"Asi v osmnácti jsem si začala uvědomovat, že stylem, jakým žije většinová česká populace, žít nechci. K největšímu obratu mě nicméně přivedla nemoc před několika lety, kdy jsem několik měsíců z neznámých důvodů trpěla zvýšenou teplotou. Lékaři do mě cpali antibiotika, která vše jen zhoršovala," popisuje 32letá Ilona, která se mimo jiné živila jako fotografka nebo produkční v brněnské galerii.
"Tehdy jsem pochopila, že pokud se mám vyléčit, nemohu řešit jen aktuální stav, ale pátrat po příčině," zamýšlí se žena, která má i v lednu opálenou tvář. "To mě přivedlo k celostní medicíně. Díky ní jsem automaticky začala přemýšlet jinak o svých prioritách, o svém těle a o stylu života," vzpomíná na okamžik, který změnil její dosavadní způsob přemýšlení. "Byla jsem ve stresu, pořád jsem se za něčím hnala. Došlo mi, že pokud se mám cítit dobře, musím tohle změnit," říká Ilona, která se díky změně stravy a čínské medicíně teplot a zánětů po několika týdnech zbavila.
Nechci být křeček v kolečku
Na La Palmu přijela poprvé před čtyřmi lety na dovolenou, během níž potkala díky společným známým Jonáše, který na ostrově tehdy už tři roky žil. Sám se na slunný kanárský ostrov přestěhoval po 12letém pobytu v Irsku. "Říkal jsem si, že systém, v jakém žijeme, trochu nedává smysl. Je to taková hra a manipulace, kterou většina lidí nevidí, protože ji vidět nechce," popisuje na posteli v jeskyni, kterou s Ilonou společně obývají.
"Evolučně jsem došel k tomu, že nechci žít jako křeček v kolečku, vydělávat na své sociální jistoty pět dní v týdnu a zbytek proležet na gauči u televize v paneláku a La Palma díky svému podnebí umožňuje život s nižšími finančními nároky na běžný život," popisuje 43letý Jonáš.
"Na ostrově je spousta jeskyní, které jsou přetvořené na útulné plnohodnotné domovy. Dřív takhle lidé žili úplně běžně, protože díky teplému klimatu v některých částech ostrova nepotřebujete přes zimní měsíce topit," vysvětluje Jonáš, který na La Palmu poprvé přijel jako turista před deseti lety a zamiloval si alternativní styl života, který je díky teplému podnebí přirozeně více spjatý se zemědělstvím a soběstačností.
Máme všeho tolik, kolik potřebujeme
Jeskyně, ve které žijí, se nachází na pozemku místního lékaře, homeopatika a farmáře Nona. Zatímco on jim poskytuje prostor k bydlení, Ilona s Jonášem mu pomáhají s prací na fince neboli malé farmě, dělají manuální práce kolem domu a na jeho pozemcích. "Vše považujeme za výměnu energie, takže bych řekla, že máme všeho tolik, kolik potřebujeme," říká Ilona, která také fotí a točí pro jednu malou farmu, která exportuje ovoce do Evropy, a příležitostně si vydělává ještě PR a digitálním marketingem.
Nono má jako jeden z mála farmářů na západní straně ostrova bio certifikát, ovoce tak dodává do místních bioobchodů a trhů s lokálními produkty. Ilona a Jonáš mu s finkou a pozemky pomáhají každý v průměru 20 hodin týdně. Protože na La Palmě není zimní období, stromy a rostliny plodí po celý rok a to, co společně s Nonem vypěstují, mohou také využít pro vlastní spotřebu a být tak víceméně soběstační.
Jeskyni začal přetvářet před pěti lety
Jeskyně se nachází sto metrů od Nonova domu a přístup do ní není pro každého. Schází se do ní po úzkých serpentinách, které stejně jako jeskyni Jonáš vybudoval s pomocí známých a přátel na ostrově, přičemž takové výpomoci se na ostrově říká "gallofa". Jeskyni začal přetvářet před pěti lety a její budování je stále v procesu.
"Základní přebudování trvalo přibližně šest měsíců. Kutali jsme, přemisťovali kameny, nosili je ven, třídili a pak je zase nosili dovnitř a stavěli jsme z nich zdi," vypráví Jonáš, zatímco si k němu na postel lehne pes Luka a jedna z pěti koček.
V jeskynním domě mají výklenek s matrací pro hosty, postel, stůl, police, truhly a malý kuchyňský kout s plynovým vařičem. Před jeskyní si vybudovali venkovní posezení, sprchu s karmou na plyn, dřez a tři terasy. Elektřinu, internet i vodu sem zavedli z Nonových pozemků. Jedna z teras slouží jako záhon na zeleninu, na jiné má Ilona matračku, na které medituje, odpočívá nebo se večer dívá na hvězdy, kterými je La Palma vyhlášená.
