Španělsky umí díky Esmeraldě, učí i pomocí katalogu IKEA. Jazyky jsou zábava, říká Češka

Nikola Sedloňová
27. 8. 2018 10:36
Někdo po večerech luští sudoku, polyglotka a lektorka Lucie Gramelová si raději otevře třeba učebnici estonštiny. Mluví dvanácti jazyky: španělsky, italsky, německy, anglicky, ale také turecky nebo albánsky. V několika dalších je schopná číst. Jako lektorka jazyků se snaží se svými studenty především přijít na to, jak by se měli učit. "Každému vyhovuje jiný styl studia. Já sedím nad knihou, ale většina lidí raději zapojí nějakou akčnější činnost: podívají se na video, vytvoří si vlastní učebnici nebo si budou se slovíčky třeba spojovat pohyby," vysvětluje Gramelová efektivní způsoby učení jazyků.
Lucie Gramelová o svých zkušenostech s cizími jazyky píše blog jazykovy-koutek.cz.
Lucie Gramelová o svých zkušenostech s cizími jazyky píše blog jazykovy-koutek.cz. | Foto: archiv Lucie Gramelové

Jsou Češi dobří studenti jazyků?

Ano, obecně jsme na jazyky velmi dobří. Jenom toho po sobě chceme strašně moc. Příliš se soustřeďujeme na to, abychom neudělali žádnou chybu. Kdybychom přidali lehkost a zbavili se vnitřního studu, toho permanentního pocitu "já nechci být trapnej", byli bychom my Češi perfektní studenti. Máme v hlavě strukturu jazyka, umíme být systematičtí. Jenom je potřeba, aby nám neustále někdo opakoval, že není čeho se bát.

Takže se potřebujeme hlavně uvolnit?

Přesně tak. A musíme zlepšit svoje komunikační dovednosti i v češtině. Mám pocit, že v Česku probíhá běžná denní komunikace dost mizerně - neumíme se pořádně pozdravit a navázat nenucený hovor, chybí nám schopnost běžného anglického "small talku". V cizím jazyce, kde jsme se svými schopnostmi samozřejmě níž než v tom rodném, to pak zákonitě musí být katastrofa. Jestliže je pro někoho problém telefonovat v češtině, volat si s někým v angličtině bude úplné sci-fi.

Mnoho lidí tvrdí, že na jazyky prostě nemá talent. Dokážete rozmluvit každého svého studenta?

Americký psycholog Howard Gardner popsal teorii takzvané inteligenční typologie, která říká, že v každém člověku je zastoupeno osm různých druhů inteligence. Třeba hudební, prostorová, logicko-matematická… Lidé jako já, které jazyky baví a jdou jim do hlavy tak nějak samy, mají dominantní jazykovou inteligenci. To lidé běžně zaměňují za talent. Obecně je dobré přijít na to, jak ten svůj dominantní typ inteligence použít zrovna pro učení jazyků. Nemyslím si, že pro perfektní zvládnutí jednoho nebo dvou je potřeba nějaké zvláštní nadání. Takže ano, pokud člověk není sám v sobě přesvědčený, že to prostě nepůjde, tak si myslím, že umím s učením jazyků pomoci každému.

I s takovými studenty se setkáváte?

Někdy už ve dveřích vidím, že tenhle člověk bude oříšek. Pokud někdo sám sebe deset nebo patnáct let přesvědčuje, že se jazyky nikdy naučit nezvládne, tak já to během tří hodin těžko změním. Ale snažím se a většinou to zlomím. Člověk musí objevit, jak se mu co nejlépe učí. V dospělosti už většině lidí nestačí jenom vzít do ruky knihu a memorovat sloupečky slovíček. Někdo má dominantní sluchovou paměť, tomu se bude nejlépe učit s nahrávkami, jiný zase tu vizuální, takže se mu bude dobře pamatovat pomocí obrázků, kartiček nebo podomácku vyrobených učebnic.

Takovým studentům říkáte lepič-střihač. Co všechno si jsou schopni takoví lidé k učení vyrobit?

Ano, máte pravdu, používám pro kreativní lidi tuhle přezdívku, týká se to hlavně žen. Jedna moje studentka si třeba vyrobila učebnici z katalogu Ikea - k obrázkům si psala slovíčka nebo asociačně popisovala různými přídavnými jmény návrh kuchyně, který se jí nelíbil. Další lidé si hrají s kartičkami, kreslí si obrázky nebo si vyrábějí vlastní učebnice. Na různé papíry si píšou slovíčka, lepí si k nim obrázky, pohlednice, lístky na vlak a podobně a poté si to sešijí do učebnice.

