Rozhovor – Pětadvacetiletý grafický designér Artiom Pituşcan pochází z Moldavska, v Praze žije šestým rokem. Do Česka si přijel plnit své sny. "Jedním z mých snů bylo Moldávii opustit. To neznamená, že by se mi tam žilo špatně, nebo že bych se nemohl prosadit tam," vysvětluje.
Nejvíc mu totiž vadí povaha Moldavanů. Nezdraví a nepoužívají slova jako "děkuji" a "prosím". "Navíc jsme velmi praktický národ, umělecké dílo se oceňuje tak, že se spočítá, kolik autora stálo ho vyrobit. Malíř třeba na svém obrazu nemůže vydělat, protože jeho cenu tvoří tržní hodnota jednoho štětce a kyblíku s barvou. Proto jsem se vydal do světa, aby si mých výtvarných schopností a kreativity někdo všiml," říká.
Tím světem se pro něj stala Praha. Vystudoval tu vysokou školu, pracuje v prestižní reklamní agentuře a naposledy se podílel na originálním projektu Jackova kytara, která se bude dražit na Aktuálně.cz již 20. února.
Artiom se naučil česky, přijal zdejší kulturu... Zkrátka sem zapadl. "Když už jsem tady, musím respektovat zdejší jazyk a tradice," tvrdí.
Aukce Jackovy kytary
Dražba proběhne v pondělí 23. února od 16 hodin na Aktuálně.cz a ukončena bude v poledne 9. března.
Aktuálně.cz: Proč jste si vybral zrovna Českou republiku? Francie, Anglie nebo Německo vás nelákaly?
Artiom Pituşcan: Musím přiznat, že to bylo nejimpulzivnější rozhodnutí v životě. Asi před šesti lety jsem měl v Praze známé, od kterých sem slyšel jen samé dobré věci. Týden po bakalářské obhajobě v Kišiněvu jsem byl už v Praze. Teď když o tom přemýšlím, tak mi podobné chování přijde iracionální, ale nelituju toho. Praha mě okouzlila architekturou a klidem, po kterém jsem po devatenácti letech v "jižním státě" tak moc toužil.
A.cz: Takže na Západ vás to netáhne.
Moc ne. V Česku se cítím celkem dobře, Češi mi přijdou pohodoví, i když by s tím většina Čechů nesouhlasila. Ale věřte mi, mám s čím porovnávat. Vím, jak hluční a otravní dokážou být obyvatelé jižních krajin, takže si užívám, jak je Česko bezpečné a klidné. Obecně si myslím, že čím žije člověk severněji, tím je povaha klidnější pohodovější, problémy řeší s "chladnou hlavou". Nejspíš za to můžou nízké teploty. Takže pokud bych se rozhodl ještě někam vydat, tak jedině na sever.
A.cz: Mimochodem, mluvíte skvěle česky...
Čeština je zvláštní jazyk, navíc asi jediný na světě, který má písmeno ř. To mi doposud dělá nejvíce problémů. Od malička jsem měl rád cizí jazyky, znalost polštiny, ukrajinštiny a ruštiny se mi vyplatila, za půl roku mě přijali na vysokou školu. Věděl jsem, že chci v Česku zůstat, bylo důležité, abych si s lidmi rozuměl a neomezoval se jen na komunitu cizinců jako třeba Rusové, kteří si myslí, že si tady vystačí jen s ruštinou. Když už jsem tady, musím respektovat zdejší jazyk a tradice. A taky se to vyplatilo.
A.cz: Co se vám na Češích vlastně tak líbí?
Často slyším, jak cizinci vypráví, že Češi jsou nepříjemní a nechtějí jim pomoct. Nevěřím tomu. Buď to není pravda, nebo mám podezřele velké štěstí, protože se mi to nikdy nestalo. Lidi, co potkávám já, reagují pozitivně na úsměv a jsou milí. Kdybych byl otravný, drzý a v jednom kuse bych blábolil něco rumunsky a očekával, že mi všichni budou rozumět, určitě bych poznal český národ v jiném světle. Ale to platí pro jakýkoliv stát.
