Koncerty Nicka Cavea jsou noční můrou epidemiologů. Po dvou letech společenských rozestupů způsobených pandemií zpěvák tento čtvrtek na pražském festivalu Metronome navázal tolik tělesných kontaktů, že to nemá obdoby. Kdykoliv se přiblížil k posluchačům, zespoda se po něm sápaly desítky rukou, které svíral, které ho objímaly, hladily, rvaly, úpěnlivě se ho držely.
„Rekvalifikoval jsem se na keramika, protože koncertování nemá perspektivu,“ konstatuje suše rockový zpěvák a literát Nick Cave v úvodu dokumentu This Much I Know To Be True. Přesto právě hudební pasáže tvoří převážnou část filmu, který do neděle promítají vybraná česká kina.
Carnage znamená krveprolití, přesto je takto nazvaná nová deska australského zpěváka Nicka Cavea opět spíš éterická a povznesená. Členové jeho kapely Bad Seeds jsou rozeseti po světě, kvůli pandemii tak album složil a nahrál pouze s multiinstrumentalistou Warrenem Ellisem. Připomíná i dobu, kdy se o Bad Seeds mluvilo jako o nejnásilnější kapele ve Velké Británii, kde oba Australané žijí.
