Praha – Rok co rok 30. dubna stavíme vatry a "pálíme čarodějnice". Původní symbolické významy se však už z tohoto rituálu vytratily, zbyl z něj jen "velký táborák".
Přitom noc z 30. dubna na 1. května je doslova opředena magií, souboji se zlými silami, vítáním slunce a mnoha dalšími symbolickými významy.
"Oheň zde vystupuje jako element mající očistnou funkci. Zahání zlé duchy, démony, přináší světlo do tmy. Ohňová vatra je také symbolem vracejícího se slunce," říká religionista René Inquort.
Aktuálně.cz: Zvyk pálení čarodějnic přetrvává už od dob Keltů. Jak tento rituál vznikl?
René Inquort: Roční cyklus našich předků byl protkán množstvím zvyků obřadů a slavností, které se vázaly k významným předělům roku. U většiny z nich bylo hlavním společným jmenovatelem ovlivnění, vyladění přírodních zákonů a sil tak, aby byla zajištěna kontinuita života a prosperita - bohatá úroda, hospodářský zdar. S tím souvisí zapalování velkých ohňů, dnes kdekoliv na místě, kde se může sejít větší společnost, dříve na místech kultovních, zejména na vyvýšených místech, návrších a podobně.
A.cz: Jaký symbolický význam předkové ohni přisuzovali?
Vizitka Reného Inquorta
- vystudoval religionistiku na FF UK
- zajímá se o etnologii, zabývá se lidovými zvyky a písněmi
- zpěvák, muzikant, autor písňových textů
- autor textů hesel Velké všeobecné encyklopedie nakladatelství Diderot v oboru etnografie, církevních dějin a populární hudby
- spoluautor textů hesel Ottovy encyklopedie v oboru historie, religionistiky a lidové kultury
- spoluautor čtyřdílné učebnice Občanská výchova pro 6.-9. ročník ZŠ
Oheň zde vystupuje jako element mající očistnou funkci faktickou i v přeneseném významu. Zahání zlé duchy, démony, přináší světlo do tmy, do příšeří, kde jsou - jak je ta čeština krásná - různé příšery. Ohňová vatra je také symbolem vracejícího se slunce, předzvěst slunovratu, příchodu kýženého léta, tedy zlomu roku do té živoucí, rostoucí poloviny.
A.cz: S tímto dnem se pojí i další zvyklosti, třeba přeskakování vatry...
Lidé přeskakovali vatry pro svoji vlastní očistu, také vyhazovali do výše zapálená smolná košťata, jako by ještě více chtěli slunce podpálit, pouštěli zapálená kola z kopce, aby stejně tak slunce přineslo teplo a úrodu do údolí. Postupně se tento zvyk u nás ustálil v podobě pálení čarodějnic. Z množství zvyků zůstalo především postavení velké vatry a pálení figurín čarodějnice, zapalování ohnivých kol se někde zvrátilo do zapalování ojetých pneumatik.
A.cz: Magická moc byla kromě ohně přisuzována i popelu. V co přesně lidé věřili?
Z mnoha interpretací jeho regenerační, životodárné moci si připomeňme třeba jen tu o bájném ptáku Fénixovi, který se stále znovu a znovu rodí ze svého popela. Také popelu z těchto velkých ohňů je přisuzována magická moc a prováděly se s ním rozličné rituální praktiky k zajištění prosperity lidí a dobytka, dobré budoucí úrody a podobně. Ostatně bez ohledu na symboliku platí popel ze dřeva pro svůj obsah od nepaměti za výtečné hnojivo.
A.cz: Církev tuto noc nazvala filipojakubskou podle apoštolů Filipa a Jakuba. Proč?
Dnes je tomu jinak, ale podle starého českého kalendáře ještě na počátku 20. století slavili Filipové a Jakubové svůj svátek 1. května. První květnový den roku 570 byly totiž přeneseny ostatky těchto dvou svatých apoštolů do nově vysvěcené římské baziliky Dvanácti světců. Odtud se noci z 30. dubna na 1. května tradičně říká noc filipojakubská, přestože dnes Filipové slaví svátek 26. května a Kubové 25. července.
A.cz: Této "magické" noci se rovněž říká Valpružina noc. Proč?
Zejména v anglosaském kulturním prostoru se ustálilo toto označení podle svaté Valpurgy (též Waldburgy) narozené někdy kolem roku 710 ve Wessexu. Když byla 1. května roku 870 kanonizována, usoudila církev, že bude tato světice, coby mocná ochránkyně před temnými mocnostmi a zlými duchy, vhodnou patronkou k přeznačení pohanských zvyků konaných v předvečer jejího svátku.
Někteří znalci historie ovšem zastávají názor, že Valpurga byla původně saskou pohanskou bohyní, jejíž význam s postupnou christianizací měla pozdější světice podobného jména překrýt. To v našem prostředí také známe – podle některých interpretací byl podobně význam slovanského boha Svantovita církví potlačen a nahrazen kultem svatého Víta.
A.cz: Jak vidno, se zapalováním ohňů poslední dubnový den se pojí spousta zvyklostí a symbolik. Jak je toto povědomí dnes podle vás silné? Nebo se to už dnes vnímá jen jako "větší táborák"?
Řekl bych, že je bohužel čím dál tím menší povědomí o původu a smyslu mnohých svátků a některé se vytratily úplně. Za něco může čas a proměna tradičního života, vnímání koloběhu času a přírody, za něco může i vědomá ideologie a neochota přemýšlet o smyslu tradičních hodnot. Tak si mnozí například myslí, že Vánoce jsou svátkem nákupů, že velikonoční pomlázka je od slova někoho pomlátit než někoho svěžím jarním proutkem omladit a že do toho velkého táboráku na čarodějnice je třeba přihodit nějakou tu pneumatiku, ať to pěkně čmoudí.
A.cz: I když velká vatra a "moc" ohně přece jen může i dnes působit magicky...
Ano, jistě se najdou místa, kde pálení čarodějnic probíhá s nějakými relikty původního smyslu, a věřím, že si i dnes část lidí při pohledu do zářícího a sálajícího ohně a ve společenství, v magickém kruhu lidí kolem něj podprahově uvědomuje, že tato noc má jakousi zvláštní atmosféru a očistnou moc a že je dobře se takto scházet.
