářích nebo v autech. Ale pořád je to lepší než nic," přibližuje.

"Nemyslím si, že Jakarta má drsné čtvrti a pak ty lesklé. To město je jeden celek," tvrdí Pavla, jejíž Indonésie nevypadá jako Jakarta. Žije na okraji vesnice, uprostřed rybníků. "Otevřené dveře, zelené okolí, čerstvý vzduch - to si v Jakartě neužijete. Tam bez klimatizace nevydržíte," dodává.

Návštěva metropole je tak pro ni útok na smysly.

"Nebojím se tu. Každopádně nejdu nebezpečí naproti," říká.

A jak podle Pavly přežít nejlidnatější město světa? "Podceňte polohu ubytování a máte zkažený pobyt. V Jakartě se nepočítají kilometry, jen čas. Hodina jízdy pro pár kilometrů je normální. A určitě u sebe mějte vodu, nabitý telefon a nejezděte v dopravních špičkách," radí.

"Cizinec tu za tři dny vidí víc než někteří místní za roky. Ale málokdo pochopí, proč tu lidé zůstávají. Pro ně je Jakarta příležitost a zároveň oběť," uzavírá.

Když OSN letos přepsala mapu urbanizace, možná tuto zprávu svět četl jako další novinku v záplavě statistik. Jenže Jakarta na prvním místě není jen číslem. Jde o příběh současnosti: o lidech, kteří kvůli rodině opouštějí domovy, o městech, která rostou extrémní rychlostí, o kontrastech a o zemi, kde se i uprostřed šíleného smogu lidé stále dokážou usmívat.