Nestráví takoví lidé pak víc času u výroby než u učení?

Vám to tak může připadat. I mně, já jsem nudný klasik, učím se z učebnic a knih. Ale pokud je někdo lepič-střihač, tak to ztráta času není. Takového člověka pak baví si v tom listovat, strašně dobře si slova ze svých výrobků pamatuje. Když ale na kurzu tyhle metody představuji, vždycky se najde někdo, kdo nevěřícně kroutí hlavou. Často to bývá muž a často má radši aplikace v chytrém telefonu.

Mohou tedy i telefony sloužit jako dobří pomocníci při učení?

Jasně, dnes existuje spousta aplikací jako třeba Quizlet, ze kterých se můžete pomocí kartiček učit slovíčka. Setkala jsem se dokonce s jedním takovým nadšencem, který si vytvářel vlastní QR kódy. Když si lidé doma polepují nábytek papírky se slovíčky, je to ještě docela normální. On ale na těch papírkách měl QR kód, a když na něj namířil telefon, aplikace mu dané slovo přečetla. Nám to může znít jako šílenost, ale jeho to takhle bavilo. Je důležité si prostě vytvořit vlastní systém.

Lucie Gramelová
Autor fotografie: archiv Lucie Gramelová

Lucie Gramelová

Lucie Gramelová (35) je lektorka jazyků. Aktivně hovoří dvanácti, v dalších zhruba osmi zvládá číst. O svých poznatcích píše blog jazykovy-koutek.cz a na svých kurzech učí nejenom jazyky, ale také pomáhá studentům hledat metody, jak se učit. V oblibě má i takzvané malé jazyky, napsala například učebnici Turečtina hrou. Má tři děti.

Zdroj: Nikola Sedloňová

Na svém blogu jste na začátku prázdnin napsala i článek o "guilty pleasure learning", tedy učení se pomocí nějaké záliby, za kterou se tak trochu stydíte. Máte s tím vlastní zkušenost?

Ano, já jsem se takhle na střední naučila španělsky. Koukala jsem tehdy na seriál Esmeralda, mohlo mi být tak šestnáct. Přepínala jsem si na televizi české znění na to původní, španělské. Článek s touhle tematikou měl velký ohlas, většina lidí si totiž na léto dává nesmyslné cíle, třeba že si projde celou gramatiku. Obdivuji ty, kteří mají takovou vůli a opravdu to splní! Podle mě je lepší si přes léto odpočinout u toho, co vás opravdu baví. Třeba u videí o líčení nebo o seberozvoji.

Jak mohou při učení pomoci seriály, které jsou dnes dost populární?

Myslím, že hodně. Děj seriálu se většinou odehrává v uzavřeném kontextu, což strašně pomáhá porozumění. Filmy jsou často složité, než vám vůbec dojde, o co tam jde… U seriálů je ta dějová linka většinou jasná, herci mluví v jednoduchých dialozích, hodně se tam opakuje, to je to typické "v minulém díle jste viděli". Navíc je snadné si na sledování seriálu vytvořit návyk a student pak nemusí každý den vymýšlet, co má zrovna dělat. Seriál může být kvalitní učební materiál, ale jen pasivní sledování podle mě úroveň moc nezvedne. Já si třeba s herci opakuji některé fráze, které se mi líbí, nebo si je vypisuji a pak se k nim vracím.

Co vás vlastně motivovalo k tomu, naučit se dvanáct jazyků?

Mně se moc líbí ty zvuky, jak cizí řeči jinak zní. Baví mě si s tím hrát a zkoušet to napodobovat. Zajímalo mě to už jako dítě. Kdybych se jazyky neživila, stejně bych se jim věnovala doma - je to můj největší koníček. Nemám k učení jazyků takové běžné důvody, jako je cestování nebo poznávání kultur. Mám ráda i gramatiku, baví mě zkoumat, jak jazyky fungují. Někdo si doma po večerech luští sudoku, já si otevřu třeba učebnici estonštiny a hledám podobnosti s jinými jazyky. Je to pro mě zábava.

Podívejte se na video: Rok na naučení cizího jazyka musí stačit, říká lektor

Lidé se neumějí koncentrovat, pořád je od učení něco odvádí, často se omezují sami, říká lektor Školy paměti Jakub Pok. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy