Do velkorysé užitkové zahrady v jihočeské vesnici Kamenná Lhota, která původně náležela sousedícímu zámku, zasadil architekt Jan Žaloudek svůj vytoužený dům a vytvořil jeden z nejkrásnějších a nejzajímavějších architektonických počinů české scény. Dům Oskar je pojmenován po kosmopolitním skladateli Oskaru Nedbalovi, který v nedalekém zámku zkomponoval operetu Polská krev. Genius loci umocňuje torzo barokní stodoly, kamenná zeď lemující rozlehlý pozemek a staleté vzrostlé stromy.
Architekt nemovitost obývá společně se svou manželkou, kunsthistoričkou a spisovatelkou Jolantou Trojak. Manželé dlouho toužili po místě, které bude posilovat jejich duševní pohodu a zároveň probouzet jejich kreativitu. Společně, s důrazem na každý detail, stvořili místo, kde se i ty nejobyčejnější denní úkony stanou zážitkem. Pár je přesvědčený, že svébytný mikrokosmos, kde se dobře spí, čte, stoluje i tvoří, funguje v symbióze s vesmírem za okny.
Meditativní charakter a úcta k tradicím
Vzhled domu podmínila lokální topografie spolu s omezeními plynoucími z faktu, že stavební pozemek je kulturní památkou. Architekt cílil na to, aby objekt nezastiňoval přilehlý zámek a byl přirozeně zasazen do krajiny a historického kontextu. Formální inspirací mu byla kaple, tedy sakrální stavba, která ve vesnici chybí. Žaloudek pracoval s kontrasty a propojil staré s novým, interiér s exteriérem a harmonicky se snažil propojit i dokonalost s nedokonalostí.
Stavba je vytvořena s respektem k tradicím a tvarosloví lokálních hospodářských objektů. Perforované zdivo s otvory pro prostup světla a vzduchu, které lze nalézt v okolních historických objektech, je hlavním výrazovým prostředkem. V jižní štítové stěně slouží jako slunolam i jako vzor dřevěných stínících panelů na ostatních fasádách. Kompaktní forma domu je na fasádách prostoupena nikami. Niky vytvářejí vstupní zádveří a pobytové lodžie s možností zastínění. Dům lze podle potřeby široce otevřít do krajiny a spojit tak jeho rezidenty se světem, nebo uzavřít a podtrhnout tak jeho meditativní charakter.
V hlavní roli světlo
Světlo a jeho průniky se staly velkou dominantou celé stavby, protože navozují přímo mystickou atmosféru. Bytí v domě je bezprostředně napojené na přírodní cykly a pohyb denního světla.
Z hlavního společenského prostoru a ložnice lze pozorovat východy slunce a měsíce. Jižní fasáda s perforovaným štítovým zdivem a impresivním kruhovým oknem zprostředkovává kontakt společenského prostoru se dvorem a ruinou stodoly. Zaklenutá nika v severním štítu přináší světlo do ložnice, koupelny a technického zázemí a svým tvarem navazuje na zakřivené formy blízkého barokního zámku. Malé otvory střešních oken prosvětlují bílou kompaktní jeskyni.
Prostup slunečního světla do interiéru je možné v průběhu dne regulovat pomocí bílých stínicích panelů. Místnost zalitá přímým slunečním svitem se tak během pár minut promění na magický uzavřený prostor, ve kterém si světlo hraje se stínem. V noci se světelný vektor obrací a dům díky prosvětleným nikám září do krajiny. Jeho vnitřek osvětlují bílá minimalistická svítidla, která doplňují lampiony z japonského ručního papíru washi a praskající oheň v kamnech.
Sakrální i umělecké prvky a lákavá pozvánka
Teplý interiér s oblými tvary kontrastuje s bílým exteriérem. Hlavní prostor překvapí velkoryse klenutým stropem, jehož výška dosahuje sedmi metrů. Velikost prostoru tak ještě více umocňuje sakrální nádech stavby. Plochy bílé štukové omítky a velká hliníková okna podtrhují odhmotněný charakter. Další parafrází chrámové architektury je dvoumetrové kruhové okno prorážející jižní štít domu.
Šperkem interiéru je zakřivená dřevěná kuchyně s ostrůvkem z indické žuly shivakashi, který je středobodem všech denních rituálů manželů. V jižní části prostoru se nachází jídelna s dubovým stolem a židlemi, na nějž ze zdi shlíží řezba Madonny z počátku 19. století. Naproti je situovaná relaxační část s dlouhou pohovkou. Sezení nabízí výhledy do krajiny i do dvora. Pohovku rámuje tapisérie z nebarvené ovčí vlny.
Ve spodní části domu se kromě hlavní místnosti nachází koupelna, toaleta, technická místnost a jedna z ložnic. Celým domem se prolíná dřevěný a kamenný nábytek, který byl vytvořen na míru podle návrhu architekta. Horní patro je koncipované jako samostatný apartmán s ložnicí, koupelnou a ateliérem. Na rozdíl od přízemí, které zůstává v bezprostředním kontaktu s venkovním světem, tvoří podkroví uzavřený oblý prostor vhodný k přemýšlení, čtení a tvorbě.
Umění hraje v životě manželského páru velkou roli. Proto se v domě nachází hned několik zajímavých děl. Ve vstupní chodbě návštěvníky uvítá dřevěná ceremoniální maska z Gabonu. V hlavní místnosti se vyjímá například africká stolička vyřezaná z jednoho kusu dřeva a autorská keramika Martina Hanuše. V patře se na travertinových podstavcích vyjímají kamenné sochy Vandy Hvízdalové. Ložnici zdobí japonské panneau z 19. století, velkoformátový obraz Antonie Stanové a sochařské objekty Michala Janigy. Podkroví a ložnici osvětlují sochařské lampy Akari designéra Isama Noguchiho. Nedílnou součástí domu je i rozsáhlá sbírka knih o umění.
Majitelé si tuto designově i stavebně propracovanou nemovitost nechtějí nechat pouze pro sebe. Do unikátního Gesamtkunstwerku zvou buď formou klasického pronájmu, nebo uměleckých rezidencí, pop-upů a workshopů. Těší se, že kolem domu vznikne podnětná komunita kreativních a inspirativních lidí.
