"Pokud nejste zapálení filmoví fanoušci, nejspíš jste o něm nikdy neslyšeli. Více než tři hodiny trvající minimalistická studie všedního života jedné belgické hospodyňky však není jen nesmyslným rozmarem intelektuálů, nýbrž stěžejním dílem feminismu a jedním z nejdůsledněji dotažených konceptů v dějinách filmu," tvrdí kritik Mojmír Sedláček.

Sledujeme tři dny ze života Jeanne, během nichž tato všední hrdinka převážně vaří, myje nádobí a uklízí byt. V něm bydlí s dospívajícím synem. Z nemnoha dialogů se dozvíme, že jí před pár lety zemřel manžel. Na přežití si vydělává prostitucí, jelikož každé odpoledne se u ní doma střídají pravidelní klienti. 

"Tehdy mladá režisérka Chantal Akerman snímek natočila v roce 1975, tedy v době rozmachu feminismu jakožto intelektuálního proudu, a podařilo se jí zdrcujícím způsobem vystihnout ženský úděl v patriarchální společnosti. Zatímco muži každé ráno vyrážejí do světa, ženy bývají odsouzeny k pokornému čekání na jejich návrat," říká Sedláček.

Co si tedy o vítězství Jeanne Dielmanové v prestižní anketě podle kritika myslet? "Je asi nesmysl si myslet, že se jedná o nejlepší film všech dob - prostě ho jen největší množství odborníků považuje za relevantní. Ale dnes jsou jeho témata možná ještě důležitější a aktuálnější než v době vzniku, a proto stojí za to na něj upozornit," dodává Sedláček.