Právě tady nacisté podrobovali politické vězně brutálním výslechům.
Nedaleko Národního muzea a Hlavního nádraží stojí výrazná budova ve stylu konzervativního neoklasicismu. Ta zde vyrostla mezi lety 1922-1927. Projekt dostal na starost architekt židovského původu Max Spielmann. Ten se postupem let stal dvorním architektem rodiny Petschkových.
"Petschkova rodina byla nejbohatší v této zemi. Historie toho bohatství spadá už do 19. století, kdy Ignaz Petschek v Ústí nad Labem založil velkou firmu. Potom se stal vlastníkem celé řady dolů, tato tradice potom pokračovala i ve 20. století, kdy například třetina německých uhelných dolů patřila právě Petschkovým. Jedna větev té rodiny, která působila v Praze, si potom založila vlastní banku. To bohatství, ten úspěch je tu vidět na každém detailu, na každém kroku," vypráví historik architektury Zdeněk Lukeš.
Podívejte se také na to, čím je výjimečný Bankovní palác Koruna
Zmínit můžeme táflování na chodbách, křišťálové lustry a další dekorace ve stylu moderního klasicismu. Prostory, kde sedělo vedení banky, jsou vyzdobeny s maximální péčí. Vidět zde můžeme například antické hlavice, kazetový strop a zdobené lustry. Vše dávalo klientům banky najevo, že její majitelé jsou velice zámožní.
"Technické zázemí takové budovy je velice zajímavé. Nádherné mramorové desky, na kterých jsou budíky a další zařízení. Tady byla také klimatizace, což ve své době bylo něco zcela nevídaného a také zde byl systém potrubní pošty. Některé detaily zůstaly zachovány, stejně tak je zde funkční páternoster," popisuje Lukeš.
Kruté výslechy i rozsudky smrti
Rodina Petschkových včas poznala, že se blíží nebezpečí, palác prodala a odcestovala do zahraničí. Po dobu války si Pečkárnu vybralo za své sídlo gestapo. Ze sejfů se staly vězeňské kobky, ve kterých probíhaly kruté výslechy. Jedním z těch, na které si gestapo došláplo, byl i Pavel Macháček, který ukrýval svého židovského spolužáka.
"Musel jsem si lehnout na stolek, esesák měl hůl asi metr dlouhou a tou jsem začal dostávat výprask. Nejdřív přes kalhoty, pak na holou. Napočítal jsem sto šedesát devět ran, pak už jsem nepočítal, musel jsem se soustředit na to, abych nekřičel," popsal Macháček průběh výslechu v rámci projektu Paměť národa.
V Pečkárně byla také uvězněna Inka Bernášková, jedna z vydavatelek časopisu "V boj". Podrobena byla krutým výslechům, neúspěšně se pokusila o sebevraždu. Popravena byla v srpnu roku 1942.
Dnes je z paláce administrativní budova patřící ministerstvu průmyslu a obchodu. Pohnuté dějiny a osudy statečných Čechoslováků připomíná pamětní deska na budově i místnost, kde zatčení čekali na výslech.
"Místnosti se říkalo biograf. Tady byli dozorci, kteří je mlátili, a oni se dívali na tu prázdnou bílou zeď. Proto ten název biograf. Dnes je zde památník, který připomíná oběti nacistického teroru v průběhu druhé světové války," dodává závěrem Lukeš.