A.cz: Pracujete jako grafický designér, za největší inspiraci údajně považujete videohry. Jak to v praxi vypadá?
Každý hledá inspiraci jinde, někdo v hudbě, jiný v knihách a já čerpám nápady z her. Vyhýbám se velkým AAA titulům, které se vyrábějí v korporacích, jsou plné barevných výbuchů a jednoduchého příběhu a střílení. To hráče akorát otupí. Starší a nezávislé hry fungují ale jinak. Nejlepším příkladem jsou hry na jedné z prvních domácích konzolí – Atari, kde hlavního hrdinu reprezentovalo několik pixelů. I když nevyprávěly bůhví jaký příběh, byly lepší než hodně současných titulů, protože využívaly ten nejvýkonnější procesor vůbec – lidský mozek. Tehdy jsme neviděli tečku v televizi, ale dechberoucí vesmírnou loď, ne černou obrazovku s pár pixely, ale nekonečný vesmír s planetami, které jsou pokaždé jiné a mohli jste se na ně ještě dlouho dívat a představit si, jak vypadají, jaká tam je fauna a flóra...
Tím neříkám, že byhom měli hrát jen osmibitové hry, to by bylo až moc hipsterské. Pro mě jsou důležité atmosféra a příběh, dobrým příkladem takovéto synergie jsou třeba The Walking Dead, The Wolf Among Us, Kentucky Route 0, Hotline Miami, The Last of Us, Beyond: Two Souls. Tyto hry vám umožní podívat se na spoustu věcí jinak, a pokud jste tvůrčí osobnost, začnete si zákonitě všímat vlivu her na svou práci.
Jackova kytara
- Na designu kytary se podíleli fanoušci, jejichž návrhy přenesl na tělo nástroje airbrusher.
- Jackovu kytaru vydlabali do kusu dřeva Petr Procházka a Petr Grotzbach. Designovou lahev Jack Daniel's vytvořil světově známý výtvarník Rony Plesl.
- Jackova kytara bude vydražena na Aktuálně.cz v pondělí 23. února od 16 hodin. Aukce bude ukončena v poledne 9. března.
A.cz: Když mluvíte o práci, nedávno jste spolupracoval na projektu Jackova kytara. Jaká přesně byla vaše role?
Prvním krokem bylo stanovit, jak taková speciální kytara bude vůbec vypadat. Jack Daniel's dal proto dohromady mě a velmi talentovanou ilustrátorku Lucii Muchovičovou, abychom se nad celým projektem zamysleli a nakreslili křídou na velkou černou tabuli klíčový vizuál kampaně. Nebylo to vůbec snadné, ale po nejdelším brainstormingu mého života jsme měli přesnou představu, jak Jackovu kytaru na tabuli ztvárnit. Když jsem pak uviděl rozměry té černé plochy, kterou jsme měli za jeden den vyplnit obrazem kytary, nevěřícně jsem se na ni díval a netušil, kde máme začít. Jde o největší plochu, na které jsem kdy pracoval. Díky tomu jsem nebyl jen pouhým hostem projektu, ale i designérem agentury, která celý projekt vymyslela.
A.cz: Už jste hotovou kytaru viděl?
Ano, vypadá nádherně. Airbrusherovi, který přenášel design fanoušků na tělo kytary, se povedlo nakreslit absolutně všechno do nejmenších detailů. Společně s 1500 lidmi jsem strávil nejednu hodinu kreslením ve webové aplikaci, a jsem rád, že jsem na kytaře zanechal taky stopu. To je mimochodem moje nejoblíbenější část příběhu. Co dokázali fanoušci nakreslit s tak jednoduchým nástrojem, je neuvěřitelné.
A.cz: Jackovu kytaru teď čeká dražba na Aktuálně.cz. Za kolik myslíte, že se prodá?
Za co nejvíc! I když je to spíš sběratelský kousek než hudební nástroj, na který bude někdo hrát, poslání Jackovy kytary má mnohem vyšší význam. Peníze z dražby jdou na podporu mladých talentů a někdo díky ní dostane šanci ukázat se a třeba se i dostat, kam chce. Já jsem pět let zpátky takovou šanci dostal a rád bych to oplatil i ostatním.
