reklama
 
 

Jak "dýchá" metro? Nová kniha popisuje výdechové komíny pražské podzemní dráhy

8. 11. 2017
Chodíme kolem nich bez povšimnutí, často ani nevíme, k čemu slouží. Výdechové komíny pražského metra ale nejen dokumentují vývoj české architektury od 70.let, ale rovněž jsou důležitou součástí veřejného prostoru. Za jejich realizací navíc stojí přední architekti své doby. Právě těm vzdává hold právě připravovaná kniha Nádech výdech bývalého novináře Jana Charváta.

K neobvyklému koníčku - mapování architektury výdechových komínů pražského metra - se milovník podzemní dráhy, architektury a bývalý novinář Jan Charvát dostal už v dětství. Jeho první dobrodružné výpravy za poznáním se konaly právě v pražském metru.

"Když jsem jako dítě objevoval Prahu, dokázal jsem i osm hodin v kuse jezdit metrem. Pak mě to naštěstí pustilo," vypráví. Po dvou letech intenzivních příprav tajemství pomyslných plic odkryje i ve čtyřsetstránkové publikaci s názvem Nádech výdech. Ojedinělá kniha vyjde v nakladatelství BiggBoss do Vánoc.

Publikace je kurátorským výběrem těch nejzajímavějších výdechů postavených do roku 2000 z celkové stovky realizovaných. Mnoho z nich už zaniklo či bylo vestavěno do nových budov, o osudu některých dalších není jasno.

Výdechy většinou nikdo nevnímá a v drtivé většině okolo nich chodíme řadu let bez většího zájmu, aniž bychom vůbec věděli, čemu vlastně slouží. Za jejich realizací nicméně mnohdy stojí i přední architekti a sochaři.

Jde například o architekta Františka Cubra, který se podílel na přípravě Expa v Bruselu, autora Nuselského mostu Stanislava Hubičku nebo autora budovy Podniku zahraničního obchodu Centrotex na stanici Pražského povstání Václava Hilského. Průduch na náměstí Jiřího z Poděbrad zase navrhl sochař Petr Šedivý, který konkrétně pro výzdobu pražského metra vytvořil několik děl. 

"Jezdí se za architekturou do Benátek, do Říma nebo Paříže, přitom se stačí pořádně rozhlédnout kolem sebe. Jako bychom byli ranění slepotou, což se samozřejmě netýká jen výdechů, ale architektury všeobecně," dodává a výdechy popisuje jako vyústění dobové architektury na povrch. Reprezentují se tak aktuální architektonické trendy.

Například na lince C, která vznikala jako první, je podle něj patrná podoba s metrem v Moskvě, ale také vliv "bruselského stylu" nebo brutalismu. Novější stanice na "béčku" jsou pak ovlivněné postmodernou. "Výdechy zkrátka dokumentují vývoj české architektury od 70. let dál," dodává Charvát. 

Připomíná i architektonickou a výtvarnou kvalitu provedení. I díky tomu, že o podobě jednotlivých stanic a linky metra bylo jasno již 15 let před zahájením výstavby. 

"Každá trasa metra tehdy vznikala na základě takzvaného výtvarného libreta, což je mimochodem něco, co v současnosti velmi chybí a řada odborníků i část veřejnosti to kritizuje," podotýká Charvát a připomíná kritizovanou podobu nových stanic metra D. 

Součástí zmiňovaného libreta bylo nejen barevné, ale i výtvarné pojetí nebo výběr materiálu. 

Součástí publikace jsou historické fotografie, nákresy, archiválie i vzpomínky  žijících architektů pražského metra. Autorsky se na ní podílel bývalý novinář Jan Charvát, fotograf Jan Třeštík a grafik Jan Matoušek. Část financování knihy je zajištěna partnerským způsobem, část se vybírá na Hithitu.

autor: Petra Jansová | 8. 11. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama