Tento týden se démonické zlo, skryté pod maskou tančícího klauna Pennywise, vrátilo na plátna českých kin ve filmu nazvaném To Kapitola 2. S dvojnásobným rozpočtem a s bombastičtějšími efekty, ale bez schopnosti skutečně vyděsit.
Stephen King příběh zasadil do fiktivního amerického městečka Derry, v němž každých 27 let dochází ke zrůdným vraždám dětí. Předobraz pro titulní postavu autor zřejmě našel v americkém sériovém vrahovi Johnu Wayneovi Gacym, jenž v sedmdesátých letech minulého století znásilnil a usmrtil více než tři desítky chlapců. Gacy si přivydělával jako klaun, v jehož převleku chodil na večírky i za dětmi do nemocnic.
Na konci prvního filmu To sedm vysmívaných a šikanovaných dětských outsiderů z takzvaného Klubu smolařů přísahalo, že pokud se "To", tedy bestiální entita, do městečka Derry někdy vrátí, oni také. Přestože v dospělosti většina z nich rodiště opustila, v důsledku nových hrůzných událostí jsou po více než čtvrtstoletí nuceni dávný slib naplnit.
Horor To Kapitola 2 není pravým pokračováním filmu z roku 2017, který ústřední aktéry sledoval - na rozdíl od Kingovy předlohy i dvoudílné televizní adaptace z roku 1990 - pouze v jejich školním věku. Nový snímek lze chápat spíše jako druhou polovinu příběhu, v němž krvežíznivému řádění pekelného harlekýna s červenými balonky musejí čelit bývalí dětští vyděděnci, kteří mezitím dospěli.
Nová kapitola souběžně prolíná dvě časové roviny. Současný příběh dospělých "smolařů" je prokládán flashbacky vracejícími se k událostem, které se v městečku Derry odehrály v roce 1989. Někdejší strachy dětí se úzce prolínají s obavami dospělých lidí, nesmazatelně poznamenaných dávnými prožitky i jejich osobními démony, traumaty a fobiemi.
Přestože jsou pod oběma horory podepsaní stejní tvůrci - argentinský režisér Andy Muschietti a americký scenárista Gary Dauberman -, původní snímek vyznívá přesvědčivěji. Kapitola 2 sice formálně naplňuje atributy žánru, zároveň se ale utápí v digitálních vizuálních orgiích na úkor příběhu. Ten navíc diváky již příliš nevyděsí. Prvoplánově strašidelné sekvence tvůrci opakovaně vyvažují odlehčenějšími pasážemi a černohumornými hláškami, čímž snímek nepatřičně posouvají k hororové komedii.
Několik scén se odehrává v zábavním parku a jako hororový lunapark působí i samotný film. Jako by diváci společně s postavami nahodile přecházeli od jedné atrakce ke druhé. V některých komnatách domu hrůzy se možná trochu vystraší, v jiných zasmějí morbidnímu vtípku, v dalších se však budou nudit. Příběh je monotónně postaven na předvídatelných "lekačkách" a opulentních, zároveň však pouťově laciných digitálních tricích.
Dějová linka nového filmu postrádá nosnější dramatický oblouk. Bezmála tříhodinový snímek ztrácí tempo a je roztříštěný. Skládá se z víceméně uzavřených sekvencí, které se buď vracejí do minulosti dospělých postav, nebo přibližují jejich nové souboje s terorizujícím klaunem. Pořadí výjevů by přitom bylo možné proměnit, aniž by to ovlivnilo stavbu příběhu.
Chvílemi se film stává jakousi hororovou antologií, odkazující mimo jiné na starší adaptace románů Stevena Kinga. Nejzřejmější citace připomenou horor Carrie od Briana de Palmy z roku 1976 a Kubrickův film Osvícení, natočený o čtyři roky později. Sám Stephen King, který - byť to nemívá ve zvyku - první část To pochválil, se ve druhé kapitole objevuje v epizodní roli majitele obchůdku.
Plíživě zlověstný děs, příznačný pro Kingovy romány a zejména pro To, v novém filmu vzbuzuje málokterá scéna. Nikoli Pennywiseova hlava na obřích "pavoučích" nohách, ale například sekvence v zrcadlovém bludišti. Anebo scéna, v níž holčička sleduje letící "světlušku" a náhle se z černočerné tmy vynoří dvě bílé klaunské dlaně, které ji polapí. V těchto chvílích se To Kapitola 2 nejvíce přibližuje Kingově rafinovaně znepokojivé atmosféře.
Snímek trpí přepálenou stopáží. Přitom by se na mnoha místech dalo stříhat. Klaunovy útoky se jen úmorně variují a recyklují, matoucí je postava vyšinutého vrahouna uprchlého z blázince. Nepatřičně a samoúčelně brutálně působí i úvodní scéna, v níž několik homofobních grázlů brutálně zmlátí a do řeky hodí mladého homosexuála. Tento zločin, inspirovaný skutečnou vraždou z roku 1984, sice ve své knize reflektuje i Stephen King, ve filmu ale nemá dohru.
Podstatnou část novinky zaplňují flashbacky z dětství hlavních postav. Tvůrci při nich využili i scény vystřižené z prvního dílu. Důležitých, byť kontroverzních sexuálních pasáží z Kingova mnohovrstevnatého románu, popsaných především v kapitole Láska a touha, se však diváci znalí předlohy nedočkají ani tentokrát.
Díky spontánním výkonům digitálně "omlazených" dětských herců, kteří za dva roky od natočení prvního filmu zjevně povyrostli, nechybí nostalgickým vzpomínkovým scénám hravost a vtip. Pečlivě odpozorované vztahy mezi pubertálními dětmi i jejich šťavnaté verbální pošťuchování tak zůstávají nejsilnější stránkou prvního i druhého filmu.
Neznamená to, že by dospělí herečtí představitelé "smolařů", v čele s Jessicou Chastainovou známou z trilogie Zmizení Eleanor Rigbyové nebo z filmu Úkryt v zoo, byli herecky nevýrazní. V konfrontaci s mladšími kolegy však nejsou tak bezprostřední, a navíc mezi nimi stejně dobře nefunguje vzájemná chemie.
To Kapitola 2
Režie: Andy Muschietti
Vertical Ent., česká premiéra 5. září
V záplavě předimenzovaných digitálních efektů nemají tolik možnost rozvíjet charaktery postav. Platí to především pro Beverly, jedinou ženu v jinak výhradně mužské partičce, kterou v dětství zneužíval otec. Obdobný model teď Beverly v dospělosti opakuje ve vztahu s násilnickým manželem.
Paradoxně menší prostor než v původním filmu má i Bill Skarsgård, představitel sadistického klauna Pennywise. Vzhledem k tomu, že tvůrci přehnaně využívají jeho inkarnace do různých odpudivých monster, přestává být zákeřně nevyzpytatelným ztělesněním nejtemnějších dětských nočních můr a jejich nejhlouběji zasutých obav. Stává se z něj konvenční digitální bubák s predátorsky rozšklebenou čelistí žraloka.
Jeden z bývalých členů Klubu smolařů se v dospělosti stal spisovatelem, který píše dobré příběhy, ale nedokáže je uspokojivě zakončit. To samé bývá často vyčítáno i Stephenu Kingovi, i v souvislosti s románem To. Druhá část filmové adaptace této předlohy však trpí mnohem více nedostatky.