Nejhorší je čůrání za deště
Do budoucna plánují dodělat ještě venkovní kuchyň s kamennou pecí na pizzu a chleba, malý zahradní úložný prostor na nářadí a ještě jednu terasu s posezením. Také by chtěli druhou část jeskyně, která teď slouží jako sklep, přetvořit na druhou místnost. Kompostovatelný suchý záchod využívají u Nona a právě chození na záchod je jediný diskomfort, který Ilona na životě v jeskyni pociťuje.
"Nejhorší je čůrání za deště. I když chodíme na malou tady v blízkosti jeskyně, nesnáším to. Musím si obléct pláštěnku nebo jít nahá, abych se pak jenom utřela do ručníku," směje se. "Otázka podle mě nicméně je, co vůbec považujeme za komfort," navazuje na její slova Jonáš.
"Je komfort to, že sedíš doma u televize, piješ pivo a chodíš do práce pět dní v týdnu a máš pět týdnů dovolené? Nebo je spíš pohodlí to, že žiješ v souladu s přírodou, což je ve výsledku zdravější a smysluplnější? Lidé tíhnou k jistotám, ale co je opravdu jistota? Získáme jistotu ve vnějších a materiálních věcech, nebo bychom si ji měli vytvářet spíš uvnitř sebe?" klade řečnické otázky, zatímco v pozadí hraje Paul Simon.
O ostrově chtějí natočit dokument
Alternativní styl života Jonášovi i Iloně umožňuje mít na sebe víc času. Ilona jej tráví seberozvojem, čtením a poznáváním nových pohybových aktivit od jógy, volného tance až po terapii zvukem. Zároveň se věnuje rozvoji a samostudiu ve fotografii a audiovizuální tvorbě. "Nejvíc mě ale baví prohlubování zkušeností a znalostí v zemědělství," popisuje.
Společně také cestují po ostrově, objevují nová místa a schází se s místními hudebníky, se kterými Jonáš jamuje. Od malička hraje na akordeon. "Proč? Nevím, protože to chtěli rodiče," odpovídá.
Možnosti, které ostrov nabízí, chtějí ukázat také v dokumentu, na němž už postupně pracují. "Chceme v něm představit jednotlivé příběhy místních a přistěhovalců. La Palma je svým podnebím příznivá pro alternativní život, který je zde pro jistou komunitu lidí typický," říká Ilona a dodává, že zároveň pracují na projektu, který se bude zaměřovat i na oblast zemědělství. "Bude se jednat o jednotlivé videopříběhy, které zachytí různé přístupy zemědělství a život samotných zemědělců," popisuje a svěřuje se se svými dalšími plány.
"Líbilo by se mi tady vytvořit malé environmentální centrum pro lidi, kteří se zajímají nebo studují tropické plodiny a chtějí s nimi osobně pracovat," pokračuje Ilona. "Mohli by se tady o nich učit v jejich přirozeném prostředí ve styku s konkrétními farmáři. Centrum bych chtěla také propojit s galerií volného umění a umělci i hudebníky, kteří by sem mohli jezdit na letní rezidence tvořit a vystavovat svá díla," říká.
Nejsme hipíci
Oba nesouhlasí s tím, že by byli hipíci, kteří nechtějí pracovat. "Takové přemýšlení a nálepkování je způsob myšlení, který nám někdo vštěpil skrze systém a vzdělávání," přemýšlí Jonáš. "Často jsme přijali způsob života, který nám není vlastní. Jsme domestikovaní dělníci. V pozadí si přitom někde uvědomujeme, že nám v tom není dobře, že to pro nás není přirozené. Skutečnost, že někdo negativně nálepkuje náš styl života nebo jej odmítá přijmout jako normální, jen vypovídá o úrovni svobody, která v naší společnosti očividně není," říká rezolutně vysoký čtyřicátník.
La Palmě se přezdívá blázinec bez střechy právě kvůli míře osobní svobody, kterou ostrov nabízí. "Mohu tady být víc sama sebou. Necítím se divně, když běhám po pláži, hraju si. Nemusím se hlídat, ať už je to při tanci během jamu nebo když jsem nahá u moře. Na ostrově žijí lidé úplně jinak než v Česku. Nejsou uťáplí, tady si dovolí být, jací chtějí být, beze strachu, že je bude někdo soudit nebo považovat za divné. Lidé si tady život prostě chtějí užít, nechtějí jen přežívat," uzavírá Ilona.
