Milan Dzuriak. | Foto: Jakub Plíhal

Mladí filantropové: Milan Dzuriak

Patřil ve svém věku k nejlepším skokanům do výšky v republice. Jeho snem byla olympiáda, jenže přišla rána. Lékaři mu v 18 letech diagnostikovali nemoc kyčlí a krátce na to i velmi bolestivou a neléčitelnou Bechtěrevovu chorobu.

Vyrazil na svou první Cestu proti bolesti. Rozhodl se na kole objet Česko a žádat lidi, aby posílali peníze na dobročinnost. Doktoři ho varovali, že si touto akcí prohloubí svou nemoc, což se do jisté míry i stalo.

A důvod? "Chci, aby si lidi, kteří se o tom na sociálních sítích nebo v médiích dozvědí, řekli: 'Ty vado, blázen! Ten se zničí, to je magor, to chci vidět!'. Mé aktivity totiž začnou sledovat a pak už je to pro mě člověk, který může přispět, sehnat sponzory nebo pomoct s organizací. Tak to tady v Česku prostě funguje. Lidi jsou škodolibí a těší je neštěstí druhého, ale dá se to i pozitivně využít," řekl před časem v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Jeho kamarád Matyáš, který trpí svalovou dystrofií, snil o tom, že se podívá do Paříže. Zdeněk zase chtěl nový elektrický vozík, protože bydlí na kopci a rodiče se s ním museli tahat znovu a znovu nahoru. Obě přání Milan Dzuriak s příspěvky od dárců splnil.

Ve svých dobročinných expedicích ale pokračoval dál. Jeho druhá cesta vedla pěšky ze Sněžky do rodného Jirkova. Pochod mu opět podlomil zdraví. Na plnění snů ostatním nemocným vybral 190 tisíc korun. Jeho Cesta proti bolesti měla i jeden nečekaný dopad. Milan probudil severočeský Jirkov, kde žít není vždycky snadné. Čekalo na něj plné náměstí.

Více čtěte zde