Snad žádné datum kromě pátku 13. nerezonuje v lidech tak temně jako 1. září. O reakci: "Hurá, konečně je tu škola, dva měsíce jsem se na ni těšil a nemohl jsem se dočkat!" prakticky nejde zavadit.

Těch, kteří jsou na tomto datu nějak negativně zainteresováni, je mnoho a sociální sítě se koncem srpna plní hlavně jejich povzdechy. 

Žákům a studentům končí letní prázdniny a nastává tvrdý návrat do reality. Na frázi "hola, hola, škola volá" jsou vysloveně alergičtí.

Také učitelé se takzvaně "probouzejí z letního spánku". Také pro ně to není jednoduché. Ač si mnohé děti myslí, že jsou na opačné straně barikády, v názoru na 1. září jsou na tom často dost podobně.

Rodičům začínají krušné dny, kdy musí pro všechny své školou povinné potomky sehnat nejroztodivnější školní pomůcky, oběhat všechny zápisy na kroužky a sladit je nejen s rozvrhy a svými diáři, ale také s diáři otců, babiček a dědečků.

Učitelé možná mají tu výhodu, že na 1. září je už "otužil" poslední srpnový týden, kdy již chodí do práce, snaží se sestavit ideální rozvrh a nezešílet z věčného drnčení telefonu, z něhož se linou stále tytéž otázky: "Už máte rozvrh?", "V kolik se začíná 1. září?" "Koho bude mít 6.A za třídního?"

Pročítá-li si člověk všechny nářky na školu pozorně, zjistí, že škola vlastně nikomu moc nevadí – jen kdyby měla včas rozvrh a nebylo v něm moc vyučovacích hodin, kdyby se do ní nemuselo brzy vstávat a žáci tam nepotkávali učitele a spolužáky. A kdyby tam lépe vařili.

Nicméně 1. září nemusí znamenat jen nástup do školy. Mnozí by raději šli do té školy.

Když už tento tweet narazil na prezidenta Miloše Zemana, i to je jedno z témat, které lidé na sociálních sítích směrem k 1. září řeší.