"Ručičky, nožičky, jestlipak víte, co děláme? Válíme se," lebedil si bývalý voják Servác ve Třech veteránech, když ulehl na pryčnu. Příležitost lehnout si na záda a nemuset nic dělat byla ve známé pohádce vysloužilcovou hlavní životní motivací. Každoroční soutěž v nepřetržitém ležení v Černé Hoře by postavě jistě vyhovovala.
Černohorský "Servác" se jmenuje Zarko Pejanvic a šedesátihodinový odpočinek ho nijak nevyčerpal. "Věřte mi, že to nic nebylo, ještě jsem se ani nerozehřál," svěřil bezprostředně po vítězství místním novinám. Kromě peněz vyhrál také vyjížďku na raftu, oběd pro dva v nedalekém městě Podgorica a víkendový pobyt ve folklorní vesnici Černá Hora. O události informuje server Unilad.
Odpočinkový borec vítá, když ho během soutěže přijdou podpořit diváci, největší chybou je podle něj ale pozvat někoho z rodiny. "Když dorazí rodinní příslušníci, je velmi náročné nevstat," vysvětluje. Soutěž se konala pod korunou stoletého javoru, déšť ale vytrvalce vyhnal do nedaleké chaty. Přestože se Pejanvicovi podařilo zvítězit, rekordu z minulého roku se ani nepřiblížil. Loňský vítěz Dubravka Aleksic se od země neodlepil úctyhodných 117 hodin.
Otázka, která každého zajímá
Otázka, která se neodbytně vynoří v mysli každého, kdo by o mistrovství na zádech snad uvažoval, se týká možnosti si odskočit. Před dvěma lety byla pravidla neúprosná. Účastníci nesměli vstát minimálně 52 hodin. Do té doby tento čas také představoval maximální rekord.
Od loňska si ale soutěžící smí dojít na záchod už po osmi hodinách, což umožnilo laťku posunout o hodně výš. Kromě dozoru nad vyměšováním ale limity nejsou tak přísné. Během měření sil ve vodorovném sportu smí borci pít, jíst, krátit si dlouhou chvíli prostřednictvím telefonu, laptopu a rozhodčí nepokutují ani čtení knížky.
